Budoucnost závodu
Obavy o budoucnost tohoto závodu nemám poprvé. Stejné jsem měl, když svět obletěla smutná zpráva o smrti zakladatele akce Micaha True (známého pod jménem Caballo Blanco). V uspořádání závodu našel jedinečný způsob, jak upozornit na tíživou situaci Tarahumarů. Dokázal uskutečnit svou myšlenku o pomoci těmto indiánům, kteří prosluli svou výjimečnou schopností běhu na dlouhé vzdálenosti. Nenadálé umrtí tehdy přineslo obavy o další osud jeho ultramaratonu.
Pořadatelskou štafetu však uspěšně převzali věrní přátelé Más Locos. Od roku 2013 oficiálně pokračuje v organizování závodu i dalších akcí na podporu místních domorodých obyvatel nezisková organizace Nowaras de Raramuri (Přátelé běžců). Do jejího čela se postavila Maria Walton (bývalá přítelkyně Caballa Blanca) spolu se zkušeným organizátorem Josue Stephensem. Podařilo se navázat úzkou spolupráci s místními úřady.
Na maratonu přišel o nohy. Teď popsal, jak se atentátníkovi díval do očí |
Tato běžecká slavnost se tradičně koná vždy o prvním březnovém víkendu. Hlavní závod na 50 mil startuje v neděli. Ráno jsem se na internetu pokoušel najít informace o počtu startujících, ale namísto toho jsem si přečetl zprávu o jeho oficiálním zrušení. Jeho důvodem měly být obavy z násilí souvisejícího s drogovými gangy. „Organizátoři nechtějí riskovat ohrožení životů účastníků akce“, stálo ve zdůvodnění spolu se zdůrazněním, že všichni zahraniční běžci a organizátoři jsou v pořádku a připravují se k odjezdu domů.
„Neříkejte, jak je to tady děsivé nebo nikdo další nepřijede,“ upozorňoval zahraniční účastníky již Caballo Blanco. A o závodě se vždy mluvilo jako o mimořádné akci, která je naplněna láskou a dobrými úmysly. A opravdu tomu tak bylo. Takovou jsme ji měli štěstí prožít v roce 2012. Přijeli jsme běžet s Tarahumary v partě spolu s Danem Orálkem a byl to krásný zážitek. Celou trať důsledně střežili vojáci a Urique bylo plné radosti a zpěvu. Ve chvílích naší krátké návštěvy nebyl důvod řešit, co bude, až závody skončí a vládní vojsko odjede spolu se zahraničními návštěvníky.
Nic přímo nenasvědčovalo, že oblast je sužována drogovou válkou. Přesto jsme věděli, že vše není, jak na první pohled vypadá. Přesvědčili jsme se o tom při naší první průzkumné cestě. Tehdy jsme na vlastní oči viděli spousty fotografií pohřešovaných lidí, slyšeli opravdu děsivá vyprávění Mexičanů a zažili si velmi stísňující pocit, když náš řidič autobusu zastavil, aby si prohlédl obrovskou krvavou skvrnu na silnici nedaleko Urique. Zprostředkovaně jsme věděli, že mnozí z Tarahumarů byli narkomafií zabiti, že vraždy jsou zde zřídkakdy hlášeny, že nikdo nepočítá kolik sirotků válka po sobě zanechala a v jakém strachu musí obyvatelé kaňonů žít.
Co bylo důvodem zrušení závodu?
Trasa závodu běžce každoročně vedla přímo kolem polí marihuany a máku, které jsou pod kontrolou drogových magnátů. Běžci byli upozorněni, že si polí nemají všímat a nepřerušovat běh. Dosud nikdy k žádnému násilí nedošlo. Co donutilo organizátory k rozhodnutí letošní závod zrušit?
Organizátoři se k celé věci bezprostředně po odvolání běhu nechtěli vyjadřovat. Bylo zřejmé, že dospět k tomuto rozhodnutí, bylo velmi složité. Postupně se však dostávaly na veřejnost další a další, často i rozporuplné, informace. Podle deníku El Heraldo de Chihuahua tři dny před připravovaným závodem došlo k popravě dvou policejních důstojníků v obci Batopilas skupinou ozbrojených mužů. Jejich těla byla nalezena asi 20 kilometrů od místa konání závodu. Velitel městské policie byl unesen a co se s ním stalo, není jasné.
Supové na kaktusech
The New York Times přinesl pět dnů po termínu konání závodu poměrně rozsáhlou reportáž obsahující řadu vyjádření k proběhlým událostem. Citován je zde také jeden z hlavních organizátorů Josue Stephens. Podle něj se násilí do Urique výrazně rozšířilo v prosinci předchozího roku. Obdržel zprávy, že mnoho lidí zde v poslední době bylo zabito Ale až věci, které zde nyní viděl na vlastní oči, ho přiměly přehodnotit některé skutečnosti i staré zážitky. Byl svědkem, jak ozbrojení muži odvlekli z domu dva muže, naložili je do auta a odváželi pryč. Nejhorší bylo, jak za mizejícím autem křičela nešťastná žena: „Neberte mi ho. Je to můj syn. Nic neudělal!“
Vzpomněl také svůj starší zážitek, když se před několika lety od místních úředníků dozvěděl, že se starosta a jeho zástupce zabili při autonehodě. Ale pak přímo mluvil s lidmi, kteří našli jejich těla s uříznutými hlavami. Když zmínil na úřadě, že to na dopravní nehodu nevypadá, zůstalo nadále u oficiální verze a ujištění, že žádné nebezpečí nehrozí.
