Výletníky na severní okraj zadního Českého Švýcarska stále lákají skalní města a rozhledny. Vydejme se sem a zkusme tomuto koutu lépe porozumět.
Lze sem přijet autem, autobusem i vlakem. Jako východisko lze zvolit Rumburk, případně Krásnou Lípu. O víkendech stále ještě bývají v provozu i málo frekventované místní železnice, jež jinak pro svoji aktuální nevýznamnost ukončily běžný provoz. Výhodně se jimi lze přiblížit například do oblasti pod Vlčí horou, výškovou dominantou regionu. Sněhové poměry je třeba aktuálně sledovat. Ještě i po půli února byly příznivé a umožňovaly po většině trasy pohyb na běžkách. Místy – zvláště ve skalních údolích – bývá sníh od pěších turistů upěchovaný a zledovatělý, počítejte raději s tím, že občas tudy půjdete s lyžemi na ramenou.
Tři krásky
Ve Šluknovském výběžku nás zajímají především tři rozhledny: Dymník u Rumburku, Vlčí Hora u stejnojmenné obce a Tanečnice nedaleko hranic u Mikulášovic.
Začíná Měsíc věží a rozhleden. Jejich mapa se dostala do knihy rekordů |
Vyjdeme-li na trasu z Rumburka, máme nejblíž právě Dymník s vrcholem 516 m. n. m. Cihlová rozhledna vysoká 15 metrů se zaskleným ochozem byla vystavěna roku 1896 z podnětu místního občana Augusta Wenschuha rok poté, kdy rumburská pobočka tamního Gebirgsverein – tzv. Horského spolku pro nejsevernější Čechy – úspěšně realizovala stavbu výletního hostince pod rozhlednou. Ten je ostatně v provozu dodnes – jako jeden z opravdu mála. Za příznivého počasí se nám naskytne výhled od Jizerských hor a Krkonoš přes krajinu Horní Lužice a přes České a Saské Švýcarsko až kamsi po Krušné hory. Jakmile se vydáme dál, přivede nás žlutá značka po necelých 4 kilometrech do obce Zahrady.
Stojí zde pozoruhodný dům zdejšího patriota Rudolfa Köglera (zemřel roku 1949). V jeho zahradě je geologická mapa zdejšího kraje, autorův výtvor, který dodnes přitahuje návštěvníky. Je po něm nazvána i naučná stezka, která v délce asi 20 km prochází krajem – upozorňujíc návštěvníky na nejzajímavější místa týkající se jak kraje samého, tak historie jeho tradic a někdejších obyvatel.
Čedičový vrchol Vlčí hory (581 m n. m.) je nespornou dominantou krajiny. Kolem Verunčiny studánky vystoupejte vrcholovou stezkou k chatě s rozhlednou. Ta tu stojí od roku 1889. V poválečném období měla vícekrát namále. Přestože ji hned po válce převzal Klub českých turistů, neměla po padesátých a šedesátých letech, kdy ji držela armáda, příliš daleko k demolici; její stavební stav byl žalostný. Jen díky iniciativě pozdějších soukromých majitelů byla rozhledna zachována, opravena a zpřístupněna.
Chalupáři zachránci
Až odtud sestoupíte dolů, ocitnete se v obci Vlčí Hora. Toto místo je velmi populární jako rekreační obec a jsou to právě chalupáři, kteří se zasloužili o to, aby místní domovní fond, převážně tvořený roubenými a hrázděnými domy s podstávkou (a kryté převážně břidlicovou střechou), tak typickými právě pro tento kraj, zůstal uchován do budoucna. Vlastní obec Vlčí Hora je docela příjemné místo k životu. Dnes je tu firma zabývající se výrobou přírodní kosmetiky. V blízkém Dlouhém Dole najdete kozí farmu, která vyrábí sýry a další výrobky z kozího mléka.
Rozhledna v Krásném Dvoře se po opravě otevře začátkem dubna |
A nejen ti, které oslovuje historie, by ve Vlčí Hořeměli vzpomenout mimořádné osobnosti, o níž dnes běžně vědí málokteří. Zdejším patrně nejproslulejším rodákem je Anton Alois Weber (1877–1948), poslední německý biskup litoměřické diecéze, v jejímž čele stál do roku 1947. Byl to přesvědčený odpůrce německého národního socialismu, který za války po léta se ctí čelil tlaku nacistických institucí. Ač sám Němec, usiloval vždy o porozumění a soulad obou zemských národností, přítomných právě ve farnostech jeho biskupství. Pro službu etnicky českým farnostem v diecézi uplatňoval vždy češtinu, jíž se dokázal dokonale naučit. Václav Havel mu posmrtně 28. října 1995 propůjčil Řád TGM.
Kdo bude mít chuť, může vyrazit na vrchol Tanečnice (598 m n. m.) s opravenou, 26 metrů vysokou, zděnou rozhlednou, která tu stojí od roku 1905.
