A protože nejsem žádný spisovatel, ale hoteliér, sám jsem překvapený, že jsem zvládnul popsat podle svých představ vše, co jsem původně v úmyslu měl a to navzdory mé spisovatelské neohrabanosti a zjevné neprofesionalitě ale také totální časové absenci. Dnešní reportáží ale musím uzavřít všechny naše dosavadní africké expedice, které proběhly v letech 2011- 2012-2013-2014. Protože v následujících měsících se budeme v rámci expedice All Africa 2015 snažit pokořit další země, následující reportáže již budou aktuálně z cest.
Slzy radosti
Protože nekouřím, nepiju a netrpím téměř žádnou jinou neřestí kromě cestování, většinu peněz, které se mi povede vydělat, utratím během svých cest. Současně máme okruh několika firem a dobrých lidí, kteří nám každý rok na naše cestování nějakou částku přispějí, a tak se nám náš cestovní rozpočet vždy povede nějak ukočírovat. Samozřejmě, pokud máme peněz více, rozdáme je většinou na cestách místním lidem, pro které několik dolarů často znamená obrovskou a nečekanou finanční injekci a zažijeme tak spoustu dojemných situací a slz tekoucích po jejich tvářích.
Nejdojemnější okamžik jsme zažili minulý rok v D.R.Kongo, kde jsme se v pralese převrátili na bok a místní lidé, kteří nikdy auto v této oblasti neviděli a pomáhali nám ho postavit na kola, dostali za pomoc 140 USD. Chlap jak hora s deseti dětmi se rozplakal a seděl ještě hodinu v křoví, kde nemohl zastavit slzy dojetí. Žijí prý za půl dolaru denně! Takže si asi dokážete představit, co pro něho znamenalo tolik peněz.
O krizové situace je největší zájem
Za poslední roky jsme jen po Africe ujeli autem téměř sto tisíc kilometrů a poměrně poctivě jsme procestovali 31 afrických zemí. Každý cestovatel se zaměřuje na něco, co ho zajímá, někdo projíždí z bodu A do bodu B bez jiných cílů, někdo sjíždí řeky, někdo leze po horách, někdo jezdí po gastronomických zážitcích, někdo objíždí svět na kole, traktorem nebo trabantem, prostě každý dělá, co mu je příjemné a většinou každý chce, aby mu bylo fajn a aby si něco dokázal, což je asi přirozená lidská vlastnost.
Na otázku, kde se nám líbilo nejvíce, která nám je kladena se železnou pravidelností, vždy odpovídáme, že necestujeme, aby se nám tam líbilo, ale cestujeme, abychom tu zemi poznali takovou, jaká skutečně je. Velmi neradi tak zmiňujeme nějakou konkrétní zemi, protože krásně je opravdu téměř všude. Pro nás jsou ale nejkrásnější země ty, kde zažíváme paradoxně dost krizové situace, kde máme potíže a kde se hodně zapotíme, abychom se z nějaké konkrétní situace dostali.
  |
Jsou to místa, kde se sami sebe ptáme, zda nám to stojí za to, kdy si sáhneme na dno svých sil nebo rozpočtu. Na druhou stranu, to jsou ta místa a ty okamžiky, které nám navždy zůstanou v našich hlavách uloženy a o kterých nejraději vyprávíme. A protože naši příznivci nás během našich cest sledují, víme moc dobře, jaký je zájem o bezproblémové cestování a jaký je zájem o okamžiky, kdy máme opravdu problém. Pokud je krizová situace, sleduje nás i desetkrát více zvědavců.
Za každou zatáčkou nás může čekat překvapení
Afrika je velmi složitý a často nepředvídatelný kontinent. Ať se jedná o přístupové cesty, hluboké bahno, obrovské díry, průhledné a stržené mosty nebo o bezpečnost, každý den, každou hodinu a každou minutu se jedná o velkou neznámou. Každý den, když hledáme klidné a bezpečné místo na spaní, každou noc, kdy nás může překvapit nedůvěřivý vesničan, voják se samopalem nebo zvíře, každé ráno, když nás objeví celá vesnice, každý den, kdy netušíme, co za každou zatáčkou, za každým stromem, na každém kontrolním bodě obsazeném policií nebo vojáky nás může čekat, se jedná o okamžiky velmi nepředvídatelné.
