Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

‚Strašně jsem se bál.‘ Na kole projel Afriku. Za sedm měsíců našlapal téměř 13 tisíc kilometrů

Cestování

  6:00
PRAHA - Na kole projel Tadeáš Šíma Afriku za sedm měsíců. Denně musel ujet přes sto kilometrů, aby si splnil svůj sen. Celkově našlapal téměř 13 tisíc kilometrů. Za celou dobu musel překonat plno nástrah, přepadení, ale zároveň viděl na vlastní oči krásy Afriky. Divočinu i své vytoužené slony.

Svou cestu zakončil v Kapském městě. foto: Richard CortésMAFRA

Lidovky.cz: Afriku jsi chtěl přejet už v roce 2016, proč to nevyšlo?
Vyjel jsem z Prachatic a plán byl stejný jako letos. Cílem bylo dojet do Kapského města, avšak hned v Maroku mě na pláži přepadla parta kluků a ukradli mi kolo a peníze. Vrátil jsem se zpátky do Čech a na celou cestu jsem si znovu vydělával peníze a na podzim loňského roku jsem se na cestu vydal znovu a povedlo se.

Tadeáš Šíma

Pětadvacetiletý cestovatel z Prachatic se vydal na expedici Na kole přes Afriku 27. listopadu. Za 7 až deset měsíců chce zdolat asi 17 tisíc kilometrů a chce dojet do Kapského města. Denně musel ujet 80 až 120 kilometrů. Svou cestu zdárně zdolal a ve čtvrtek bude odpovídat na vaše dotazy v online chatu na serveru Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Kolik tě celá cesta stála a jak sis na to vydělal?
Celá cesta vyšla zhruba na 150 tisíc a šetřil jsem na to téměř dva roky. Pracoval jsem všude možně, abych si svůj sen mohl splnit. Práci jsem měl na letišti, poté v automobilové firmě a v různých sportovních obchodech a pak strašně různých brigád, abych si co nejvíce vydělal.

Lidovky.cz: Afriku jsi přejel na kole, jak si ho vybíral?
Afriku jsem zdolal na kole značky Apache, což je skvělá česká značka a jejich podpora mi hodně pomohla. Jejich kolo jsem měl už jako šestnáctiletý kluk a když jsme se rozhodl, že se vydám do Afriky, tak Apache byla jasnou volbou. Napsal jsem jim, co je mým cílem a oni mě podpořili a staly se jedním z mých sponzorů.

Lidovky.cz: V Africe jsi strávil sedm měsíců, jak jsi řešil vybavení?
V mé 40 kilové bagáži zabíralo místo hlavně jídlo, věci na opravu kola, vaření, stan a další věci na spaní. Oblečení jsem měl minimum, jelikož na kolo ho moc nepotřebuješ. Na Sahaře to bylo těžký, musel jsem si kupovat jídlo hodně dopředu, neboť délka mezi obchody se pohybovala okolo 150 kilometrů.

Lidovky.cz: Měl jsi nějaké technické problémy s kolem a kolik bylo defektů?
Kolo jsem nemusel opravovat tak často, ale šlo hlavně o ty defekty. Za celou cestu jsem měl celkem 37 defektů. Jeden den jsem píchl třikrát za sebou, to bylo šílený.

Jsem nabitý energií a v hlavě si počítám dny, které mi schází do Gambie, do...
Z východní Afriky se vypravili zpět na západ a teď jsme se znovu „náhodou“...

Lidovky.cz: Jak jsi to měl v Africe se spaním?
Spal jsem hlavně v přírodě. Když se začalo stmívat, tak jsem začal hledat místo, kde bych přespal a tam jsem postavil stan. Žádný hotely ani hostely, prostě preferuji divočinu, ušetří to hodně peněz a jste na čerstvém vzduchu, to je na cestování nejlepší. V hlavních městech, kde jsem řešil víza, jsem ale do hotelu šel, jinak to nešlo. Na konci cesty jsem využíval i kempy a občas mi nabídli ubytování i místní.

Lidovky.cz: Jak tě brali místní obyvatelé? Bál ses jich?
Byli většinou pohostinní a milí, ale bál jsem se jich. Občas jsem se jich ptal, jestli si nemůžu u jejich chatrče postavit stan. Vlastně sedm měsíců jsem se všeho bál. Ale byl to typ strachu, který není akutní a naopak vás donutí překročit vaši pohodlnost a jedete prostě dál. Všechny problémy se vždycky nějak vyřešily, žádná jiná možnost ani nebyla.

Ptejte se cestovatele v našem on-line chatu

Tadeáš Šíma bude tento čtvrtek odpovídat v online chatu na dotazy čtenářů Lidovek.cz. Ptejte na všechno, co vás zajímá!

Lidovky.cz: Afrika je brána jako nebezpečný kontinent, odrazovali tě tví blízcí od tvého snu?
Moje rodina z toho nebyla vůbec nadšená, ale na cestě mě ohromně podpořili, byli skvělí. Ale nebezpečí je strašně relativní pojem, všude se ti může něco stát. Vyjdeš na Václavské náměstí a okradou tě tu stejně jako v Kapském městě. Shodou okolností v chudších zemích, od kterých mě známí odrazovali, jsem se cítil nejbezpečněji. Myslím si, že pokud člověk dodržuje určitá pravidla a řídí se jimi, tak je v pohodě.

Lidovky.cz: O jaká konkrétní opatření šlo?
Já se snažil střídat rychle pozice, aby si mě nikdo nevyhlídl. Pokud jsem v nějakém větším městě, tak se vyplatí nikde nezůstávat moc dlouho. To byla moje taktika, která se mi osvědčila. Třeba cesta Saharou mě obrovsky překvapila, jak je bezpečná. V podstatě na každých 100 kilometrech stály policejní hlídky, které si na mne braly telefonní číslo a volali mi, jestli jsme v pořádku, kde spím a v jakém jsem městě a zda se mi něco nestalo. Ve finále jsem jim to už občas nebral, protože volali pořád.

Můj řidič je Joseph. Joseph toho moc nenamluví. Já také ne. Moc nám to spolu klape. U napajedel vídáme především zebry a žirafy. Zeber je tady hodně, připadám si jako v černobílém filmu. Jen ten slon pořád nikde. Jedeme už dvě hodiny. A pak to najednou přijde. Stádo slonů. Akorát asi dva kilometry vzdálené a z dálky nejsou moc vidět.

Lidovky.cz: Jaká africká země ti po sedmi měsících cestování přišla nejhorší?
To je strašně těžká otázka. Každá země byla v něčem dobrá i špatná. Mauretánie mě moc neoslovila, hodně jsem se tam trápil. Otočil se tam vítr a za šest hodin jsem našlapal jenom 50 kilometrů. Nejhorší zážitky mám ale z Namíbie, kde si mě vyhlídla parta kluků a přepadli mě se šutrama v rukách. Cítil jsem se v tu chvíli hrozně bezbranně, ale naštěstí jsem byl rychlejší a ujel jsem jim.

Lidovky.cz: A naopak nejlepší země?
Určitě tam patří Gambie, jedná se o malou zemičku v nitru Senegalu, tam se mi strašně líbilo, byli tam skvělí lidé. Jih Mali byl také moc pěkný, ale mým favoritem je Kongo. Potkal jsem se tam se svým kamarádem Arturem, který tam pracuje pro neziskovou organizaci Save the elephants. Strávil jsem s ním několik dní přímo v divočině, ale neviděl jsem slony, kvůli kterým jsem do Afriky chtěl. Nakonec jsem je zastihl až v Namíbii, ale to je slon africký a ne pralesní, který se nachází právě v Kongu. Tím pádem mám další důvod, proč se do Afriky vrátit.

Lidovky.cz: Nemáte Afriky po sedmi měsících spíš plné zuby?
Plný zuby jí mám, ale vsadím se, že za dva dny mi bude chybět a budu se tam chtít vrátit.

Lidovky.cz: Takže přejedeš Afriku z druhé strany?
Je to všechno v plenkách, nic nevylučuji. Nerad bych předbíhal, ale plánů mám spoustu.

Lidovky.cz: Do čeho jsi musel v Africe nejvíce investovat?
Rozhodně do víz. Víza mě celkově stála 35 tisíc korun, přičemž celý můj rozpočet byl 150 tisíc, což není moc, ale stačilo mi to.

„Gabon je pro mě ten nejhezčí stát, kterým jsem zatím v Africe projížděl,“ říká Tadeáš Šíma.

Lidovky.cz: Ukradli ti v Africe něco?
No hodně věcí mi ukradli. U Gabonu mi ukradli hodně technických věcí v hodnotě desítek tisíc. Jednalo se o paměťové karty, baterky do foťáku a další věci. V Kapském městě, což byl cíl mé cesty, mě sofistikovaným podvodem odebrali z platební karty 24 tisíc.

Lidovky.cz: Šlo o mafii v Kapském městě?
Přesně tak, byla to mafie. Vyhlídli si mě u bankomatu a tam mě prostě přečůrali. Zablokovala se mi karta a z banky vyšel nějaký chlapík, který se představil jako místní hlídač. Řekl mi, že mi pomůže. Něco naťukal do obrazovky a následně jsem měl zadat pin, aby se mi karta vrátila. Byl to podvod, poté co jsem zadal pin, tak ho viděli a z karty mi odebrali 24 tisíc.

Lidovky.cz: Šlo o nejhorší zážitek z cesty?
Spíš jsem z toho byl v šoku, jak jsou schopni člověka okrást, ale nejhorší pro mě byla Namíbie, kde mě přepadli ti kluci. Z toho jsem byl hodně špatný. Pak se stalo pár dalších nepříjemností, kdy mě jsem se srazil v Senegalu s kamionem a v Ghaně minibusem.

Lidovky.cz: Jaký byl nejlepší?
Divočina v Kongu. Sice jsem tam neviděl slona, ale bavilo mě projíždět pralesem a užívat si tu svobodu.