Tradice střežená armádou
Závod se koná od roku 2003 a s výraznější zahraniční účastí od roku 2006. Tehdy se konal knihou Born to Run proslavený ročník, kdy na pozvání Caballa Blanka, přijela do kaňonů parta ultramaratonů později označovaná za „Dream Team“: Scott Jurek, autor knihy Christoper McDougall, Jenn Shelton, Billy Bonehead, Luis Escobar, Bosonohý Ted...
Jak je v knize popsáno, Scottu Jurkovi, který v té době představoval absolutní světovou špičku ultramaratonu, se nepodařilo porazit místního indiána Arnulfa Quimare. Tento krásný příběh měl velký vliv na celou běžeckou komunitu a celosvětovou popularizaci této akce. K letošnímu závodu se chystalo asi 100 zahraničních účastníků, přibližně 200 domácích z různých koutů Mexika a tradičně kolem 400 Tarahumarů, z nichž většina stále běhá v sandálech vyrobených z gumy starých pneumatik. Přicházející běžci říkali, že v noci slyšeli kolem Urique střelbu. Mexická armáda dorazila v sobotu na pomoc a nabídla ochranu upravené trasy závodu. Jenže i armáda má prý velmi špatnou pověst. Je údajně zkorumpovaná a často vzbuzuje u místních dokonce více strachu, než narcos.
Závod jako zdroj obživy pro Tarahumary
V sobotu dopoledne (28. února 2015) se uskutečnil v ulicích města dětský běh a na pět set dětí z širokého okolí za účast obdrželo trička a balíček školních pomůcek. Humanitární pomoc pro domorodé obyvatelstvo je jedna z nejdůležitějších myšlenek akce. Největším motivem k účasti pro místní indiány je odměna kukuřičného osiva a mouky, kterou obdrží každý domorodý závodník. Jenže v šestnáct hodin vedení závodu oznámilo své rozhodnutí o odvolání nedělního startu. Místní organizátoři byli z rozhodnutí o zrušení závodu velmi zklamaní.
Pochopitelně nestáli o publicitu, která nepříznivě ovlivní cestovní ruch a místní hospodářství. Cecilia Villalobos, která má na starosti cestovní ruch a pracuje na radnici v Urique, prý nejprve v rozhodnutí zrušení souhlasila s organizátory. Jenže starosta ji přesvědčil, že je nutné, aby závod proběhl. Starosta tvrdil, že vládní vojáci, kteří přijeli do Urique, jsou schopni zajistit bezpečí.
„Máme velmi rádi tuhle událost. Pro všechny místní znamená mnohem víc, než jen závod“, řekla Cecilia. Svým prohlášením vyjádřila osobní vztah k akci i skutečnost, že za poslední léta závod vyrostl v největší událost v celé Sierra Tarahumara a mnohým lidem zabezpečuje obživu. Na akci prosperují dopravci, obchodníci, restaurace, hotely i pouliční prodejci.
Na pozměněné trati bez hlavních hvězd
Většina zahraničních běžců se po oznámení odvolání závodu rozhodla z Urique odjet. Několik stovek lidí, většinou Mexičanů a indiánů se, povzbuzeno přítomností vládních vojáků, rozhodlo běžet pozměněnou trať. Tato se zřejmě vyhnula rizikovým oblastem. Podle informací místních médií zvítězil Mexičan Ranulfo Sanchez Hernandes v čase 5 hodin 46 minut. Tento běžec se v minulosti závodu již zúčastnil a tehdy doběhl na prvním místě v traťovém rekordu 6:33:36.
Z porovnání těchto dvou časů je zřejmé, že letošní trať byla méně náročná a velmi pravděpodobně kratší než obvyklých 50 mil. Mezi 485 běžců, kteří se i přes oficiální odvolání závodu rozhodli závod běžet, patřila i jediná Češka, která na ultramaraton do Mexika přijela. Tereza Gecová si splnila svůj sen běhu s Tarahumary a navíc si vedla výborně. Doběhla na čtvrtém místě mezi ženami a po svém návratu se Tereza Gecová podělila o své zážitky.
Místní zprávy neuvedly žádné zmínky o drogovém násilí ani o rozhodnutí závod zrušit a vedly ke zmatkům nad událostmi. Na sociálních sítích se rozběhly diskuze, které se zamýšlí nad dalším osudem závodu. Objevily se prohlášení o rozhodnutí příští rok určitě přijet zase do kaňonů. Josue zmínil úvahy o případném přesunu závodu do jiné oblasti, konkrétně zmínil Nové Mexiko. Bez stovek bežících Tarahumarů by však tato akce jistě velmi výrazně ztratila své kouzlo. Na straně organizátorů převládá názor, že nyní je třeba v klidu nechat doznít emoce a pak se beze spěchu a s rozvahou pustit do hledání řešení. „Nic není jisté,“ uzavírá diskuze Josue.
Co se dělo kolem závodu, kdy se podle některých konal a podle jiných zase nekonal 13. ročník Caballo Blanco Ultramaratonu, teď alespoň v hrubých rysech víme. K jeho budoucnosti však zůstává spousta otevřených otázek: Bude za rok v Měděných kaňonech bezpečněji? Povedou letošní události k větší solidaritě a pomoci? Bylo správné rozhodnutí rychle odjet nebo naopak běžet s Tarahumary, kteří zde v nebezpečí musí žít stále? Vrátí se za rok legendární závod zpět do Urique?