Navíc jsme jen dva a musíme se spoléhat jen sami na sebe. Přesto všechno co jsme zažili, musím říci, že nepovažujeme Afriku za méně bezpečnou než jakékoliv jiné místo na světě. Lidé jsou v drtivé většině chudí, upřímní, udivení ale velmi ochotní pomoci. A není žádný rozdíl v tom, jestli se jedná o muslimy, křesťany nebo jiné místní náboženské skupiny. Tím odpovídám na druhou nejčastější otázku, jak moc je v Africe nebezpečno. Na druhou stranu, už i v Africe existují prvotřídní silnice, téměř každá země má hlavní tahy asfaltové, někdy lepší než v Evropě a není pravda, že by byla celá Afrika zaostalá. Je to prostě jako na houpačce.
Kudy do Afriky autem?
Často se nás potenciální zájemci o cestování po Africe ptají, zda si můžou v Africe půjčit auto. Musím říci, že pokud chcete cestovat po více zemích, půjčit si auto je téměř nemožné nebo extrémně drahé. Proto je nutné si pro podobné dobrodružství auto pořídit u nás a přivést si ho do Afriky. Dostat se tam dá ze dvou stran, buď přes Gibraltar, nebo turecký přístav Iskenderun do Egypta. Z ČR je to na každou stranu asi 3.500 km, přičemž levnější je to na západ. Přeplout Gibraltar je otázka několika málo euro, zatímco přeplout do Afriky z Turecka vyjde na velký balík peněz. Na druhou stranu cestovat po Egyptě je vůbec nejlevnější, co jsme kde zažili.
Litr nafty stojí kolem 2 Kč a navíc památky v Egyptě patří mezi nejkrásnější na světě vůbec. Na druhou stranu, autem dojet do Maroka, Západní Sahary, Mauretánie nebo Mali stojí rozhodně také za to a jedná se o velmi jednoduchou trasu. Nádherné památky v Maroku nebo neskutečné tisíce kilometrů napříč Saharou patří právem mezi zážitky, na které se nezapomíná. Je to levné, krásné, exotické a dojedete tam jakýmkoliv autem kdykoliv se vám zamane.
Jaké auto a jaké dokumenty do Afriky?
Problémem může být nepříjemný defekt a následná oprava auta. Proto je rozumné si pořídit auto, které v zemi mohou místní obyvatelé opravit. Patří mezi ně především Land Rover Defender, který máme my, dále Toyota nebo Nissan Patrol. Pokud míříte do západní části Afriky, můžete použít jakékoliv francouzské auto, neboť se jedná většinou o frankofonní oblast a francouzská auta jsou zde běžná. Měli jsme v rámci našeho putování neuvěřitelně mnoho potíží, vždy nám ale někdo pomohl a opravil ho.
Protože je velmi důležité být za všech okolností soběstačný, ideální je mít auto upravené pro spaní, nebo mít stan, který lze téměř kdekoliv na klidném místě rozložit. K vaření je vynikající benzínový vařič, který je maličký a benzín se dá sehnat všude. Ve velmi horkých oblastech se dá péci ryba nebo brambory v alobalu, který strčíte do prostoru motoru na hodinku nebo dvě a máte upečeno. Ke sprchování nám slouží nádrž na střeše, kterou průběžně doplňujeme vodou, která se během dne ohřeje a pak se dá příjemně osprchovat. K tomu se dá použít i menší lahve umístěné na střeše. Nakonec to všechno v součtu není vůbec nepohodlné, je to docela praktické a zážitky jsou nezapomenutelné.
Proto všem podobnou akcičku doporučujeme. Nebude vás to stát více než zájezd s CK k moři. A jaké dokumenty je nutné si pro své auto zařídit v Česku? Nejdůležitějším a nezbytným dokumentem je karnet, který vydává proti složené záloze ÚAMK v Praze. Dokument zajistí vašemu autu hladký průjezd mezi zeměmi a nemusíte se zabývat jinak složitou byrokracií a skládáním vysokých záloh přímo na hranicích. Karnet je platný 1 rok a dá se prodloužit o dalších 6 měsíců. Na hranicích vozidlo prohlédnou, dostanete vstupní razítko a při výjezdu ze země druhé. Nic zásadního by nemělo na autě chybět, autorádio, vestavěný stan, náhradní pneumatiky apod., jinak se vystavujete riziku, že budete muset za tuto chybějící věc zaplatit daň.
