Slovinské břehy tohoto pouhých 19 kilometrů čtverečních velkého zálivu rozhodně stojí za zastávku. Vynechat při ní nesmíte starobylé městečko Piran, které dalo celému místu název, nedaleký Portorož a v neposlední řadě taky Sečoveljské soliny, nejsevernější soliny Středozemního moře.
Město na výběžku
Záplava bílých historických domů s typicky červenou střechou je vměstnána na poměrně malý výběžek slovinského pobřeží. Nad nimi se tyčí dominantní věž katedrály sv. Jiří. Celá scenérie je nejlépe viditelná z hradeb, odkud přehlédnete celý malinký poloostrov i s marinou plnou bílých lodiček a azurově modrým mořem omývajícím pětitisícové městečko ze všech stran.
Pro milovníky klidu je největší výhodou, že v centru města nepotkají automobily. Turista, jenž se sem dokodrcá autem (mnoho jiných možností není), jej bude muset odstavit ještě před centrem a do křivolakých uliček, na promenádu u moře i prohlídku náměstí Tartinijev trg se bude muset pustit po svých.
Nečekejte ale, že na výběžku přeplněném domy najdete pláž k opalování, místní i turisté ale s nadšením polehávají přímo na velkých bílých balvanech rozesetých kolem promenády. Až se vymotáte ze stinných a po celý rok příjemně chladných uliček, odpočiňte si právě tady.
Přístav růží
Typicky dovolenkovou atmosférou dýchá naopak nedaleký Portorož, kde se lidé sluní na uměle navezené pláži, užívají si přímořské atmosféry a luxusních hotelů okolo. I když je to dnes na poměrně moderním lázeňském městě už jen málo patrné, oblast osídlili už staří Římané. Vedle dalších slovinských přímořských městeček, ale Portorož neoplývá ničím speciálním, a pokud spěcháte, zastavte se raději jen v Piranu.
Solná pole na hranici
Stačí z Piranu pokračovat necelých sedm kilometrů autem směrem k chorvatským hranicím a zanedlouho se vám otevře pohled nádherná solná pole. Slovinci se těžbou soli ze Středozemního moře začali zabývat už ve 13. století a ještě dodnes na těchto největších salinách v zemi leží zářivě bílé hromady.
Co se technologických postupů týče, změnám za ty stovky let příliš nepodlehly. Není proto divu, že se sem stavují turisté, aby pozorovali zdlouhavý a zajímavý proces získávání drahé suroviny z mořské vody. Obrovské rovné plochy jsou rozděleny na množství ohraničených polí, jimiž postupně prochází neustále se vypařující a filtrovaná voda. V poslední fázi stačí v mělkých nádržích sesbírat sůl.
Staré postupy je dnes snadné pochopit. Některé odsolovací pole jsou totiž zpřístupněny veřejnosti, po krátké procházce mezi nádržemi se navíc dostanete k malinkému muzeu uprostřed celé oblasti. Popisuje dlouho historii, celý proces získávání soli i život místních dělníků.
Budete-li mít štěstí, navíc uvidíte některého z méně známých druhů ptáků, kteří sem létají hnízdit kvůli výjimečnému složení půdy. Ta přitahuje také vzácné druhy rostlin či malé obratlovce, mezi nimi třeba nejmenšího známého svace - Bělozubku nejmenší.
Přehlédněte celé solné pláně
Chcete-li se podívat na výjimečnou oblast hezky shora, vydejte se pěšky nebo i autem do zvlněné krajiny nad oblastí. Kopečky plné olivových hájů a fíkovníků nabízejí nádherné místo k procházce i výhledu na celé saliny. Budete-li mít stejné štěstí jako my, potkáte navíc sympatického majitele jedné olivové zahrádky, který vás nechá s výhledem na rudý západ slunce přespat právě pod zkroucenými větvemi stromů plných zelených oliv.