Zbigněw Aftaruk vidí turisty v Podlesí rád, ale nepřál by si, aby jich tam jezdily davy. A to přesto, že v Borsukách provozuje penzion Dvůr Zaščanek.
„Návaly lidí by snížily kvalitu, kterou lidem v současnosti můžeme nabízet,“ vysvětluje muž ve středním věku.
Pohostinností jsou lidé v Podlesí proslulí, s prázdným žaludkem vás tu dlouho rozjímat nenechají.
Gastronomickým zážitkem je ochutnávka tamních zagubů, či pierekačevníku. Zážitkem je také sledovat přípravu tradičního zákusku senkače.
Špalek dřeva napíchnutý na vidlici zprvu nevyvolává v člověku chuť k jídlu.
Výroba tradičního dezertu senkače.
Ale jakmile na něm nad ohněm postupně přibývá jedna vrstva těsta za druhou, začne se okolím roznášet příjemná vůně. K čemu přirovnat výslednou chuť? Snad k tradiční české bábovce.
Trávit obvykle kaloricky obsáhlé čtyřchodové menu můžete na spoustě zajímavých míst, které Podlesí nabízí.
Když už jsme začali v Borsukách, vzdálených jen pár kilometrů od hranic s Běloruskem, určitě stojí za to spojit jejich návštěvu s výletem po řece Bug.
Část jedné z nejdelších polských řek si můžete vychutnat třeba z paluby katamaránu.
Vystoupit můžete v Mělniku, kde se nachází zámková hora s krásným výhledem po okolí, nebo šestihektarová vinice. Ano, i v Polsku mají rádi víno…
Bělověžský prales schovává zubry
Jak už název vojvodství napovídá, vůně dřeva je v Podlesí skutečně všudypřítomná.
Krásné roubenky s vkusným interiérem poskytující návštěvníkům romantické ubytování. Největší a nejpůsobivější koncentrací dřeva je ale jednoznačně Bělověžský prales.
Minout jej při toulkách Podlesím je podobné jako ignorovat při návštěvě Paříže Eiffelovu věž. Oblast rozkládající se na území Polska i Běloruska je nejen domovem tisíců letitých stromů, ale i živočišných druhů.
Zubr v rezervaci poblíž Bělověžského pralesa.
Nejproslulejším reprezentantem panenského lesa, kde je příroda po celá staletí ponechána svému osudu, je zubr evropský.
Při prohlídce pralesa na toto zvíře musíte mít štěstí, běžně se totiž přesouvá zejména v době, kdy zde návštěvníci nejsou.
Pokud se zubrem nezkřížíte cestu při prohlídce Bělověžského pralesa, s jistotou jej uvidíte v ohradě jen pár kilometrů vzdálené Rezervace zubrů nebo například v pár desítek kilometrů vzdálených Kjermusech.
Mešitu navštívil i princ Charles
Ať už jste věřící, nebo ne, v Podlesí na vás dýchne duchovno. Oblast je náboženskou křižovatkou, kde se na několika desítkách kilometrů čtverečních střídají kostely a kláštery s mešitami a synagogami.
V Podlesí se nachází nejvýznamnější poutní místo pravoslavných křesťanů v Polsku.
Tamní Svatá hora Grabarka je obsypána tisíci kříži, které zde nosí věřící. Podle legendy totiž byly na Grabarce vyléčeni i z těžkých chorob právě ti, kteří na ni vztyčili kříž.
Mešita v Krušiňanech.
Klášterní komplex se třemi pravoslavnými kostely navštíví ročně desetitisíce lidí, nejvíce pak 19. srpna v Den proměnění páně.
Vzácnou návštěvu měla v roce 2010 tatarská menšina žijící ve vesničce Krušiňany. Tamní mešitu si přijel prohlédnout sám princ Charles.
Svatá hora Grabarka je největším poutním místem pravoslavných v Polsku.
Mešita v Krušiňanech, kterou v roce 2010 navštívil i princ Charles.
Inspirativní lidé v roli stavitelů
Lidé v Podlesí jsou nejen pohostinní, ale také inspirativní. Chcete pár příkladů?
V Anušíně si nadšenec vlastníma rukama, kámen po kameni, postavil malý zámek. V Tykocině zase jiný muž nechal na přelomu milénia znovu postavit zámek, který v osmnáctém století zničil požár.
V Anušíně si nadšenec vlastníma rukama postavil malý zámek.
No a do třetice, v Korytinech zjevně bohatý pán postavil obří komplex Žolový zakontek s bylinnými lázněmi, rozlehlými zahradami, malou zoo i kostelem. Všechna místa jsou turistům otevřena.
Vzkříšený zámek v Tykočině
Bělostok je centrem Podleského vojvodství.
Bělostok jako základna i cíl
Vyrážet k nim můžete například z Bělostoku (Białystok). Centrum Podleského vojvodství slouží návštěvníkům jako základna pro výlety po okolí, ale má co nabídnout i samo o sobě.
Jednou z největších dominant studentského města je palác Branických. Na vlastní oči se můžete přesvědčit, proč se komplexu s krásnými zahradami říká „polské Versailles“.
  |
Město na několika místech připomíná slavného rodáka Ludvíka Zamenhofa. Tvůrce esperanta považoval neexistenci společného jazyka za jednu z hlavních příčin válečných konfliktů.
Esperanto mělo být podle Zamenhofa využíváno v situacích vyžadujících dorozumění mezi národy. Muž ale zemřel paradoxně v době válečného konfliktu, za první světové války.
