Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

SMS Petry Procházkové z Kavkazu: Abcházie je zásobovaná jako sovětský supermarket

Cestování

  6:00
PRAHA/SUCHUMI - Redaktorka Lidových novin Petra Procházková je na cestě po Kavkaze, odkud posílá své postřehy jako novinářka i zkušená cestovatelka. Můžete je sledovat na sociálních sítích LN pod hashtagem #smszkavkazu. Petřiny kroky směřovaly nejprve do Gruzie a následně do území Abcházie, okolo kterého panuje na východě Evropy mnoho sporů. Přečtěte si její krátké glosy spolu s unikátními fotografiemi tamního prostředí.

Jelikož tato část Abcházie je zásobovaná asi jako sovětský supermarket v období vrcholného rozkvětu bolševizmu, snaží se z Gruzie dovézt zboží, které pak prodávají na abcházských trzích. foto: Petra Procházková, Lidové noviny

Jednou z příčin kavkazské dlouhověkosti jsou údajně léčivé minerální vody a prameny. Po celém Kavkaze je nepřeberné množství často horkých pramenů, o kterých se tradují celé legendy - jak kdy koho vyléčily a co všechno obsahují. Bezpochyby to jsou výjimečné prameny a Kavkazané sami milují všelijaké masáže, bahenní zábaly a noří se do nádrží s horkou vodu s takovou vírou v jejich zázračnou moc, že to na ně nemůže nepůsobit. Zdravé to určitě je. O tom žádná. Stejně jako kavkazské čaje, kavkazské kořalky, vína a všelijaké kořínky. Jen je k tomu, aby to mělo správný účinek, zapotřebí být duší opravdovým Kavkazanem.

Po celém Kavkaze je nepřeberné množství často horkých pramenů, o kterých se...

Kavkazské subtropické lijáky dělají s kanalizací divy. O suchu, nedostatku vody, vyprahlých polích a vyschlých studnách tady nic nevědí. Kavkazský region je neuvěřitelně zelený.

O suchu, nedostatku vody, vyprahlých polích a vyschlých studnách tady nic...

Subtropická průtrž mračen? Do hor se nesmí a moře vnáší na břeh všechno, co kdo něj kdo kdy uronil. Takže nezbývá než čekat, až se počasí uklidní. Prý se za takovéto sloty ani neválčí. Tomu skoro nevěřím.

Po úmorné cestě hromadách ostnatého drátu a podezíravých pohledech ruských pohraničníků jsme zase zde, ve svobodné Gruzii. Stačí projít tunelem z ostnatého drátů, zamávat ruským pohraničníkům s kamennými tvářemi a jste v zemi, která byla v dobách socialistického bratření jednou z hlavních cílových destinací i pro zájezdy pořádané československým ROH. Picunda, Gagra, Suchumi.... Dnes téměř nedosažitelná letoviska.

Za prvé je třeba dosáhnout předběžného souhlasu abcházského ministerstva vnitra pro vstup na území „nezávislé“, leč většinou států světa nepřiznané republiky Abcházie, za druhé je nutné vyzbrojit se fyzickou i psychickou silou, vytrvalostí a trpělivostí. Po pár hodinách jsme ale z Gruzie ve světě citrusů a čaje. V Abcházii, ze které válka v letech 1992 až 1993 vyhnala stovky tisíc lidí.

Za zády Gruzie, před námi Gali - město, že kterého většina obyvatelstva za války odešla. Žili zde především Gruzíni. Utekli před abcházsko-ruskými vojsky do gruzie. Po letech se vrátila jen hrstka z nich - zbývající domy si rozebrali buď Abcházci, nebo se časem mění v trosky a jsou pohlcovány místní bujarou přírodou.

Železnice protkla Abcházii ještě před druhou světovou válkou a tehdy vzniklo i několik původně honosných nádražních budov. Většina z nich je dnes smutným připomenutím toho, jak vypadá železnice vedoucí do slepé uličky. Trať, která před rokem 1992 byla hlavní spojnicí mezi Ruskem a Zakavkazskem, Ruskem, Arménií i Gruzií, byla válečným konfliktem mezi Abcházci a Gruzínci a za vydatné asistence Rusů je dnes rozporcována na zaslepené úseky. 

Většina z nich je dnes smutným připomenutím toho, jak vypadá železnice vedoucí...

Nakonec to byla tato železnice, která zavdala příčinu vstupu gruzínských vojsk na území Abcházie 14. srpna roku 1992 - prý je třeba tyto strategické koleje ochraňovat. Skončilo to nevalně: zatímco počátkem roku 1992 projíždělo suchumským nádražím 12 vlaků včetně mezinárodních, a dva vlaky příměstské, dnes je to konečná stanice se stopami bývalé slávy. Jezdí sem pouze vlak z Moskvy a Petrohrady. A sním ruští turisté, kteří nemají na Kanáry nebo Egypt. Dál vlak nejede.

Trať, která před rokem 1992 byla hlavní spojnicí mezi Ruskem a Zakavkazskem,...

Cestovat po Abcházii? Jedině maršrutkou. Jen si člověk nesmí nic dělat z toho, že v ní nejsou bezpečnostní pásy a že řidiči nejraději předjíždějí na plné čáře. To, kterým se podaří sedět, ani příliš netrpí, když se vozidlo ve zběsilé rychlosti vyhýbá dobytku na silnici.

Na suchumském tržišti prodávají toto tričko - napadlo mne si ho obléknout před tou zabetonovanou hranicí s poníženě čekajícími nešťastníky a ostnatým drátem všude kolem. Opravdu bez hranic...

Na suchumském tržišti prodávají toto tričko - napadlo mne si ho obléknout před...

Obyvatelé Galského okresu Abcházie jsou většinou etničtí Gruzínci, kteří se po válce přece jen vrátili tam, kde žili jejich předci. Pokud mají propustku, mohou přes Ingury a četné kontroly cestovat do Gruzie a zpět. Jelikož tato část Abcházie je zásobovaná asi jako sovětský supermarket v období vrcholného rozkvětu bolševizmu, snaží se z Gruzie dovézt zboží, které pak prodávají na abcházských trzích. Je to obživa úmorná a ubíjející. A protože auta přes čáru nesmějí, chce to slušnou fyzičku. Většina pendlujících trhovkyň byly, nevím proč, ženy.

Jelikož tato část Abcházie je zásobovaná asi jako sovětský supermarket v období...