Výhled z majáku
Cesta trajektem na ostrov Aro zabere něco málo přes hodinu. Když si vezmete kolo, můžete za den bez problémů objet nejzajímavější místa. Na délku totiž ostrov měří pouhých 30 kilometrů a místy je široký maximálně osm kilometrů. Kolo si můžete půjčit třeba v městečku Aroskobing, Marsal nebo Soby za 55 až 60 DKK na den, což je necelých 200Kč. Za návštěvu určitě stojí žulový maják Skjoldnas v nejsevernějším výběžku ostrova, odkud je výborný výhled. Návštěvníci mohou vystoupat na ochoz ve výšce 22 metrů.
Ostrovní "samoobsluha"
Krajina ostrova je většinou rovinatá, občas mírně zvlněná. Jediné výraznější vybočení představují útesy na severozápadní straně ostrova u vesnice Voderup. Travnatá step u pobřeží, dlouhá několik kilometrů, padá dolů o více než 30 metrů. Většinu plochy ostrova zabírají pastviny a pole. Zemědělci své výpěstky mnohdy rovnou na místě prodávají — u silnice se občas objeví zvláštní skříňka a v ní brambory, jahody či jiné plodiny. Zájemce si nabere a do kasičky vhodí příslušný obnos.
Miniaturní bydlení na plážích
Na ostrově žije více než sedm tisíc stálých obyvatel ve čtrnácti vesnicích a třech malých městečkách. Největšímu z nich, Marstalu, dominuje malý přístav. Nejmalebnější je Aroskobing s typickými hrázděnými domky s doškovou střechou. Za prohlédnutí stojí muzeum lodí v lahvích, a především plážové domky na pobřeží, jejich půdorys většinou nepřesahuje rozměr dvakrát dva metry. Najdete je na poloostrově za městečkem Aroskobing. Hudební fanoušci mohou na konci července zamířit do městečka Soby, které hostí festival místní hudby.
Jak být energeticky soběstačný
Kromě milovníků zapadlých vesniček, větrných mlýnů a majáků si na Aro můžou přijít na své i zájemci o udržitelný rozvoj. U Marsalu leží solárně-teplovodní elektrárna zabírající plochu téměř 20 tisíc metrů čtverečných. Nechybí ani větrné elektrárny, díky tomu je ostrov energeticky téměř soběstačný.
