Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Rozbitá vana a palce nahoru. Jak pokračuje Škoda tour Ruskem?

Cestování

  7:00
Opět se hlásíme z centrální Asie. Trochu nedobrovolně jsme si zde udělali malé exkurze po autoservisech. První jsme navštívili již v Rusku. U šusplechu pod motorem se urvaly šrouby a potřebovaly přivařit. Svářečku tady má každý, ale zvedák na auto už není tak častý. Nakonec se nám podařilo najít vše potřebné a Babča mohla pokračovat.

Trochu punkový vzhled Babči u Aralu foto: Jiří Folbrecht

O hrboly na cestě ovšem není nouze a po pár kilometrech jsme šrouby znovu urvaly. Už jsme se ale nevraceli, byli jsme kousek od hranic Kazachstánu, tak jsme vše jen provizorně přidrátovali.

Hned za hranicemi bylo městečko Tascala. Toto místo nás dostalo. Uprostřed země nikoho, stály mále domky s barevnými střechami, studnami s pitnou vodou na ulicích, aby si mohl kdokoliv nabrat, a všude okolo usměvaví lidé. Mechanik, na kterého jsme natrefili, bohužel neměl potřebné vybavení. To mu ale nezabránilo v tom, pomoct nám. V době nedělního oběda zvedl telefon a už jsme jeli, doprovázeni jeho známými přes půlku města k tomu správnému člověku.

U zelených vrat nás vítal Kazach v domácím úboru. Otevřel garáž a začal přivařovat šrouby na své místo. O poznání kvalitněji a levněji. Tascalu jsme opouštěli neradi, ale čekala nás ještě dlouhá cesta. Jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého, asi 200 km za Actobe jsme prorazili olejovou vanu. Při nájezdu na rampu, kdy jsme se chtěli Babče podívat na podvozek, jsme si nevšimli hrbolu. Když šel Jirka zjistit škody, ozvalo se jen: "Ty vole, to chčije…a fest!"

ČTĚTĚ VÍCE:

Náhradní vanu jsme samozřejmě vezli, jenže jak jsme posléze zjistili, ne na škodu 120 ale 105. Nezbývalo nic jiného, než díru zasilikonovat a vrátit se zpátky do Actobe.
Hledání vhodného servisu nám nyní ztížila okolnost, že vana je hliníková. Opět jsme se ale přesvědčili, že laskavost a ochota nejsou jen prázdná slova. V jedné opravně Babču zvedli, vanu sundali, a pak sám šéf vzal Jirku a zavezl ho do jiného servisu, kde sice neměli zvedák, ale svářeli hliník.

Celá oprava zabrala půl dne, ale ani na minutu jsme neměli pocit, že bychom zde byli nevítanými hosty. Nejen mechanici, ale i zákaznici si chodili prohlížet Babču, diskutovali o jejích kvalitách a povídali si s námi o cestě. Jeden z nich pořád nadšeně říkal: "Čechoslavakia!" a ukazoval něco, co vypadalo jako sekání trávy kosou. Moc jsme tomu nerozuměli a až po pár dalších posuncích jsme se dopídili k tomu, že předvádí Jaromíra Jágra. I v Kazachstánu ho znají.

Proražená vana

Když pak některým skočila směna, přišli se rozloučit a odcházeli domů.  Nakonec jsme servis opustili i my. Zjistili jsme, že čím více jedeme na východ, tím jsou lidé přívětivější. Jen tak se zastaví, zeptají se: "Kuda?" Potřesou nám rukou a pokračují dál. V Uralsku přišel pán se slovy: "Nejspíš Vás zde ještě nikdo nepřivítal, tak Vás vítám v Uralsku."

A na cestách nás zase zdraví řidiči. Divoce zatroubí, stáhnou okénko a ukážu zvednutý palec. Při zpáteční cestě se nám v Almatě znovu podařilo potkat onoho pána v šedém svetru stojícího u silnice. Už z dálky na nás mával a stejně jako my, nemohl uvěřit tomu opětovnému setkání.

...a její následky

O to upřímnější potom byl náš smích, když nás na cestě z Almaty dojelo malé auto a v něm další známá tvář z naší první návštěvy. Jen jsme se na sebe smáli.
Člověk by si řekl, že cizinec je cizinec, ale tady nás lidé každý den usvědčují v tom, že jiný jazyk a národnost nejsou překážkou v hledání společné řeči. Že stačí zvednutý palec, potřesení rukou a úsměv. V ten okamžik se z naprosto cizích lidí stávají nezapomenutelné tváře v životě nás tří. Tihle lidí jednoduše dávají na frak všem těm fámám o tom, že nás tady jen okradou a zabijí.

Autor:

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč