Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Popularita jízd psích spřežení v Česku stoupá

Cestování

  16:52
HORNÍ PLANÁ - Jízdě se psím spřežením (mushingu) propadá v Česku čím dál více lidí, pro tuzemské i zahraniční turisty začíná být zajímavou součástí nabídky cestovního ruchu.

Psí spřežení. foto: Sirko HartmannShutterstock

Padesátiletého mushera a někdejšího mistra Evropy Jiřího Blažka kouzlo jízdy na saních zasněženou krajinou zavedlo až na Aljašku. Dodnes je držitelem rekordu v tamním prestižním závodě. Teď doufá, že na Šumavu letos dorazí pravá zima a poprvé zapřáhne do saní šestici svých aljašských husky, třetí generace štěňat, která si před lety přivezl z Ameriky.

Všechno začalo četbou dobrodružných knížek o Aljašce z dob zlaté horečky a také pohledem na krásnou modrookou fenu husky ve filmu. Usmyslel si, že takového psa musí mít. Svůj sen si splnil až po třicítce. Později, když se psím spřežením vyhrál v Evropě, co mohl, kamarád ho vyhecoval, aby jel na zkušenou na Aljašku. Odpověděl na inzerát a stal se handlerem, pomocníkem - trenérem k závodním psům. Na starost jich měl 24 a za těhotnou majitelku a musherku odjel i několik závodů.

Padesátiletý musher a někdejší mistr Evropy Jiří Blažek ukazuje vlastní fotografii ze závodů ve své šumavské chalupě

Za ubytování a stravu čistil kotce a krmil psy. Před hlavní sezonou mu byly odměnou jízdy se psími spřeženími zasněženou krajinou a poté i zkušenosti ze závodů. Dodnes je držitelem historického rekordu - na mistrovství Ameriky jel v jednom závodě se dvěma šesticemi psů. "Odjel jsem první tým na začátku, dojel jsem do cíle, rychle jsem musel přepřáhnout, připravit si další tým a vyrazit znovu na trať," vzpomíná.

Po závodní sezoně Blažek půl roku sázel na jihu Aljašky i na Ostrovech prince Williama stromky. Pobýval tak v místech, kam se normální smrtelník těžko dostane. Do některých lokalit ho s kolegy převážela helikoptéra.

"Běžně tam vidíte medvědy, hodně losů nebo třeba velryby," vzpomíná.

Poutavě vyprávět může celé hodiny. Třeba jak se starousedlíci chovají k cizincům, jak se staví psí spřežení, jaké vlastnosti musí mít vůdce v jeho čele, jaká plemena se používají. Mluví o závodech, o úspěších Čechů, o tom, jak spřežení letí bílými pláněmi rychlostí kolem padesáti kilometrů.

Vysvětlí, jak se smečce velí kupředu, doleva, doprava. Nezatajuje krutý osud závodních psů ve světě.

Neobydlené Šumavské pláně jsou výhodou
Zkušenosti z pobytu v zahraničí využil i ve svém podnikání. "Kdo chce a kdo je trochu šikovný, práci si najde i v zapadlé osadě na Šumavě," tvrdí. Už před odjezdem si koupil chalupu v Mysliveckém údolí u hranic vojenského újezdu Boletice, po letech ji přeměnil v příjemný penzion se solidními cenami. Na chov psů si přivydělává i jako správce několika chalup a penzionu, které si tu koupili Nizozemci. V zimě k němu jezdí musheři z Rakouska a z Německa. Z neobydlených šumavských plání mimo velká turistická centra jsou nadšení. Dovolenou tu tráví i české rodiny s dětmi. Armáda podle něj v Boleticích vlastní zbytečně velké prostory. Část by mohla sloužit turistickému ruchu - jako třeba nedaleký rybník Olšina, jenž patří k nejstarším a nejvýše položeným rybníkům v republice. Vojenskými lesy by mohly vést atraktivní trasy pro psí sáně, které přírodu nepoškodí, míní.

Autor: