Dojde i na další písmenka, například M nás zavede do mučírny, R na nádherné renesanční nádvoří a v dnešním výletu vám představíme také Ú a Ž, úzkokolejnou železnici v Mladějově. Výlet dlouho neodkládejte, nejlepší jsou letní prázdniny: na zámku v Moravské Třebové se totiž pořádají noční a hrané prohlídky, na úzkokolejce pak výletní jízdy..
Rady před cestouZámek Moravská Třebová – otevřeno denně kromě pondělí, prohlídky expozic začínají vždy v půl od 9.30 do 16.30. www.zamekmoravskatrebova.cz Léto 2018 v Moravské Třebové sobota 21. července, od 16 hodin – Moravskotřebovský bramborák, festival folkové, trampské a country hudby na nádvoří zámku sobota 28. července – noční prohlídky expozice Poklady Moravské Třebové a mučírny, začátek ve 22 a 23 hodin sobota 4. srpna – noční prohlídky mučírny a Alchymistické laboratoře mistra Bonaciny, začátek ve 22 a 23 hodin sobota 11. srpna, od 18 hodin – prohlídku zámku doprovází Případ vdovy, interaktivní detektivní příběh plný intrik a napětí Lístky je možné rezervovat předem: zamek.pokladna@ksmt.cz |
Alchymistické dílny najdete i jinde v Česku, ovšem na renesančním zámku v Moravské Třebové alchymisté skutečně působili, a to zejména na přelomu 16. a 17. století, kdy tu byl pánem Ladislav Velen ze Žerotína. Zdědil rozsáhlá panství na jižní i severní Moravě a rozestavěný zámek v Moravské Třebové. Pod rukama italských architektů tu postupně vyrostlo sídlo, považované za perlu moravské renesance. Také město v té době získalo hrdé přízvisko moravské Athény – Ladislav Velen na své panství totiž nezval jen italské umělce a kameníky, ale také učence. Mezi nimi byl i Marcus Eugenius Bonacina, astrolog, alchymista a Žerotínův dvorní lékař. S jeho osudy a bádáním nad složením pitného zlata, tedy elixíru věčného mládí, se seznámíte při prohlídce alchymistické laboratoře.
Poutní místo romantiků
Od zámku můžete pokračovat v cestě ke kalvárii na Křížovém vrchu, odkud se otvírá výhled do okolní krajiny i na město. Cestou uvidíte povodňové kameny, vsazené ve zvláštních nikách na starém kamenném mostě přes říčku Třebůvku; popisují živelní pohromy z let 1663 a 1770.
Za mostem začnete stoupat vzhůru ke kalvárii; vybrat si můžete buď cestu mírně vlevo po krytém schodišti zvaném schody mrtvých, anebo bezbariérovou stezku lemovanou kapličkami, v mapách označenou jako Olivetská hora. Minete smuteční síň a hřbitov s gotickým kostelem Povýšení sv. Kříže. Největší pozornost přitahuje hrob Anny Gromesové; najdete jej kousek od hlavní cesty mezi kostelem a lapidáriem, a pokud byste bloudili, navedou vás k němu šipky. Moravskotřebovští na svou plačící Aničku nedají dopustit. Příběh o nešťastné lásce se dočkal mnoha literárních, výtvarných i divadelních zpracování a do města láká i milovníky záhad.
Zdaleka nejde jen o tuctovou nešťastnou lásku, jak by napovídal epitaf „Až za hrob může trvat velká láska, ale klid najde až u hřbitovní zdi“. Stalo se tu totiž něco zvláštního, protože na hrobě je uvedeno, že Anna Gromesová byla pohřbena dne 25. 1. 1825 a znovu pohřbena 29. 6. 1934. K čemu tedy v Moravské Třebové došlo?
Objev při rekonstrukci
Do Anny Gläserové, dcery revírníka z Karlína, se zamiloval syn třebovského starosty Josef Herkner, ale rodiče ji provdali za Franze Gromese, syna rychtáře z Linhartic. Vynucené manželství vzalo rychlý konec, když Anna necelý rok po svatbě zemřela na chrlení krve. Herkner mezitím zřídil na úbočí Křížového vrchu zahradu, z níž viděl na dům, kde Anna žila. V noci po pohřbu prý tělo své milétajně vykopal a uložil do jiného hrobu na své zahradě. Místu se začalo říkat Annenruhe, Annino odpočinutí, a Herkner tu trávil dlouhé hodiny. Poté, co se v létě roku 1838 zastřelil, zahrada zpustla.
Na příběh by se patrně časem zapomnělo, nebýt roku 1924, kdy v lomu na místě bývalé Herknerovy zahrady dělníci objevili skalní sluj s kostrou mladé ženy, ležící na zbytcích zetlelých květin a černého hedvábí. Ostatky těžko mohly patřit někomu jinému, a tak se Anna po více než sto letech zase vrátila do původního hrobu Gromesů. Na něm se záhy objevila socha plačící dívky – lidé jí říkali Pláče. Původní plastiku zničili vandalové, dnešní socha pochází z jiného, již zrušeného hrobu.
