Překvapuje mě skeptický postoj Čechů k Havlovi, říká Litevka

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Do Česka jsem přijela studovat po pádu železné opony a připadalo mi zde všechno nové a zajímavé – jazyk, historie, architektura. Překvapila mne česká kuchyně, na kterou jsem se musela zvyknout a teprve časem jsem začala mít ráda. Udivila mne také česká přímočarost. Například u nás v Litvě se považuje za nezdvořilost po první nabídce pohoštění ihned ho přijmout, ale vede se poměrně dlouhý zdvořilostní rituál odmítnutí a nabízení.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
K myšlence zůstat v Praze jsem dozrála postupně. Zvykala jsem se zde žít, postupně se rozšiřoval okruh mých přátel a známých. Sama jsem nepostřehla, jak jsem se v Praze začala cítit více doma než v rodném Vilniusu. Libí se mi v Česku celá řada věcí, které by mne v jiném prostředí chyběla (divadelní, filmové a hudební festivaly, rozmanitá příroda). Pohybuji se v neziskovém sektoru a vyhovuje mne prostředí lidí, tíhnoucí k alternativnímu životnímu stylu, který není  lhostejný k životnímu prostředí, sociálním vazbám mezi lidi.    

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Domnívám se, že si Češi neumějí plně vážit toho, co mají hezkého ve své zemi či kultuře. Často k věcem, které stojí za obdiv, přistupují s nedůvěrou či přímo je zavrhují. Jako příklad mohu uvést skeptický postoj Čechů k osobnosti Václava Havla, který je velmi uznávanou osobností v zahraničí včetně mé rodné země. Zatímco Čechy německy píšící spisovatele, kteří žili v Praze (například Riner Maria Rilke), nechávají bez větších emocí, Poláci a Litevci dodnes vedou spor o tom, zda Adam Mickiewicz je spíše litevský či polský autor a úzkostlivě opatrují každou objevenou stopu toho spisovatele.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Na rozdíl od Čechů v Litvě udržujeme užší vztahy i v rámci široké rodiny. Dodnes se stýkám a navštěvuji své prarodiče, tety, bratrance a sestřenice, kteří žijí v odlehlých koutech Evropy. Zároveň si myslím, že jak česká společnost, tak i litevská prochází obdobnou mezigenerační krizi, kdy stáří je zavrhováno a vytlačováno na okraj společnosti jako něco nežádoucího, co do běžného života nepatří, a samozřejmě se od toho odvíjí negativní i postoj společnosti ke starším občanům.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Litevci a Češi mají hodně společného. Spojuje je podobná historie malého národa obklopeného velmocemi a podobná cesta zachování si své národní identity. Humor v tomto směru byl významným nástrojem pro zachování vlastní identity ohrožované autoritativními režimy. Takový humor lze nalézt jak v české, tak i v litevské kultuře. Líbí se mi humor Karla Čapka, Václava Havla, doporučuji přečíst litevského autora přeloženého do češtiny Balýs Sruoga "Les bohů", který v prostředí koncentračního tábora trefně vtipně odhaluje povahy lidské duše v tristních podmínkách jejich existence.   

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Zajímá mne styčné body litevské a české historie v průběhu našich dějin. Je zajímavé sledovat, kde se cesty těchto dvou národů potkaly. Například se u nás v Litvě říká, že Češi za První republiky měli své vlastní moře, a to proto, že vztahy mezi Litvou a tehdejším Československem byly tak blízké, že Češi měli bezproblémový přístup k Baltskému moři. Nedávno jsem také v Praze potkala potomka Československého legionáře, jehož otec získal litevský státní řád. Zajímavostí je, že litevština dodnes používá čárky převzaté od Jana Hus a  že Jan Žižka bojoval na naši nejslavnější bitvě u Grunwaldu v roce 1410. Při procházkách Prahou lze objevovat řadu míst spjatých s Litvou, žil zde koncem 19. století  náš největší obrozenec Jonáš Basanavičius, ve středověku v Praze fungovala Litevska kolej pražské univerzity.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Nikdy jsem se nenaučila pít české pivo, i když vím, jak moc je ve světě oceňováno. Chutná mi ale moravské víno.

Český šok Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí? Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Nelze se české politiky nevšímat. Překvapuje mne v ní její extrémní polohy - na jedné straně uznání práv lidí s homosexuální orientací (mimochodem dnes velice aktuální téma v silně katolicky orientované Litvě), na straně druhé absence morální odpovědnosti politiků vůči voličům a zejména vyhrocení politické scény často v nejméně vhodných situacích (například pád vlády v době předsednictví Česka v EU, postoje a chování politických představitelů v době prvních prezidentských voleb v ČR). Nechci zas zastávat názor často slýchaný mezi českou veřejností, že česká politická scéna je ztracená, ale věřím v její postupném vyspění. 

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Česky jsem se naučila hned po svém příjezdu do tehdejšího Československa. Znalost češtiny byla podmínkou pro konání přijímacích zkoušek na univerzitu, na kterou jsem se připravovala. Dnes český jazyk je pro mou práci ve Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové klíčový. Domníváme se, že díky ní a zejména kolektivu v nadaci svou češtinu jsem hodně zlepšila až vytříbila. 

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Chybí mne zde Baltské moře, atmosféra litevské vesnice, litevština. Vynahrazuji si tyto věci českou přírodou, která je zde velice pestrá, vazbami s přáteli a hlubším poznáním české kultury.