Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Mongol Rally Pt IV. Írán. Chaotický provoz bez pravidel a benzín za dvě koruny na litr

Nomádi

  6:00
TEHERÁN - Na íránskou hranici přijíždíme ráno, jsme ten den první vozidlo. Celý proces je poměrně chaotický. Je potřeba projít kontrolou celní, pasovou, veterinární, nechat si potvrdit Carnet de passage, zkontrolovat auto, posedmé prohlédnout víza celníkem, který evidentně neumí latinku a nakonec si nechat všechna razítka zkontrolovat dalším kompetentním úředníkem.

Noční Teherán. foto: HIGH5TEAM.

Čtyři hodiny, pět různých kanceláří a máme hotovo. Všichni se chovají maximálně korektně a snaží se pomoci, proces je ovšem takto nesmyslně nastaven, zřejmě kvůli umělému zvyšování zaměstnanosti.

Írán v současné době kvůli zahraniční politice a jadernému programu stojí na pokraji krize a možná i revoluce. Za poslední měsíc riál vůči dolaru oslabil na třetinu původní hodnoty. Pro nás dobře, měníme u vexláků násobně lepším kurzem oproti oficiálnímu, pro místní lidi tragédie.

Překročením hranic se ocitáme v jiném světe. Kvalitní silnice, nádherné kamenité hory, pastevci, vesničané, kteří mluví pouze rodným jazykem. Na každém rohu mají čerstvé kebaby připravované zásadně na ohni, se skvělým zeleninovým salátem a teplou chlebovou plackou.

Benzín vychází na cca 2 kč/litr

Benzín vychází na cca 2 kč/litr. Má to ale potíž. Vzhledem k nízké kvalitě se zplynuje při nižší teplotě, než obvykle. A auto přestane jet. Musíme přepínat na LPG, které je v Íránu spíše raritní.

Íránci jsou neskutečně milí a zdvořilí. Náš alegorický vůz budí pozdvižení, kdekoliv se objeví. Několikrát se nám stalo, že nás na silnici prosili, ať zastavíme, aby se s námi mohli vyfotit a dát nám malou pozornost.

Naším dalším cílem je 4811 metrů vysoká hora Sabalan. Třetí nejvyšší v Íránu, vyhaslý vulkán s jezerem na vrcholu. Autem horko těžko vyjíždíme do base kempu Shabil.

Nad výškovým táborem během výstupu na horu Damavand.
Vrchol Damavandu.

Kempujeme u budovy lázní s termálními prameny. Večer přišel kousek od našeho stanu medvěd. Podle místních je neškodný, chodí se pást na hromadu odpadků, kterou produkují místní restaurace. Odpadová politika není silnou stránkou místních.

Loučíme se s Poláky, tlačí je čas a na tak vysoké kopce nejsou vybavení. V dalším táboře potkáváme mladou Švýcarku Ingrid. Jezdí sama po Íránu už druhý měsíc, plánuje přelet do Pákistánu. Snad bude mít víc štěstí, než naše dvě slavné od teroristů z Balúčistánu vykoupené rukojmí…

Vrchol zdoláváme další den dopoledne. Jezero se zbytky sněhu na vrcholu sopky je nádherné, vynaložené úsilí stálo za to.

Sbíháme dolů a přesouváme se směr Teherán, kde se máme setkat se srůstajícím Josefem a Albertem, který musel zůstat kvůli zaměstnání v Česku dva týdny po startu.

Chaotický provoz bez pravidel nám dává zabrat

Samotný příjezd do třináctimilionové metropole je silný zážitek. Chaotický provoz bez pravidel nám dává zabrat. Část ulic je uzavřená kvůli protivládním demonstracím.

Do hotelu dojíždíme pozdě večer, oslava shledání týmu se musí obejít bez piva.

Přesouváme se pod nejvyšší horu Íránu, 5672 metrů vysoký Damavand. Opět se jedná o vulkán, v tomto případě spící. Na vrcholu stále chrlí oblaky sirných výparů. V base campu Polour necháváme Josefa, bereme místní omlácený Land Rover a necháváme se po prašné cestě vyvézt do tábora Goosfand Sar v 3 200 metrech.

Přespáváme, další den vycházíme o dalších 1250 výškových metrů. K dispozici je sice chata, ale volíme noc ve stanu. Chata je téměř plná a chceme se alespoň trochu vyspat. Vstáváme v noci a vyrážíme ve tři hodiny ráno. Kolem poledne se kazí počasí, je potřeba být na cestě dolů.

Teprve při výstupu nám dochází, jak obrovská aglomerace je Teherán. Svítící město, vzdušnou čarou 30 kilometrů od vrcholu, zabírá čtvrtinu perimetru. Adam úročí zkušenosti nabyté v Expedition clubu a precizně nás vede až na vrchol. Ten připomíná měsíční krajinu. Sirné výpary prosakují ze země a pod vrcholem samotným je sopouch chrlící oblaka sirného dýmu, která znesnadňují dýchaní už tak obtížné kvůli nadmořské výšce.

Ještě týž den sestupujeme až do base kempu, nabíráme Josefa a odjíždíme.

Den cesty před turkmenskými hranicemi máme naplánovaný servisní den. Auto se stále přehřívá, předěláváme tedy systém chlazení. Po osmi hodinách práce je Buchanka konečně schopná fungovat v teplotách atakujících čtyřicítku. Spokojeni s odvedenou prací se vydáváme dál do střední Asie.

Autor: