Skoro jsme na to zapomněli, ale po staletí tomu tak bylo. Rusko je evropská země. Možná je to dáno tím, že hlavní město je dnes Moskva a to málo lidí, kteří dnes Rusko navštíví, zná především tuto desetimilionovou, Stalinem nenávratně poznamenanou, chaotickou a neevropskou metropoli. Moskva je sice jeho hlavním městem, ale srdcem Ruska, jež bývalo jednou z pěti hlavních evropských velmocí, je jinde. V Petrohradu.
„Do Petrohradu,“ říkám na pokladně moskevského nádraží. „Kam?“ zeptá se mě nechápavě paní za přepážkou. Ještě jednou to zopakuji. Se stejným výsledkem. Pak zkusím oficiální ruský název „St. Petersburg“ a nakonec dodám ruské hovorové „Piter“. „Á, do Leningradu. Tak to máte říct hned,“ usměje se pokladní.
Ano, je to tak. Pro většinu Rusů starších čtyřiceti let je Petrohrad stále Leningradem. Ale i kdyby se tak dodnes jmenoval, bylo by vám hned jasné, že car je tu mnohem víc než Lenin. Zničit carskou metropoli, kterou stavěli od založení Petrem I. nejlepší evropští architekti, si netroufli ani komunisté a raději se odstěhovali do Moskvy.
Petrohrad tak měl štěstí měst, která mohou vypovídat o zašlé slávě - jako například Praha. „Každý dům je tu vlastně památka,“ říká místní taxikář trochu vychloubačně, protože ani tomu nejstaršímu domu tu není víc než tři sta let. Jenže v Rusku, kde nejdřív druhá světová válka a pak komunisté zničili většinu historických staveb, je opravdu památkou i obyčejný činžovní dům trochu dýchající secesí. A z takových domů je celé centrum Petrohradu, které návštěvníkovi z Česka připomene pražské Vinohrady, Žižkov nebo centrum Brna.
Už před sto lety žily v Petrohradu více než dva miliony lidí a celé to carské velkoměsto se zachovalo téměř netknuté. Tím městem můžete chodit pěšky, což se o většině jiných ruských velkoměst říci nedá. Jsou tu parky se sochami carů, carských učenců, spisovatelů a generálů, kostely všech náboženství obrovské carské říše, jejíž velikosti nedosahuje nejen dnešní Rusko, ale nikdy nedosáhl ani Sovětský svaz.
Konkurence Paříži
Ty největší chrámy, Kazaňský a katedrála svatého Izáka, jsou velkolepé klasicistní stavby, které dýchají Německem nebo Itálií a liší se od typických ruských kostelů tak, že vás to zarazí.
Velkolepý a evropsky spořádaný je ostatně celý Petrohrad, na kterém je prostě na první pohled vidět, že měl ambici konkurovat Paříži nebo císařskému Berlínu.
Přes svoji rozlehlost - Něvský prospekt procházející středem historického města měří pět kilometrů - však Petrohrad neztratil lidské rozměry. Na Něvském prospektu je mnoho kaváren, hospůdek a restaurací, kam může turista z Česka zajít a nemusí se bát, že by tu nechal výplatu. To samé platí o obchodech, které nelákají jen zbohatlíky, jako butiky v centru Moskvy, ale jsou i pro obyčejné lidi.
Krása Petrohradu je dána ale i tím, že je to město na břehu moře a v deltě řeky Něvy. Díky tomu je protkáno množstvím kanálů, ozdobeno mosty a můstky, neudušeno ve zplodinách automobilů. A voní mořem.
Není těžké si představit, jakým městem Petrohrad byl, když tu ještě sídlil car a v palácích, které dnes opět nesou jejich jméno a honosí se jejich tradicí, žila ruská knížata.
Na Něvském prospektu tak můžete opět ochutnat pravý stroganoff v paláci, jež patřil
stejnojmennému knížeti, můžete posedět v kavárnách, kde Velká říjnová socialistická revoluce jako by vůbec neproběhla, nebo se projít parky s litinovými lavičkami, na nichž před sto lety sedávaly šlechtičny a probíraly klevety z carského dvora.
Když už jste v Petrohradě, nesmíte samozřejmě vynechat Auroru, křižník, který podle bolševické legendy výstřelem zahájil Velkou říjnovou socialistickou revoluci a na téměř jedno století změnil běh dějin Ruska a vlastně i světa. Dnes vám ale při prohlídce Aurory připomenou spíše to, že je to jeden z mála křižníků, který bojoval ve třech válkách - rusko-japonské i první a druhé světové.
Gorod geroj
Druhá světová válka je v Leningradu všudypřítomná - na rozdíl od Lenina a připomínek komunismu, kterých tu opravdu najdete méně než kdekoli jinde v Rusku. Tehdejší Leningrad totiž nacisté za druhé světové války nedobyli, ale téměř celou válku byl za velkých obětí milionů svých obyvatel obleženým městem. Pomníky hrdinům blokády jsou na každém rohu a při rozhovoru s místními brzy pochopíte, že si můžete dělat legraci z Lenina, komunismu i z místního rodáka Vladimira Putina, ale válečné hrdinství je nedotknutelné. Vzhledem k tomu, že při blokádě zemřelo hlady milion Leningraďanů, nelze se tomu divit.
Dnes je ale Petrohrad všechno, jen ne smutné město. Centrum kolem Něvského prospektu žije doslova dvacet čtyři hodin denně, je plné příjemných barů, nočních klubů i báječných restaurací, z nichž k nejvyhlášenějším patří ty gruzínské. Petrohrad je ostatně dodnes městem, kde žijí statisíce lidí ze všech konců bývalého Sovětského svazu. Arméni, Azerové, Ukrajinci, Židé i Němci městu dodávají zvláštní, tolerantní a svobodnou atmosféru.
Petrohrad je navíc snad jediné ruské město připravené na turisty. Najdete tu slušné a laciné hotely, je tu mnoho možností organizovaných výletů do okolí nebo s průvodcem po městě a není tu potíž koupit mapu nebo celodenní jízdenku na dobře fungující městskou dopravu.
Petrohrad je prostě příjemné město, odkud se vám nebude chtít a bez jehož návštěvy nebudete moci nikdy říci, že znáte dnešní Rusko.
