Lidovky.cz: Vaše africká cesta skončila v karanténě. Kde právě jste?
V Maroku jsme od 13. 2. 2020 a od 20. 3. 2020 jsme v karanténě. Rozhodli jsme se pro kemp na Sahaře – Hassilabied. A to z několika důvodů: kemp je poměrně veliký, byl oceněn TripAdvisorem, v poušti je méně nakažených a celkově méně lidí a turistů. Jsme zde opravdu spokojeni. Personál ovládá několik jazyků a oproti jiným marockým kempům – máme jich pár za sebou – je Hassilabied jedním z nejlepších i vzhledem k vládnoucím hygienickým podmínkám.
Život naplno - příběh dvojice, která se rozhodla pro životní změnu. Velkou cestu v obytném autě. Více čtěte zde: |
Lidovky.cz: Jak to v takovém karanténním kempu vypadá?
Prostoru je tady hodně, celkem pro přibližně 100 obytných vozů a nás je 13 posádek, 22 lidí, personál čítá asi deset lidí. Máme možnost zachovávat rozestupy a přirozeně je dodržujeme. Po třech týdnech se atmosféra lehce změnila, všichni vidí, že ti druzí jsou zdraví a v pohodě.
Lidovky.cz: Z jakých zemí pochází vaši nedobrovolní spolubydlící? Už padly bariéry, nebo si udržujete odstup?
Sami si dobrovolně dodržujeme odstup, zdravíme se a sem tam s někým prohodíme pár vět. Nechodíme nikam společně. Ptáme se jednou za dva dny našich holandských sousedů, zda je vše v pořádku a jak se mají. Momentálně nejvíce komunikujeme s Němci a s jednou francouzskou posádkou. Většinou jsou zde spíše lidé v seniorském věku, takže zpět do Evropy nespěchají. Z většiny už Maroko dobře znají.
Lidovky.cz: Jak se k vám chovají marocké úřady? A jak místní? Četl jsem, že místní lidé nebyli vůči cestovatelům zrovna přátelsky naladěni…
Tady je všechno v pořádku, pomáhají a zatím jsme neměli žádný problém. Jiná situace je ve městech. To byl i důvod, proč jsme se rozhodli pro málo zalidněnou lokalitu. Po cestě do kempu na nás ponejvíce reagovaly děti – pokřikováním: korona, korona. Netušili jsme, kam to povede, takže jsme měli nepříjemný pocit. Jsme v Maroku poprvé, neznáme tolik mentalitu lidí. Přemístili jsme se na venkov a domníváme se, že je mezi městem a vesnicí v chování velký rozdíl. Místní se báli některých turistů – že se od nich nakazí, když je nejvíce nakažených v Evropě. Odtud k nim přichází nejvíce turistů. Oni moc cestovat nemohou.
Projekt Život naplno sledujte on-line na webu ,na facebooku zde, jejich videa najdete na youtube kanále. |
Lidovky.cz: Vy jste na cestě už dlouho, nicméně jak se změnila vaše rutina v karanténě? Čím trávíte čas? Hrajete deskové hry? Víc čtete?
Ráno vstaneme a nasnídáme se. Já jsem na svém facebookovém profilu spustila kreslicí výzvu – „Kreslením proti koronaviru na 21 dnů“. Nedávno skončila a nyní přemýšlím, co dál – jakou aktivitu dělat. Věnuji se vizuálním poznámkám. Ráda bych dělala i živá vysílání, ale není to možné, na Wi-Fi je nás hodně, a když nastane písečná bouře, nefunguje internet. Pustím se do příprav dalšího kresleného videokurzu. Učím se dělat mini animace. Kreslím sety ikonek. Mike stříhá videa z cest, navrhuje trička a máme s sebou domino, píšeme články. Dny ubíhají rychle.
  |
Naše karanténa je pro nás přijatelná, lze se pohybovat po kempu, který je rozdělený do dvou částí. V té přední se nachází oáza stromů, stoly a židle, a tak můžeme ve stínu pracovat. V obytnému voze obvykle vystoupá teplota vysoko. Můžeme se projít na duny, které jsou hned za kempem. Máme i možnost vydat se k jezírku, kde nikoho nepotkáme.
Cesta jako životní změna: |
Dopoledne buď pereme, nebo jdeme na internet, kde pracujeme, či na nákup – máme písemné povolení, že v nezbytných případech můžeme vyjít s rouškami ven do vesnice a nakoupit si potraviny. Vedle jsme objevili palmový háj, to je něco jako zahrádkářská kolonie. Občas tam zajdeme, protože je tam lépe, rostou tam palmy, pod nimiž se dá schovat, uprostřed protéká voda. Někdy potkáme místní, procházejí se nebo pracují na políčku. Ale chodíme tam v hodinách, kdy jich tam moc není.
Lidovky.cz: Jak to vypadá se zásobováním? Máte si kde nakoupit potraviny?
Ano, přibližně jeden kilometr od kempu se nachází vesnička, kde si lze opatřit základní potraviny. Je v ní i prodejna masa, jedno zelinářství. Dále pěšky docházíme do pět kilometrů vzdáleného městečka Merzouga. Trvá nám to tři hodiny, je teplo a my obvykle vlečeme nákup. V neděli a ve středu přijíždí do kempu auto se zeleninou. Zatím je všechno v pořádku a nic nám nechybí.
Koronovirus mění termíny cestovatelských festivalů. Více čtěte zde: |
Lidovky.cz: Jste ve spojení s českou ambasádou? Nabízí vám nějakou formu pomoci?
Na začátku toho všeho chaosu, který nastal, jsme dostávali informace pouze o odletech letadel. My jsme zde ale nechtěli obytný vůz nechat. Přemýšleli jsme, co udělat, zda to vůbec lze, nechat tu auto a odletět... Pak jsme dostali kusou informaci, že jezdí trajekt, ale bylo těžké se v tom chaosu zorientovat a rychle se dostat na druhou stranu Maroka, když jsme byli na jihu. Sledovali jsme články a informace na řadě zahraničních webů a po pečlivém zvážení se rozhodli vyčkat. Jsme v kontaktu s Francouzi, Němci, s nimi komunikujeme o situaci. Jejich ambasády se zajímají, zda mají nějaké potíže, pomáhají situaci řešit. Pro Francouze, jichž je tu spousta, vyslala francouzská vláda trajekty. Stejně tak Itálie pro své občany. V současné chvíli všichni čekají.
Lidovky.cz: Neuvažujete o možnosti cestu přerušit, nechat auto v Africe a vrátit se do Česka?
Zatím ne – auto tady nechat nechceme. Momentálně není ani jak kamkoliv odcestovat. Nesmíme nikam jet. Před třemi týdny jeli jenom tři mimořádné trajekty, které měly zvláštní povolení zakotvit v marockém přístavu a nakládat obytné vozy. I v případě, že máte platný lístek na trajekt, je velké riziko, že vás nenalodí. Nevíme, kdy celá situace v Evropě skončí a kdy bychom se pro náš vůz mohli vrátit. Máme v něm hodně věcí, které zde nechceme nechat. Navíc ani nemáme oficiálně potvrzené, že zde auto smíme nechat.
Expedice Tatra kolem světa 2 prošla koronavirovou krizí. Posádku opustili čtyři členové. Více čtěte zde: |
Lidovky.cz: Máte šanci se nějak hýbat? Protože pořád sedět v autě, byť obytném, musí být psychicky náročné…
Denně jsme si stanovili jako minimum ujít 10000 kroků. Někdy je to složitější. Když hodně fouká vítr, máme písek všude. I když už víme, jak se správně zahalit, je to i tak nepříjemné. Přes den teploty šplhají k 35 stupňům, v noci se pohybují kolem 25 stupňů, což má vliv na kvalitu spánku. Přesto náš denní limit kroků plníme. Večer si sedneme ven před obytný vůz, pustíme si hudbu a tancujeme...
Lidovky.cz: Jak udržujete spojení s domovem?
Telefonujeme si pravidelně přes Messenger nebo WhatsApp. Píšeme pravidelně lidem, kteří se nám starají o osobní věci. Mají o nás informace, jak se máme a co se tady děje. Na Facebooku máme skupinu, kde pravidelně píšeme, co se děje.