Dárky jsou velmi důležité
Podstatnou část nákladu v našem autě tvoří dárky a pozornosti pro místní obyvatele. Pokud totiž máme vlastní auto, jsme schopni zajíždět zcela mimo hlavní tahy, navštěvovat vesnice, kde nikdy bělocha neviděli a když je co rozdávat, je to velmi příjemné. Nejvíce sebou vozíme propisek, pastelek, bloků, omalovánek, zapalovačů, baterek apod. Většina problémů s policií nebo vojáky se dá vyřešit také drobnou pozorností. A když vidíte, že vaše návštěva vytrhla místní obyvatele ze zaběhnutých kolejí a mají jedinečnou šanci získat něco praktického, jsou dojati a nadšení a vy jim tu radost nemůžete upřít. Několik tisíc předmětů získáme každý rok od našich hlavních sponzorů, firmy Origo.cz a Fromin.cz za což jim děkuji. Pokud má někdo ze čtenářů možnost nás vybavit větším množstvím drobných předmětů, budeme vám neskonale vděční. Kontakty najdete na www.alexandrbilek.cz .
UNESCOCLUB – klub nezávislých cestovatelů
Náš cestovatelský cíl je sice teoreticky uvěřitelný, ale málokdo skutečně věří, že se dá realizovat opravdu bezezbytku. Zřejmě tomu věřím jen já sám. Chceme procestovat všechny státy světa a všechna místa, která jsou na seznamu UNESCO, což je úkol velmi náročný, na seznamu je totiž nyní 999 těchto výjimečných míst a není mi známo, že by se někdo na světě snažil o totéž. Cestujeme proto systematicky, stát po státu a snažíme se tato místa navštívit.
Všechny reportáže najdete ZDE |
A i když nakrásně poctivě procestujeme v konkrétní zemi vše, co máme v plánu, stává se, že později některé místo na seznam přibude a to zamrzí. Proto se snažíme již při plánování předvídat, která místa jsou významná a zda by mohla být někdy v budoucnu na seznam přidána. Pokud se tak stane, můžeme si někdy příště bodík připsat již bez práce anebo musíme do země přijet znova. A proč je tento seznam UNESCO pro nás tak důležitý? Na tomto seznamu jsou totiž vždy ty největší poklady každé země, jedná se o historické části měst, památky, národní parky nebo archeologická naleziště, která jsou výjimečná, jedinečná a neopakovatelná.
A protože jsem chtěl vymyslet nějaký klíč, díky kterému budu schopen procestovat opravdu celý svět a skutečně to nejdůležitější, UNESCO se prostě nabízelo. Někdy se jedná o místa hojně turisticky navštěvovaná, jindy zase o místa, která jsou díky své odlehlosti téměř neznámá anebo nedostupná. Vždy musíme místo najít, což často nebývá vůbec jednoduché a musíme ho osobně navštívit. Když se to povede, hned si navštívené místo zaregistrujeme na webu www.unescoclub.cz, který jsem založil v roce 2004 a kde si může každý cestovatel zdarma své dosažené cíle po celý svůj život registrovat.
Co bodík, to velká radost, protože se tak pomalu ale jistě přibližujeme ke svému cíli. Jde to sice pomalu, zatím mám procestováno 93/196 zemí a 275/999 míst na seznamu UNESCO, ale když si člověk představí, že už navštívil několik set těchto unikátních míst, nezní to zase tak úplně špatně.
A co říci na závěr?
Cestování je droga, nikdy jsem nelitoval peněz, které jsem do cestování investoval. Nutné je ale říci, že bez několika super sponzorů bych musel naše expedice zkrátit nebo omezit. Zážitky z cest jsou tak intenzivní, že bych si moc přál, aby je měl každý, a proto vždy když máme příležitost, přesvědčujeme každého, aby si takové cestování vyzkoušel. Je velký mýtus, že je tam nebezpečno, že něco chytíte a že to budou nervy.
Veškeré potíže, které vám totiž ten nahoře do cesty nastraží, jsou v ten okamžik nepříjemné, ale protože se vždy vše vyřeší, z tepla domova se na tyto zážitky vzpomíná nejlépe. A pokud si vezmete deset organizovaných zájezdů a jeden, který si budete režírovat sami, uvidíte, že s odstupem času si na těch deset ani nevzpomenete, zatímco na tu sólo akci budete vzpomínat do konce života. Za pár dní odjíždíme na další expedici, a tak se v příští reportáži pokusím prozradit naše nejbližší plány.
