Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Saské Švýcarsko na dlani. Park miniatur láká Čechy

Cestování

  8:14
RATHEN/DORF WEHLEN (NĚMECKO) - Doslova ráj pro malé i velké milovníky vláčků leží kousek od českých hranic v saském údolí Labe. V tamních železničních královstvích mohou obdivovat plně funkční zmenšené kopie historických souprav i nejmodernějších rychlovlaků, a na některých se dokonce sami svézt.

Návštěvníci Parku miniatur malé Saské Švýcarsko v Dorf Wehlenu se mohou po areálu svést zmenšenou kopií historického vlaku. foto: ČTK

Při tom všem se návštěvníci ještě seznámí s krásami a pamětihodnostmi Saského Švýcarska, aniž by za nimi museli vážit mnohakilometrové cesty. Pokud jim ovšem nevadí, že jsou miniaturní.

Sedm regionálních tratí na zahradě
Pořádný kus Saska má na své zahradě Lothar Hanisch v lázních Rathen, které leží asi půl hodiny jízdy z Děčína. Kolem rodinného penzionu tam se spolupracovníky vybudoval přesné kopie sedmi regionálních tratí vinoucích se mezi severočeským městem a saskou Míšní, zmenšené v poměru 1:22,5. Svůj sen nazval Železniční světy.

Návštěvníci Parku miniatur malé Saské Švýcarsko v Dorf Wehlenu se mohou po areálu svést zmenšenou kopií historického vlaku.

"V tuto chvíli tu jezdí 32 vlaků současně. Až vše opravíme po zimě, bude jich tu jezdit 35," řekl majitel při procházce podél 4,6 kilometru dlouhých kolejí lemovaných nádražními budovami, depy, výhybkami a návěstími, které jakoby z oka vypadly originálním předlohám.

Popelčin zámek Moritzburg 
Iluzi Saského Švýcarska "jako na dlani" dotvářejí modely známých památek, mezi kterými nechybí zámek Moritzburg, kde filmová Popelka ztratila svůj střevíček, nebo majestátní katedrála v Míšni.

Své místo tu našel i děčínský zámek. "Letos chceme přistavět hezké městské domy z Děčína, které stojí přímo u Labe, a chceme také vybudovat nový most, který vede přes Labe a který v budoucnu povede železnici přes naše malé Labe," přiblížil Hanisch své plány na další rozvoj parku, který otevřel před čtyřmi lety a návštěvníkům je zpřístupněn vždy od půlky března do začátku listopadu.

Pětinu návštěvníků tvoří Češi
Železniční světy se záhy staly vyhledávaným výletním místem vyznavačů miniaturních "železných ořů" a především dětí, které tam s rozzářenýma očima sledují supící staré lokomotivy i tiše se klikatící hady moderních expresů ICE. Celý provoz na dálku ovládá devět počítačů schovaných v řídicí centrále.

Každý rok tuto atrakci navštíví téměř 100 000 lidí. Asi pětinu z nich podle Hanische tvoří Češi. "Loni jsme zaznamenali dokonce rekord 18 700 návštěvníků z Česka. Nepřijíždějí ale jen z pohraničí, ale i z Prahy, z Brna i ze vzdálenějších míst," tvrdí hrdý majitel, který případným zájemcům může nabídnout i srovnání se stroji ve skutečné velikosti. Hned za zahradou mu totiž vede hlavní trať mezi Berlínem a Prahou, po které každý den projede na 180 vlaků.

Miniatura Pravčické brány
O pár kilometrů dál po proudu Labe v Dorf Wehlenu milovníky jejich zmenšených bratříčků láká Park miniatur malé Saské Švýcarsko. V roce 1998 ho zde otevřela rodina Lorenzových s cílem ukázat návštěvníkům tohoto kraje na jednom místě všechny nejznámější skalní pískovcové útvary Českosaského Švýcarska, včetně proslulé Pravčické brány.

"Začínali jsme na 2500 čtverečních metrech s malými vytesávanými skálami a malými bonsajovými stromky. Ty jsme pak doplnili historickými pohyblivými modely, jako jsou kolesový parník na našem malém Labi, historické železnice, mlýnské kolo a malé vodopády," popsal syn zakladatele Jan Lorenz počátky této atrakce fungující od dubna do listopadu, kterou už Češi také objevili.

První miniaturní horská železnice
Rozloha parku se od té doby více než zdvojnásobila a od roku 2008 se po něm návštěvníci mohou nechat vozit údajně první miniaturní horskou železnicí v celém Německu. "Je to zmenšenina jedna ku čtyřem a má historickou spojitost s naším regionem. Je to saská IV K, jedinečná lokomotiva se dvěma podvozky, která tehdy zásobovala obyvatele okrajových oblastí od Bad Schandau až po Hohnstein uhlím a potravinami," představil povoláním kamenický mistr chloubu rodinného podniku.

Historický vláček pojme naráz asi 15 pasažérů a pod zkušeným vedením Lorenzova otce Michaela si to pomalu šine skalním kaňonem, projede tunelem, až dorazí na vrchol pozemku, kde stojí věrná replika nádraží v Lohsdorfu.

Mašinka poháněná malým benzinovým motorem musí přitom překonat čtyřprocentní stoupání a převýšení zhruba deset metrů. Když po 960 metrech dobafá nahoru, vydá se stejnou klikatou cestou zpátky na nástupní nádraží, kde pak obvykle musí rodiče čelit žadonění svých ratolestí jet ještě jednou.

A pro toho, komu by nestačilo jen se na vláčky dívat nebo se vozit, nabízí další saský miniželezniční park v nedalekém Königsteinu možnost modely mašinek dokonce sám řídit.

Autor: