Hned u prvního stánku s mobilními telefony, nám zprovozní náš internet. U vedlejšího stánku si kupujeme placku plněnou bramborovou kaší, říkají tomu pirožek. K tomu si dáváme placičky z mletého masa, které chutnají jako naše karbanátky. Danovi se při nastupování do auta roztrhnou jediné kraťasy, které má. Tak jdeme ještě na trh s oblečením. Trhovkyně vyndá ty největší, co má. Nejsou mu. Řehtá se, že tak velké nemá. Dovede nás ke své dceři, která se učí anglicky, ať si s ní promluvíme anglicky, že se ještě podívá, zda nemá větší kraťasy. Nemá. Pokračujeme v cestě. Přijíždíme do většího města, kde nás staví policie.
Jeden policista je v bílé košili a druhý je oblečen v modrém. Bílý policista chce po nás doklady a povolení na reklamy na autě. Říkáme mu, že o žádném povolení nevíme, že nám nikdo nic neříkal. Policista pochopil, že narazil a odchází od auta. Doklady předává tomu druhému. Ten modrý se nás ptá, jestli je náš soused Německo. Říkáme mu, že ano. On po nás hned chce marky.
Škoda 100 na cestách. Bitevní pole u Kursku a elektrárna Černobyl |
Říkáme mu, že v Německu se už dávno markami neplatí, že tam mají eura. Hned chce eura. Říkáme mu, že eura nemáme. Chce po nás tedy 500 somů. To už se začínáme rozčilovat a křičíme na něj, že sami máme málo a nic mu nedáme. Modrý policista mění taktiku. Říká nám, že ten druhý policista má dneska narozeniny, ať mu dáme peníze jako dárek k narozeninám. To už si klepeme na čelo a už i policista pochopil, že nic nedostane. Vrací nám doklady a pouští nás.
  |
Pokračujeme dál do stále vyšších hor. Když potkáváme Švýcary, kteří jedou Mongol Rally. Dan se jich zeptá rusky – „odkuda“ jsou. Odpovídají, že ze Švýcarska. Opět rusky se jich ptáme, kam jedou. Říkají nám, že do Mongolska. Popřejeme jim rusky šťastnou cestu a oni nám rusky říkají „dosvidanija“. Švýcary jsme dokonale zmátli. Vůbec nepoznali, že jsme Češi. Mysleli si, že jsme místní. Hledáme nocleh u jezera Togtogul, ve kterém bychom také chtěli udělat hygienu. Sjíždíme na několik různých odboček, ale nedaří se nám dostat až k vodě. Až na jedné máme štěstí. Jsou tam 2 auta. Jedno z muslimskou rodinou. Jejich ženy se koupaly oblečené v legínách a lehkém vrchním hábitu.
Druhým autem přijeli mladíci, kteří byli notně posilněni vodkou a jejich přítelkyně se koupali v bikinách. To vše na pláži asi 10 m dlouhé. Je vidět, že rozličné kultury dokáží spolu vycházet. My se však chceme v jezeru umýt mýdlem a šamponem. Nevíme, jak by na to reagovali, tak se stahujeme na nocleh na vedlejší pole. Ráno vstáváme brzy. Jedeme na pláž a ta už je jen naše. Voda je příjemná, tak si zaplaveme a též uděláme dokonalou očistu těla.
Pomalu směřujeme k hranicím Tádžikistánu, které jsou ve výšce cca 4200 m n. m. Večer dojíždíme k hranicím, kde nás za 15,- USD poplatek pouští na území nikoho. Projíždíme přes území nikoho na další hranici, kde je kromě celníků, zástupce Ministerstva dopravy, zdravotnictví a zemědělství. Všichni nám vystavují rozličná lejstra, za které zaplatíme celkem 50,- USD v hotovosti. Poté se ocitáme v Tádžikistánu bez jakékoliv další kontroly. Je už tma a my asi po pěti kilometrech přijíždíme k protržené silnici a velkému brodu. Zastavujeme a dohání nás místní. Řidič vyskakuje ze svého off roadu, sundává si trepky, vyhrnuje nohavice a zkouší hloubku vody. Má ji skoro ke kolenům. Projíždí vodou a čeká na nás na druhé straně. Křičí na nás „davaj, davaj“ (jeď, jeď) a čeká. Projeli jsme? Dozvíte se příště.
Minule jste se dozvěděli, jak se stravujeme. Nyní něco málo o tom, jak udržujeme hygienu. V Barče máme umyvadlo plné hygienických pomůcek, jako je šampon, mýdlo, vlhčené ubrousky, toaletní papír, kartáčky na zuby, pastu na zuby…..
‚Na příšernější cestě jsme dosud nejeli.’ Škoda 100 v Rusku a Kazachstánu |
Každý den se otíráme vlhčenými ubrousky a zároveň se vydatně voníme. Jednou až 2x týdně si napustíme do umyvadla studenou vodu a navzájem se pořádně omyjeme. Když potkáme cestou jezero, řeku či potok, snažíme se umýt v něm. Oblečení a spodní prádlo, které máme poskrovnu pereme dle potřeby buď v umyvadle nebo přímo v potoce. A kam chodíme na záchod? Snažíme se vždy najít alespoň metrové křoví a schovat se. Z cesty opět vznikne kniha a amatérský film. Příště se podíváme na to, jak vznikají poznámky k rukopisu a také jakou techniku používáme k focení a natáčení záběru.
