Na světě je jenom pár míst jako Gängeviertel. Je to organická síť sto let starých budov, úzkých uliček (v překladu znamená Gängeviertel něco jako Sousedovo doupě). Je to jeden z mála pozůstatků starého Hamburku. Kvůli nehygienickým podmínkám měla být tato čtvrť (podobně jako například pražské židovské město) na konci devatenáctého století asanována.
V novém čísle Espritu najdete také: |
Dodneška se zachovala jenom skupinka 12 budov, které po mnoho let pomalu chátraly a zůstávaly prázdné. Žily tu jen dvě tři rodiny, zbylo tu pár studií a obchodů. V posledních letech ale tato část města ožila, stala se squatem, komunitou, uměleckou instalací a ještě něčím mnohem víc. Dnes je Gängeviertel plný života, a to díky spolupráci gängerviertelských squaterů s hamburskou radnicí.
Byt bez sprchy
Poprvé jsem Gängerviertel navštívila v roce 2013, ještě než začaly renovace chátrajících domů. Byl to punk a vlastně to punk pořád ještě je. Těžko byste zde hledali kousek zdi bez graffiti a v každé místnosti domu na vás čeká nové dobrodružství. Najdete zde taneční studia, sítotisk, bar a klub, dokonce i filmovou produkční společnost Film Fabrique. Během dne můžete navštívit kavárnu, veganskou restauraci či takzvaný “free shop”, obchod, kde si můžete vzít cokoli a zaplatit za to tolik, kolik uznáte za vhodné.
Otevřená atmosféra se během dvou let trochu vytratila, ale Gängeviertel je stále akční. Tak například hned vedle nedaleké opuštěné vlakové stanice a skladišť se v červnu odehrál Kino Kabaret, mezinárodní filmový festival. Na něj se sjedou lidé z celého světa, od Burkyny Faso až po Finsko, aby tu natočili krátký film. Během devíti dní vzniklo více než 150 krátkých filmů. Gängeviertel je takovýchto projektů plný. Projektů, které jsou otevřené všem, kreativní a tak trochu šílené.
