Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Po stopách UNESCO: Nejkrásnější ostrov Mozambiku

Cestování

  6:31
Z několika důvodů musíme změnit plán cesty. Místo původního záměru přejet málo navštěvovanou část jižní Tanzanie od východu na západ, na kterou jsme se těšili především kvůli nedotčené přírodě a několika meteoritům, které se zde vyskytují, pokračujeme dále na jih do Mozambiku.

Nemáme potíže naším autem na plošinu vjet nebo vyjet, byť v obou případech přívoz zastavil před vysokým písečným břehem. foto: Alexandr Bílek

Cestu si tak zkrátíme o více než tisíc kilometrů a místo údajně nejhorší tanzanské silnice jedeme většinu trasy po asfaltové cestě. Hlavním důvodem změny je nedostatek peněz na případné další opravy našeho auta. Za poslední týdny jsme za ně, díky následkům po průjezdu jen těžko popsatelné, brutálně příšerné trasy Jižním Súdánem a Kongem zaplatili vším, co jsme na tyto opravy měli připravené. Protože následky nebyly jen okamžité, ale vlastně se díky tomu připravila půda pro postupnou výměnu snad úplně všeho kromě motoru, opravujeme od té doby něco prakticky každý den. Přečíst si o naší nejsložitější cestě územím pygmejů, kde žádné cesty skutečně neexistují, jste si mohli před několika týdny zde.

Přívozem z Tanzanie do Mozambiku

Z největšího tanzanského města Dar es Salaamu jedeme na jih, kde  navštěvujeme nádherné ruiny bývalého města na ostrově Kilwa Kisiwani a dále pokračujeme k nejjižnějšímu pobřežnímu městu Tanzanie Mtwara. Zde využíváme služeb jednoho středně velkého servisu a pokračujeme dále k hraniční řece Rio Rovuma, kterou je nutné překonat. Již informace v knižním průvodci z roku 2004 říkají, že most přes řeku bude o rok později dostavěný, na místě ale zjišťujeme, že zde ještě není ani kopnuto. Chvilku si dokonce myslíme, že ten most je třeba jinde, jenže místní nás ubezpečují, že most tady prostě nikde není.

Musíme se proto na druhou stranu dostat přívozem. Po vyřízení administrativy čekáme na příliv, který nám umožní za velmi nízkou částku řeku překonat. Nemáme potíže naším autem na plošinu vjet nebo vyjet, byť v obou případech přívoz zastavil před vysokým písečným břehem. Potíže ale mají kamiony nebo náklaďáky, které nemají šanci se z plošiny na břeh dostat. Jsou tak zapíchnuté v prudkém břehu a nikomu není jasné, jak se odsud dostanou. Ani navazující cesta na mozambické straně neexistuje, zdá se, že přívoz zastaví tam, kde se mu to zrovna hodí a řidiči, poraďte si. Jet tudy menším autem, nemáme pražádnou šanci projet. Na břehu jsou tak hluboké stopy po autech klestících si cestu v bažinách nebo rákosí, že nám nezbývá než se modlit a doufat, že se odtud dostaneme a nezapadneme. 

Džunglí k bankomatu

Z improvizovaného hraničního přechodu uprostřed džungle pokračujeme na jih do města Palma. Cesta je sice příšerná, ale ze zkušeností před třemi lety vím, že brzy bude krásná asfaltka, a tak těch několik desítek kilometrů zvládáme v klidu. Jen litujeme řidiče, kteří podél cesty opravují svá auta a s železnou pravidelností nás žádají o vodu a jídlo. Z džungle vychází neuvěřitelný pralesní zvuk, kterému dominují především žáby a hlasitý hmyz, přes cestu nám přechází hyena se svou typicky skloněnou hlavou. Je to nádherná scenérie známá především z prostředí deštných pralesů Latinské Ameriky.

Pokud je moře klidné, je možné na ostrově zůstat do 14. nebo 15. hodiny, pokud...

Jsme v prvním severním mozambickém městě Palma, kde si lze vybrat peníze z bankomatu a dále pokračujeme přes Mocimbu de Praia dále na jih na ostrov Mozambik, který je jako jediná mozambická pamětihodnost zapsaný na seznamu UNESCO. Za poslední tři roky, kdy jsem tu byl naposledy, se silnice, tenkrát do značné míry rozestavěné, změnily na prvotřídní komunikace, za které by se nestyděli ani v Německu. Každý metr je lemován odrazkami jak po krajích, tak na středu. Noční jízda je tam velmi pohodlná a chvílemi si připadám jak pilot na rozletové dráze.

Ostrov Mozambik

Po komplikaci s prasklým klínovým řemenem a mnohahodinovým zdržením přijíždíme na ostrov Mozambik. Tento ostrov byl zapsán na seznam UNESCO v roce 1991 a pro pohodlnější dostupnost byl k němu postaven jednoproudový, tři kilometry dlouhý most. Bezprostředně po jeho přejetí projíždíme kolem údajně nejstarší budovy na jižní polokouli, krásného starého portugalského kostela. Ostrov byl v minulosti portugalským obchodním centrem na cestě do Indie a protože se zde od 16. století používaly stále stejné stavební techniky, stavebním materiálem byl kámen nebo macuti –střecha z listů kokosové palmy, tak stejné ozdobné principy, je pro toto místo pozoruhodná architektonická jednotnost.

Za to vás rád pustí na vrchol majáku, který je dominantou ostrova a který stále...

Staré domy pocházejí především z 16. až 19. století, přičemž hlavní atrakcí je bývalý palác guvernéra z roku 1610, ve kterém je nyní muzeum. Muzeum vlastní nádherné sbírky nejen z Afriky ale i Indie, Číny, Arábie a Portugalska. Součástí muzea je i kaple Sv. Pavla s cenným oltářem. Na ostrově žije velké množství místních lidí, je tu ale i poměrně dost turistů, a tak se musí člověk obrnit jakousi trpělivostí. Prakticky kdekoliv zastavíme, hned je u nás houf dětí, které si říkají „watchmanové“ a kteří mají eminentní zájem stát se osobním hlídačem našeho auta v naší nepřítomnosti. Další hromada naháněčů, kteří si říkají „kapitáni“, se nám snaží vnutit výlet na ostrov Goa plachetnicí. Měli jsme výhodu, že si na mě někteří kluci pamatovali z minula, a tak jsem alespoň usmlouval lepší cenu. Běžná cena, kterou nabízejí turistům, je 1.500 meticalů, což je asi 1.000 Kč a tu se nám podařila srazit o třetinu.

Ostrov Goa s majákem

Nádherný ostrov, který leží asi 1 km od ostrova Mozambik, rozhodně stojí za návštěvu. Je to perla této oblasti a nebylo by moudré ho vynechat. Nikdo na něm nežije, snad jen jeden poustevník ve starém červenobílém majáku, kterému je dobré přinést nějaké to jídlo nebo cigarety. Za to vás rád pustí na vrchol majáku, který je dominantou ostrova a který stále slouží ke svému původnímu účelu. Napájen je jen ze solárního panelu. Ostrov obklopují nádherné bílé pláže, skalní laguny a především to nejkrásnější moře zelené barvy. Dostat se na něj lze plachetnicí, kterou obsluhují zpravidla 3-4 kluci mezi 15-20 lety. Pokud vítr nefouká, cesta trvá i 3 hodiny, což je asi extrém, ale zažil jsem ho před lety. Když vítr fouká, jsou tam za 20-30 minut. Kluci pak na nás čekají a po pár hodinách nás odvezou zpět.

Za poslední tři roky, kdy jsem tu byl naposledy, se silnice, tenkrát do značné...

Pokud je moře klidné, je možné na ostrově zůstat do 14. nebo 15. hodiny, pokud je neklidné, klidně si nás najdou už za hodinu nebo dvě a vynutí si okamžitý odjezd. Odpoledne totiž přichází vítr a vlny, kterých se ti kluci docela obávají. Protože jsme měli v plánu na ostrově přespat, domluvili jsme se, že nás další den kluci odvezou a o den později se pro nás vrátí. Dokonce jsme si v majáku našli nějakou plochu, na které jsme měli v úmyslu přespat. Lákalo nás, že bychom mohli spatřit obrovské želvy, po nichž jsme u pláže našli obrovské stopy a které se na ostrově ukážou zřejmě až večer. Náš plán nám překazila úplně malicherná nepříjemnost, kterou byl prázdný bankomat, a který je na ostrově bohužel jediný. Neměli jsme peníze na zaplacení a nejbližší bankomat byl až 87 km daleko. No nic, nejsme tu zřejmě naposledy, příště to vyjde.

Vzkaz od Aleše a Arnošta

Když jsme přišli k našemu autu, dostáváme od jednoho místního kluka vzkaz, psaný, prosím pěkně, česky a podepsán Arnoštem a Alešem. Měli jsme z toho radost, a tak jsme si večer zajeli na pevninu s úmyslem je najít. A povedlo se. Aleš, který žije v Africe už asi 30 let a jeho kamarád Arnošt, spolu cestují po černém kontinentu několik měsíců také v Land Roveru jako my. Poseděli jsme spolu asi 3 hodiny u večeře a piva, zvědavě jsme se vyptávali a oni zase nás a celkově z toho byl fakt dobrý večer.

Dostali jsme i několik dobrých typů a rad, týkajících se naší cesty do Malawi. Uděláme si společnou fotku a odjíždíme každý jiným směrem, oni na ryby a my do 800 km vzdálené Malawi. Více najdete na www.alexandrbilek.cz

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...