Lidovky.cz: Jak ses motivoval, abys cestu vydržel sedm měsíců?
Motivoval mě můj prvotní neúspěch, kdy mi v roce 2016 kluci ukradli kolo a já nemohl jet. Teď jsem si řekl, že to dám a prostě pojedu. Taky se mi na tom líbila svoboda cestování. Dřív jsem hodně stopoval a vadilo mi, jak jsem byl vázaný na ostatní. Hledal jsem něco nového, a to mi dalo právě cestování na kole, i když našlapat každý den přes 100 kilometrů nebylo vždycky jednoduchý.

Lidovky.cz: Co fyzička, trénoval jsi než jsi odjel?
Vůbec, jsem nestíhal. Než jsem odjel, tak jsem měl v nohách jen 400 kilometrů, což opravdu není moc. Nakonec jsem byl schopný ujet celkově téměř 13 tisíc kilometrů.

Cyklista na své cestě zachytil i billboard varující řidiče, aby si zkontrolovali brzdy.

Lidovky.cz: Máš chuť se vůbec ještě projet na kole?
No jsem rád, že teď nemusím. Ale na cestě jsem měl hodně krizí. Od půlky Namíbie jsem to rval už jen silou vůle, svaly už nezabíraly, ale co se dalo dělat, musel jsem šlapat. V Namíbii to ale bylo těžký, bylo tam období dešťů a kolo jsem táhl před sebou a brodil jsem se bahnem. Večer jsme pak všechno mokré oblečení nechal schnout a ráno znovu.

Lidovky.cz: Měl jsi na cestě nějaké zdravotní problémy?
Celou dobu jsem se strašně bál malárie, ale naštěstí jsem ji neprožil. Měl jsem malé střevní problémy, ale to bylo celé. Jsem hodně rád, že jsem v tomhle směru neměl problémy.

Lidovky.cz: Jak jsi to měl s jídlem?
Nakupoval jsem v tamních obchodech a vozil jsem si většinu jídla. Přes den jsem moc nejedl. Ráno jsem si udělal vločky a energii jsem doplňoval hlavně ovocem. Večer jsme si pak vařil rýži, čočku, těstoviny, které jsem vždycky smíchal s nějakou zeleninou. Nejlepší byla tamní ovoce a zelenina, to jsem si vychutnával.

Lidovky.cz: Měl jsi nějaký talisman?
Mým talismanem byla násada od krumpáče. Ten jsem měl neustále u sebe. Pak jsem měl od rodiny přívěsek, ale ten jsem zapomněl v Angole.

Lidovky.cz: Jak je na tom Afrika se signálem?
Byl jsem hodně online a signál je tam téměř všude, až na džungli. Byl jsem hodně v kontaktu se svou rodinou a přáteli a mohl jsem přispívat na blog. Se signálem tedy nebyl problém, vždycky jsme si v jednotlivé zemi koupil sim kartu a nabil jsem si data, která tu jsou levnější než v Česku.

Lidovky.cz: Měl jsi předem přesně naplánovanou cestu?
Vůbec ne, dával jsem si za cíl přejet Afriku za sedm až deset měsíců, což se nakonec povedlo. Nemohl jsem ale sehnat vízum do Nigérie, takže to mi cestu zkrátilo o měsíc.

Lidovky.cz: Jak jsi snášel samotu?
Strašně jsem se bál, jsem hrozný „posera“ a špatně snáším tmu. Každý den jsem měl strach a teď se konečně cítím bezpečně. Vracím se domů a už se bát nemusím. Pořád jsem koukal po lidech a nikomu nemohl věřit, to bylo vyčerpávající. Ale dalo se to překonat.

„Potkávám hodně chlapíků z Číny, kteří organizují kácení stromů, které tady stály dřív, než se oni sami narodili,“ říká Tomáš Šíma.

Lidovky.cz: Už máš nějaký plány na další dobrodružství?
Zatím ne, ale uvidíme. Chci hlavně o mé cestě napsat knihu. Jsem rodinný typ a rád bych se už usadil a měl rodinu.

Lidovky.cz: Jak tě celá cesta změnila?
Připadám si stále stejný, ale myslí si, že to musí zhodnotit spíš má rodina a blízcí přátelé. Nechal jsem si záměrně narůst vousy, to je velká změna a taky jsem měl dříve hnědé vlasy a teď je ze mě blonďák.

Lidovky.cz: Měl jsi nějakou špatnou příhodu se zvířaty?
Když jsem kempoval v Namíbii, tak mě o půlnoci probudili řvoucí lvi, kteří byli hodně blízko. To jsme se strašně bál, celou noc jsem nespal a modlil jsem se, abych to přežil. Pak bylo taky šokující, když jsem projížděl kaluží a proplul kolem mě obrovský hroznýš.

Lidovky.cz: Plánuješ nějakou prezentaci pro své fanoušky?
Budu se soustředit hlavně na psaní knihy a na začátku srpna budu mít přednášku u Mělníka, tak se moc těším. Tento čtvrtek budu také odpovídat v online chatu na dotazy čtenářů Lidovek.cz. Takže se ptejte na všechno, co vás napadne.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!