Pomalu se loučím s Abcházií. Mířím po jejím pobřeží zase směrem k té odporné zadrátované hranici, ale ještě před tím – čím dál jsem od propustných ruských hranic a čím blíž té zakonzervované frontové linii, tím víc je znát, že tady po válce už nikdy nebyla obnovena ta bezstarostná atmosféra černomořských letovisek. Ti, kteří zůstali, nebo se vrátili, jen zoufale čekají na turisty jako jediný zdroj obživy.
  |
Bože, jak moc mi to připomíná protilehlé pobřeží – jihovýchod Ukrajiny, letoviska na Azovském moři, která po anexi Krymu a válce na Ukrajině získala naprosto podobný ráz, jako tahle abchazská. Zmar, zoufalé pokusy dělat, že vše je v nejlepším pořádku, beznaděj a všeobecná deprese. Wi-Fi mají ale skoro všichni – díky ní se mohou dívat na svět, který dílem obdivují a dílem nenávidí.
V Abcházii mají všude Wi-Fi a jsou na to právem pyšní.
Chudoba se na Kavkaze nikdy moc nepěstovala. Jednak tu každému roste na zahrádce spousta ovoce a zeleniny, lidé žijí ve velkých společenstvích – klanech, kde se ti zdatnější starají automaticky a bez zbytečného papírování o ty slabší, a v neposlední řadě tady vládne značná solidarita.
„Jo ruští důchodci, co tu zůstali sami, bez příbuzných, ty sem pro chleba chodí každý den,“ sdělila mi prodavačka v suchumském supermarketu, kde se od loňska dá platit kartou! A kde nápis hlásá: „Naši drazí důchodci. Tady si můžete každé ráno zadarmo vzít chleba!“ A ještě vzkaz spoluobčanům: „Vážení návštěvníci. Kdo si přeje zakoupit něco navíc a nechat to na polici – nestyďte se! Pojďme být o něco lepšími!“ Ne kdepak, tohle není dílko žádné neziskovky, ale vedení supermarketu.
Typické potraviny v Suchumi.
Většina lidí si před pětadvaceti lety myslela, že odcházejí jen na pár týdnů. Než se vystřelí pár kulek a generálové ukojí své válečné tužby. Dodnes jsou jejich domy po celé Abcházii prázdné a příroda v nich vítězí nad lidskou pýchou.
Jedna z inspirativních možností, jak si přivydělat – fotka s králíčkem? Černomořský byznys má mnoho podob.
Abchazský způsob obživy: Vyfoťte se s králíčkem.
Pomníky, památníky, sochy, monumentální umění, směsice orientu, sovětského realismu a východního vkusu. Vedle sebe najdete nejen v Abcházii vzpomínky na nejrůznější války, z nichž jediná, která emotivně spojuje všechny Kavkazany, je Velká vlastenecká, ale také připomínky mnohých bájí a mýtů. Nebo prostě jen něco, o čem pak marně celé noci přemýšlíte, co to je....
Momentka ze Suchumi.
Zdá se mi, že čím je národ menší, tím více má hrdinů, vynálezců, objevitelů, světových spisovatelů či inženýrů, nebo i revolucionářů a významných politických činitelů... V Abcházii jich je víc vytesaných do kamene než žijících...
Tak tenhle kanál na suchumské ulici Sacharova jsem překračovala se zvláštní úzkostí. Píše se na něm: „A do Evropy na tancích.“
Tak tenhle kanál na suchumské ulici Sacharova jsem překračovala se zvláštní úzkostí. A do Evropy na tancích...
Zatímco Abcházci skálopevně tvrdí, že všechna kavkazská jídla jsou původně abchazským vynálezem, samozřejmě se to týká i vín a jiných nápojů, Gruzíni nás skálopevně přesvědčují, že světovým kulturním dědictvím je gruzínská kuchyně i gruzínská pohostinnost a že první skvělé víno lidstvo ochutnalo v Gruzii.
