Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Svatební cesta napříč Mongolskem a Sibiří

Nomádi

  6:18
Minulé léto jsme vyrazili na pololetní svatební cestu napříč Mongolskem a Ruskem. Čekalo nás brodění přes zrádné řeky, drsná příroda a nejnebezpečnější mosty Sibiře. I tentokrát byla přípravná fáze jeden velký shon. Jednou večer u televize jsme konstatovali, že je čas opět někam vyrazit a za půl roku jsme chtěli startovat.

První most nám dal zabrat, hlavně pokud jde o psychiku foto: Bronconamiestohotela.COM

Stovky kilometrů od civilizace jsme zde zůstali uvězněni deset dní.
Túra na druhou nejvyšší horu Mongolska Otgontenger nám dala pěkně zabrat.

Rozhodli jsme se ale, že je nejvyšší čas na změnu. Zní to jednoduše, ale změnit starou ameriku na offroadový funkční camper zabere docela dost času. Ale vyplatilo se a z Bronco se stal skutečný hotel na kolech s postelí, kuchyňkou, teplou sprchou, dvěma topeními a samozřejmě s velmi mnoho odkládacími prostory na náhradní díly.

Ty nesmí chybět, protože sehnat v Rusku, v Mongolsku či vlastně kdekoliv (kromě USA) něco do 25-letého amerického fordu, je něco jako „mission impossible“. Čili potřebujete místo na velké díly jako startér, brzdy, alternátor, čepy řízení, ložiska, tlumiče. Všechny náhradní díly vážily dohromady něco přes 150 kg.

Svatební cesta mohla začít. Procestovali jsme ruský Altaj, Mongolsko a část sibiřské tajgy, hlavně Bajkal a největší výzva byla pro nás BAM road, čili nepoužívaná obslužná cesta Bajkalsko-amurské magistrály. Respektive její západní část v délce 1300 km. Cíl cesty byl Tichý oceán, který jsme si nakonec užili ve Vladivostoku. Zbývající země byly víceméně tranzitní. Na začátku Ukrajina a cestou zpět Kazachstán, Ázerbájdžán, Gruzie a Turecko.

ZDE můžete sledovat zážitky mladého manželského páru

Mongolsko je neuvěřitelně krásná země, není to jen vyprahlá step a poušť, jak si mnozí myslí. Sever nabízí i zelené údolí poseté stády ovcí, jaků, koní. Ale i hory vhodné na turistiku. My jsme si na mírně sportovní vyžití vybrali Otgontenger, druhou nejvyšší horu země s trvale zasněženým vrcholem, která je pro domácí posvátná. Cesta k ní byla sice velmi náročná, ale vedla jednoznačně nejkrásnější částí Mongolska, jakou jsme viděli.

Síla přírody (Altaj)

Pak jsme se přesunuli jižněji a navštívili Gobi, nejvýše položenou poušť světa. Vždy jsme si mysleli, že poušť začíná pozvolna, ale ne. Putujete rovnou krajinou, obcházíte stáda velbloudů a najednou před vámi vyroste 800 m vysoká duna. Přímo pod ní teče řeka, kterou obklopuje zeleň a v dálce se tyčí tmavé vrcholy hor. Barevné divadlo jako z katalogu. Zatím nejkrásnější poušť, jakou jsme navštívili.

Hledáme nomády nového věku!

Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky?

Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi.

Ruský Bajkal je snem mnoha cestovatelů a také pro nás byl jednou z velkých met na naší cestě. Po suchém a prašném Mongolsku to bylo příjemné osvěžení. Dalo by se říci, že jsme si tam tři týdny užívali klasickou letní dovolenou u vody. Až na to, že ta voda měla asi 10 stupňů. Ale párkrát jsme se i hrdinsky vykoupali.

Sibiřská tajga. Co o ní říct? Hned bychom se tam vrátili. Je to jedno z posledních míst na světě, kde je lidský vliv minimální. Drsná příroda, která si žije vlastním životem bez lidského zásahu. Člověk se zde cítí maličký, je jen pozorovatel a mnohdy jen s němým úžasem dívá na ty neskutečné přírodní scenérie. No uvědomovali jsme si, že v této části světa opravdu není prostor na zásadní chyby.

Zobrazit celou fotogalerii

Prohlédněte si pohodlně všechny fotografie

Autor: