Švýcaři nikdy nepochopí, že můžeme obědvat sladké knedlíky, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Do Švýcarska jsem se přestěhovala z kanadského Whistleru, kde jsem žila před, během a po Olympijských hrách 2010. Přijela jsem v listopadu, kdy městečko Interlaken bylo liduprázdné. Právě bylo období mezi letní a zimní sezonou, bylo sychravo, koupat už se nedalo a lyžovat ještě ne. Po Whistleru, kde to „žije“ pořád, mi to tady prvních pár týdnů přišlo jako nuda. Všechno se ale spravilo za pár týdnů, kdy odstartovala lyžařská sezona. Švýcarsko je drahé, ale já přijela z po-olympijské Kanady, takže pro mě bylo všechno naopak strašně levné. Ten pocit už jsem později nikdy neměla, protože teď je to obráceně. I pro mě je tu draho a kamkoli přijedu, koukám, jak je to tam levné.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Velikonoce. Nikdo nedokázal pochopit, proč by někdo měl bít děvčata svázaným proutkem. Taky kapr na Vánoce většinu lidí pobaví - dodnes si pár přátel dělá legraci, jak to, že nemáme kapra ve vaně, když k nám přijedou v období Vánoce. Můj český humor je dost svérázný - ironii a sarkasmus tady ale málokdo dokáže pochopit. Snad jen Novozélanďané, ti to mají podobně. Ale Švýcaři, nebo obzvlášť Američani, se kterými často pracuji, sarkasmus nechápou vůbec. Koukají překvapeně a ptají se „opravdu“?

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Česko mám ráda, teď co jsem v zahraničí, dokážu spousta věcí docenit ještě více. Myslím, že tam není špatně. Existuje spousta sociálních výhod - typu rodičovská dovolená, kterou jinde nemají. Zatím se mi tady ale líbí. S přítelem přemýšlíme nad variantou Nový Zéland. Nikdy neříkej nikdy - zatím se ale vrátit neplánuji.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
I když mi švýcarské „rösti“ - strouhané brambory se sýrem - chutnají, nemusím je mít denně, což Švýcarům nevadí. Maminka mi vždycky uvaří výborné knedlo, vepřo, zelo a mám ráda i svíčkovou, když přijedu do Čech. České pivo točí všude. I tady. Já si dělávám smažený sýr, ten vždy slaví velký úspěch. Jahodové knedlíky přátelé milují, ale nechápou, že to u nás může být hlavní jídlo. Pro ně je to spíš dezert. Sladké jídlo jako hlavní chod? To nedokážou akceptovat.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti ještě nemám, ale rozhodně bych je v budoucnu chtěla učit česky. Stejně jako bych jim chtěla předat českou kulturu, filmy, pohádky. S přítelem mluvíme anglicky. Ve škole a školce by mluvily švýcarsky, německy a francouzsky. Pokud by tedy měly talent na jazyky. V tomto je obrovská výhoda žít tady.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Krásný holky, výborné pivo a Praha. Spousta Švýcarů v Praze byla. A velmi často vám řeknou, že je to nejkrásnější město Evropy. Taky máme pověst dobrých a šikovných pracantů.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politika mě nikdy moc nezajímala ani v Česku, takže ji nesleduji ani tady. Občas zaznamenám, když jsou volby, ale tím, že nemám volební právo se mě to vlastně netýká. Jen jsem zaregistrovala, že jistá politická strana měla na billboardech kresbu - nohu v holince, co vykopává černou ovečku pryč ze Švýcarska a ty bílé tam zůstávají. Nejsem si jistá, že by tohle v Česku prošlo.