Toto druhé největší brazilské město (po Sao Paulu), jež bylo založeno před 450 lety 1. března, proslulo ale i favelami (chudinskými čtvrtěmi), v nichž žije téměř pětina jeho obyvatel, a jednou z nejvyšších městských kriminalit na světě.
Pestrobarevné Rio, jež obývá šest a půl milionu lidí (oblast 12 milionů), leží v zátoce na pobřeží Atlantiku, v níž z moře vyčuhují zelenkavé kopce. Jeden z nich (395 metrů vysoký) připomíná cukrovou homoli (i se tak jmenuje - Pao de Açúcar) a turisté na něj mohou z pláže vyjet nejstarší (z roku 1912) dosud fungující visutou lanovkou na světě.
Dominantou zátoky je 710 metrů vysoká hora Corcovado, z níž na zátoku shlíží (od roku 1931) třicetimetrový Kristus. Ani na jeho vrchol nemusí návštěvníci pěšky, vede tam totiž nejstarší elektrifikovaná (v roce 1910) železniční trať v zemi, otevřená v roce 1884 (jako parní) posledním brazilským císařem Pedrem II.
Členitá krajina Ria, od roku 2012 zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, zahrnuje Národní park Tijuca, jenž je s 39 km2 největším městským parkem světa. Vysázen byl na místě někdejších cukrových a kávových plantáží ve druhé polovině 19. století a dnes je domovem stovek druhů rostlin a živočichů, včetně ohrožených. Národním parkem se stal v roce 1961 a leží v něm i nejvyšší hora města Pico da Tijuca (1022 m) a obří skála Pedra da Gávea, nejvyšší (842 metrů) monolit světa přímo u moře.
Rio se pyšní nejdelším mostem v regionu
Rio, jež patří k nejnavštěvovanějším městům jižní polokoule, je i ekonomickým centrem Brazílie. Produkuje druhý nejvyšší HDP v zemi a sídlí v něm řada obřích podniků, například energetický Petrobras či důlní společnost Vale. V Riu, které je i druhým největším střediskem vědy v zemi, jsou četné vysoké školy, muzea a knihovny, včetně Národní knihovny, která je s devíti miliony svazků největší v Latinské Americe. V témže regionu se může Rio pyšnit i nejdelším mostem (do sousedního Niterói), jenž byl v roce otevření 1974 s 13,29 km druhým nejdelším mostem světa.
V Riu, jež bude příští rok jako první město z jižní Ameriky hostit olympijské hry, se narodila řada osobností - mimo jiné architekt Oscar Niemeyer, hudební skladatel Heitor Villa-Lobos, jeden z otců bossa novy Tom Jobim, spisovatel Paulo Coelho, fotbalisté Romário, Ronaldo či Jairzinho, závodník F1 Nelson Piquet či bývalý prezident Fernando Cardoso.
  |
Rio založil v roce 1565 španělský jezuita otec Anchieta s portugalským důstojníkem Estáciem de Sá jako pevnost pro výboje proti Francouzům, kteří tehdy území kolonizovali. Pro Evropu objevili oblast i Brazílii Portugalci (výprava Pedra Cabrala v roce 1500). Do zátoky, kde je dnes Rio, první vplul 1. ledna 1502 člen Cabralovy výpravy kapitán Gaspar de Lemos, jenž místo pojmenoval Rio de Janeiro (lednová řeka).
Strategický přístav
Koncem 16. století se Rio stalo strategickým přístavem pro spojení s Evropou a Afrikou. Bohatlo z pěstování cukrové třtiny (v 17. století byla Brazílie největším dovozcem cukru pro téměř celou Evropu), k čemuž byli přiváženi otroci z Afriky, a v 18. století díky objevu ložisek zlata v sousedním státě Minas Gerais. Od roku 1763 bylo Rio sídlem portugalské koloniální správy v Americe a v roce 1808 se stalo dokonce hlavním městem Portugalska, když tam před Napoleonem uprchl královský dvůr. Ten se do Evropy vrátil v roce 1820, ale v Brazílií zůstal jako regent syn tehdejšího krále dom Pedro, který v září 1822 vyhlásil nezávislé Brazilské císařství.
Už ústava z roku 1891 (dva roky po svržení monarchie) zakotvila zřízení nového hlavního města v centru země. Stavět se začalo až v roce 1956 díky prezidentovi Juscelinu Kubitschekovi, vnukovi českého emigranta, a za pouhé čtyři roky se v pustině v nadmořské výšce kolem tisíce metrů zrodilo podle návrhů architekta Oscara Niemeyera nynější hlavní město Brasília.
