6. listopadu 2011 7:00 Lidovky.cz > Cestování > Cestopisy

Pan de Azucar a pouštní lišky mezi kaktusy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Ostrov Isla de Azucar | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ostrov Isla de Azucar | foto:  Kateřina a Miloš Motani, HedvabnaStezka.cz

Nikde nikdo. Kam oko dohlédne, tyčí se z prašné a vysušené pouště Atacama v Chile jen vysoké kaktusy. Ale není tu pusto. Okolo běhají pouštní lišky a kaktusy jsou pokryty lišejníky. Jedinečnou vegetaci tady vykouzlila obyčejná mlha.

V národním parku Pan de Azucar roste přes dvacet druhů kaktusů a sukulentů. Skláním se k dalšímu chomáči, když najednou, kde se vzala tu se vzala malá pouštní liška! A hned za ní druhá a pak třetí! Zvědavě si nás po očku prohlíží, nejeví vůbec žádnou bázeň. Jsme od nich jen na pár metrů. Navečer potkáváme další lišku. Doprovází nás celých osm kilometrů. Plete se nám téměř pod nohama. Sleduje nás po celou zpáteční cestu, až k samotnému autu, tady nadobro zmizí ve tmě. Jestli se nás někdo kdy zeptá, jestli dávají lišky někde dobou noc, tak právě tady - v Chile, v poušti Atacama!

Pan de Azucar.

-

Ostrov z cukru

Národní park Pan de Azucar se rozkládá na ploše necelých čtyřicet čtyři tisíc hektarů. Nadmořská výška se pohybuje mezi nula a devět set metrů nad mořem. Z vyhlídky Mirador vidíme Kordilery, pobřežní poušť, skalnaté útesy a bělostné pláže. Pobřežní mlha ustoupila a před námi se otevírá velkolepý pohled na moře a nedaleký ostrov Isla de Azucar, Cukrový ostrov, který svým tvarem skutečně připomíná cukrovou homoli. Odtud také pochází název parku. Na pobřeží ostrova můžete vidět mořské vydry, tučňáky, pelikány, kormorány, lachtany, lamy huanaco a lišky.

Další důležité odkazy

Pouštní liška.

Co umí vykouzlit mlha ?

Jak se přibližujeme k pobřeží, přibývá také vzrostlých kaktusů Eulichnie. Je jich čím dál víc a všechny jsou porostlé cáry lišejníku. Tuhle jedinečnou vegetaci vykouzlila neobvyklá kombinace - nejsušší poušť světa Atacama a mlha camanchaca. Klima jinak velmi pusté a prašné pouště Atacama je silně ovlivněno přímořským podnebím. Dopřáváme si ještě deset kilometrů pěší tůry napříč pobřežní pouští v oblasti zvané Las Lomitas. Užíváme si samoty a rozlehlých dálek plnými doušky. Pomalu se začíná smrákat. Oblohu opět halí mraky. Díky za ně, neboť jakmile slunce zapadne, začne se nebe podezřele barvit do modra, pak zrůžoví a vzápětí hoří celé krvavou červení - kam jen naše oko dohlédne.

Západ slunce, Pan de Azucar.

Hurá za kaktusy

Další den věnujeme zase kaktusům. Vstáváme ještě před východem slunce a míříme na malou pláň posetou menšími pěknými kaktusy. Máme velké štěstí, že se v době svátku setkáváme s Ibarem Páezem Lana, správcem parku, který si všímá našeho nadšení pro kaktusy a bez váhání nás nakládá do svého pick upu, jede cestou necestou přes všechny výmoly, jen aby nám udělal radost a zavedl nás do vzdáleného údolí plného nádherných vzrostlých kaktusů Copiapos Columna alba.

Autoři:

Manželé Kateřina a Miloš MOTANI, oba narození v České republice, žijí od roku 1989 v Rakousku. O dva roky později začali spolu cestovat. Společný zájem o fotografování se na jejich četných putování ještě více prohlubuje. Jejich tvorba je zaměřena především na detailní vystižení různých podob, forem, tvarů a barev přírody. Soustředí se hlavně na neopakovatelnou atmosférou krajiny, zachycují pomíjivé okamžiky hry světel a stínů, které příroda nabízí. Nádherné fotky umělecké a cestovatelské dvojice Katka a Miloš Motani můžete vidět na jejich promítacím turné. Více o programu promítání na www.motani.eu.

Kateřina a Miloš Motani, HedvabnaStezka.cz

  • 0Diskuse




ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra
ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra

Náš syn oslavil první narozeniny a rozběhla se další velká epizoda v jeho i našem životě. Ta měla mít trvání rok a půl. Abych nastínila situaci. Moje máti, a i ta manželova, jsou staré školy s utkvělou představou, že batole by mělo s první sfouknutou svíčkou odhodit pleny. Proto jsem si téměř každý telefonát vyposlechla (moje máti) nebo v každé druhé textovce dočetla (manželova máti), že bychom se už měli na to „lulání“ zaměřit.