Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Přiletět do Česka bylo jako ocitnout se na jiné planetě, říká Skot

Cestování

  6:12
Steven Gove se do Česka přestěhoval kvůli svému příteli. I po rozchodu zde ale zůstal. „První večer? Šli jsme s partnerem do restaurace a objednali si jídlo. Úplně všichni tam kouřili a pili pivo - pro kouř nebylo pivo skoro vidět. Byla to jedna z těch typických putyk, kterých dřív bylo plno. A vlastně to byla nejlepší možná první zkušenost, nic podobného jsem před tím nezažil,“ vzpomíná.

Steven Gove foto: Archiv

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Do Čech jsem přiletěl 15. srpna 1997, v té době jsem měl partnera ze Skotska, a vůbec jsem netušil, co mě čeká. Ani jsem vlastně neměl žádný jiný plán, než koupit letenku a letět. Měl jsem naivní představy o tom, jak bude vypadat postkomunistická země. Vystoupil jsem na letišti ve staré budově a první, co mě zarazilo byly dlouhatánské fronty, zašlé barvy a všechno hodně staromódní, nerozuměl jsem jedinému nápisu, tehdy jsem myslel, že přijíždím na jinou planetu, až později se zjistil, že tomu tak není. Samozřejmě velice záhy se letiště proměnilo v pohádku, vlastně je to jedno z nejlépe fungujících letišti, co znám. Ale zpět k mému příletu, ještě ten den večer jsme šli s partnerem do restaurace a objednali si jídlo. Úplně všichni tam kouřili a pili pivo (pro kouř nebylo pivo skoro vidět), byla to jedna z těch typických putyk, kterých dřív bylo všude plno, vlastně to byla ta nejlepší možná první zkušenost, nic podobného jsem před tím nezažil. Překvapilo mě, jak skvělé bylo jídlo, i když jsme pravděpodobně měli něco jako maso s masem a knedlíkem. Ten den jsem si říkal, panebože, tak tady tedy budu žít. Tady, v nejkrásnějším městě na světě, kde nikomu nerozumím ani slovo, no hlavně že mi tu bude chutnat.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Když jsem do Čech přijel, můj partner pracoval v mezinárodní škole. Doma ve Skotku jsem učil divadlo, a tak jsem se rozhodl znovu pro pedagogickou dráhu. V metru jsem rozvěsil letáčky a začali se mi ozývat první studenti. Dlouho jsem se živil jako učitel angličtiny. Díky tomu jsem poznal ohromné množství lidí z různých oborů. Byl jsem za to neskutečně vděčný, právě tak jsem poznal celý národ. Učil jsem vysoce postavené manažery, sestřičky v nemocnicích, uklízečky i jiné učitele. Téměř všechny hodiny byly o konverzaci, a já se tak dozvídal jejich osobní zkušenosti z nedávných událostí, a jak tomu bylo dříve, občas jsem slyšel i tak osobní věci, které jsem snad ani nemusel. Potom ale můj vztah skončil a já stál před rozhodnutím, zda odejít zpět domů, nebo zůstat. V té době jsem již mluvil trochu česky a bylo mi líto všechno to jen tak zahodit a opustit. Řekl jsem si, že je to pro mě výzva, kterou přijmu. V roce 2000 jsem byl v Edinburghu na Fringe festivalu a tam se zrodil ten osudový nápad. Založit podobný festival v Praze a tak se stalo. Ovšem vlastně jsem se nikdy nerozhodl, přišlo to samo. Prostě jsem tu zůstal.

Kdo je Steven Gove?

  • věk 47
  • pochází ze skotského Montrose na východním pobřeží
  • do Česka přišel v roce 1997
  • skladatel
  • ředitel Prague Fringe festivalu

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?Na to je těžké odpovědět. Žiji v Čechách polovinu svého života. Tedy když řeknu, že mi něco na Češích vadí, je to věc která mi pravděpodobně vadí i na mně samotném. Odpověď je: Bez komentáře.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Ano, chodil. Jedna z prvních zkušeností byla, když jsem si domluvil s chlapcem schůzku u Národního divadla, a přesně v tu hodinu, kdy jsme se měli sejít mi přišla zpráva: Omlouvám se budu mít minutu zpoždění. A přišel přesně o minutu později. Vyděsil jsem se, jestli to takhle bude vždycky, tak to bude katastrofa, já chodím jedině pozdě. Všeobecně můžu snad říct, že Češi jsou mnohem pohlednější než Skoti.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Vím, že to bude znít jako klišé, ale je neuvěřitelné, jak hezky se k sobě chovají Češi v dopravních prostředcích. Když mně v Praze navštívila moje maminka poprvé, říkala, že okamžik, kdy ji někdo pustí sednout, je ten poslední v Čechách a už za mnou nikdy nepřijede, protože by se cítila stará. Ale žerty stranou, nejvíc jsem si tuto skutečnost uvědomil, když tady byla na návštěvě moje babička. Jejíma očima jsem viděl, jak se ji všichni snaží pomoct, pouští ji sednout, auta zpomalují na přechodech. Zkrátka Češi v sobě mají neuvěřitelné množství pokory, slušnosti a respektu k ostatním. Naučil jsem se velice rychle, že to je to nejdůležitější v každodenním životě. Být pokorný a respektovat své okolí, jedině tak se vám Češi víc otevřou a chovají se k vám stejně.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Myslím, že český humor je velice podobný tomu skotskému. Z historického hlediska byly oba národy vždy někomu podřízené. A pokud se člověk cítí podřízený, nezbývá, než si z toho dělat legraci. A tak se oba národy dokáží smát i v nepříjemných situacích a dělat si legraci samy ze sebe. V tom jsme si opravdu blízcí.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Obecně se hodně zajímám o historii. Když jsem přijel, hned jsem začal vše studovat, i když jen z průvodců. Jde o neuvěřitelnou studnici zajímavých faktů, vaše historie je opravdu bohatá. Zajímá mě dlouhá doba Habsburské monarchie, ve Vídni jsem si uvědomil, jak moc je toto město s vaší kulturou spjaté a samozřejmě moderní dějiny. Nic z toho jsme se ve škole neučili. Pád komunismu a jak k tomu došlo, co se dále dělo v politice atd. To všechno je opravdu zajímavé.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Ano a moc. Bohužel miluji obojí, což není to nejlepší k udržení si plochého břicha. Je pravda, že piji pivo víc, co bydlím v Praze. Skotsko je slavné pro svou whiskey, ne pro pivo. A jídlo je zkrátka skvělé, porce obrovské a velice levné. Člověk se tady může skvěle najíst a jeho peněženka tolik neutrpí. Zamiloval jsem si knedlíky i guláš. Vlastně to není zas až takový rozdíl od skotské tradiční kuchyně, i my máme velmi masitý jídelníček.

LIdovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Letos začíná můj devatenáctý rok v Česku a rozhodně neplánuji odjet. Vlastně zvažuji možnost, že bych si požádal o české občanství. Nechtěl jsem přijít o to britské, ale když je teď možnost mít dvojí, rád bych to využil. Myslím, že to pro mě hodně znamená a bylo by to pěkné, po takových letech strávených zde. Uvidíme. Tedy plánuji ještě nějakou dobu zůstat, možná dalších dvacet let.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Rozhodně ano, o politiku se zajímám obecně hodně a ta česká není vůbec nudná. Sleduji téměř každé volby. O prezidentských volbách jsem byl zklamán, že Karel Schwarzenberg nevyhrál, myslím, že by byl na takovém postu skvělý. Jinak jsem byl velkým fanouškem Václava Havla, to co pro svou zemi udělal, je neskutečné.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Samozřejmě, myslím, že učení češtiny pro mě bude nikdy nekončící proces. Když jsem poprvé přijel, koupil jsem si kazetu Naučte se česky. Na obalu slibovali, že to bude trvat měsíc. Netrvalo dlouho a kazetu jsem odložil. Pamatuji si, že druhý den v Praze jsem byl doma sám a necítil jsem se dobře. S průvodcem, kde byly napsané nějaké fráze, jsem šel do nejbližších potravin a přečetl jsem paní prodavačce větu: „Dobrý den, mám průjem.“ Dodnes si pamatuji, jak na mne vyděšeně pohlédla a zamávala „Tady ne, to musíte na Budějovickou, tam je lékárna.“ Od té doby jsem se naučil hodně, ale člověk má jednou pocit, že mluví zcela plynně a druhý den nerozumí ani slovo. Tak se musím ještě stále učit.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Chybí mi moře. Narodil jsem se a vyrostl v malinkém městě na pobřeží. Když jsem šel studovat, tak jsem bydlel také vedle moře. Ale celý život jsem snil, že budu žít někde jinde. Domů se vracím na návštěvu jednou za rok, tak mi nechybí až tak moc. Když se mi přeci jenom zasteskne, chodím se projít na Náplavku, abych byl blízko vody. Skotsko má nádhernou přírodu, hory, pobřeží, lesy. I města jsou krásná, Edinburgh je úžasné historické město, Glasgow je větší a modernější, obě však mají naprosto jedinečnou atmosféru. Dále je Skotsko výjimečné svým počasím, u nás nemusíte sledovat předpověď,ono se předvídat nedá, ale to mu přidává na kouzle.

Autor: