Byl odsud vystřelen Sputnik, Gagarin a další kosmonauti. Celé město má jen několik bloků a je postavené vedle elektrárny. Uvnitř města je několik pomníků na počest kosmonautů i jejich raket. Těch pár bloků je obehnáno betonovou stěnou s ostnatým drátem a jsou tam pouze 2 vjezdy přes závoru hlídané vojáky. Vyzkoušeli jsme oba vjezdy, ale ani u jednoho ani druhého jsme nebyli úspěšní. Bylo nám řečeno, že si musíme požádat o povolení, jehož vyřízení trvá 14 dní. Podívali jsme na památníky na googlu a nemělo pro nás cenu se dál pokoušet dostat do města. Jeli jsme se podívat ještě na kosmodrom, ale závora nás zastavila již po 500 m od odbočky. Tím naše vesmírné dobrodružství skončilo.
Pokračovali jsme dál do města Turkestán, které vítalo karavany na hedvábné stezce a bylo podobně důležité jako např. Buchara nebo Samarkand v Uzbekistánu. Když jsme se blížili k městu, začalo zapadat slunce. Rozhodli jsme se ještě podívat na město Sauran. Jedná se o trosky starobylého města, které bylo v první polovině 2. tisíciletí centrem oblasti. Město bylo celé vystavěno z hliněných cihel. Když začalo upadat, postupně se celé rozpadlo a zůstaly jen obrysy hlavních hradeb. Nyní ve městě probíhá archeologický výzkum, jehož cílem je zakonzervování města a odkrytí původních dlažeb a základů staveb, které jsou ukryty pod několikametrovou vrstvou písku a hlíny z rozpadlých cihel. Měli jsme štěstí.
  |
Když jsme tam přijeli, zrovna tam byli archeologové a my měli možnost se nejen podívat na jejich práci, ale také jsme mohli vzít do vlastních rukou střepy nádob a podívat se např. na pec na chleba, ve které byl ještě popel. Byl to pro nás velký zážitek a splnění dětských snů. Následně si s námi archeologové povídali a povolili nám si udělat tábořiště a přespat hned vedle hradeb. Večer, když jsme si vařili jídlo na plachtě vedle auta, nás celkem vylekal zhruba 10-ti cm tvor, který měl 6-8 nohou a podivně podlouhlé šedivé tělo a lezl nám zespoda po Barče. Jak se rychle objevil, tak i rychle zmizel a my jsme si mohli v klidu dodělat večeři.
Barča na cestách: |
Druhý den dopoledne jsme dorazili do Turkestánu, kde jsme se hustým provozem, prodírali do středu města, abychom mohli navštívit místní památky. Byli jsme docela zklamaní, protože na rozdíl od Buchary nebo Samarkandu, všechny památky stály sice uprostřed města, ale kolem byla jenom step a vyšlapané stezky a nebylo to tam moc hezky upravené.
Po prohlídce města jsme vyrazili směrem na hranice do Kyrgyzstánu. Na hranici jsme přijeli až ve 21:00 hod. a mysleli jsme si, že nás čeká několikahodinový přechod hranic. K našemu překvapení jsme na druhé straně byli už za 35 minut. Celníci na obou stranách byli usměvaví a nic nekontrolovali. První, co bylo, že jsme si hned ve směnárně vyměnili peníze a v prvním obchodě jsme si koupili sim kartu s 8 Gb dat. Popojeli jsme kousek dál od hranic, kde jsme si postavili stan a utábořili jsme se. Druhý den ráno jsme se vydali do hor, ale o tom až příště.
Minule jsme popisovali, jak táboříme. Dneska se podíváme, jakým způsobem se stravujeme. V Barče máme 2 bedny. Jedna menší je v kufru mezi náhradními díly. V ní převážíme jídlo, jako je např. plechovky fazolí, zavařené Adventure Menu atd… V druhé větší bedně, kterou máme v zadním nákladové prostoru máme vybavení kuchyně. Plynový a benzínový vařič, sadu trempského nádobí – 1 ½ l kastrůlek, pánvičku a konvičku. 2 hluboké a 2 mělké hliníkové talíře a klasický hliníkový příbor. Poté ještě několik drobností, jako jsou ostré nože, prkénko, malou naběračku a vařečku. A také nějaké základní potraviny, jako je sůl, pepř, cukr…
Během dne většinou jíme 3x – snídaně, oběd, večeře. Snídaně si buď připravujeme sami z místních nakoupených surovin nebo si něco koupíme narychlo, obědy si v drtivé většině kupujeme, protože přes den na vaření není čas. Snažíme se utábořit večer vždy ještě za světla a ještě než se setmí, si vaříme večeře. Nebojíme se jít i do složitějších pokrmů, jako je maso na houbách s rýží (pokud nasbíráme cestou houby) nebo grilované steaky. Málem bychom zapomněli, v kufru vozíme i malý kapesní gril a tentokrát i malý jednorázový CasusGrill. Příště se podíváme, jak to máme s hygienou aneb jak často si myjeme nohy atd…
