Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Tajemství knedlíků v Itálii: z Čech je odnesli vysídlenci od Gardy

Cestování

  11:11
Není mnoho míst v západní Evropě, kde by vzpomínali na to, jak je nedobrovolně odvlekli do Čech. Jedno takové ale existuje – sevřené údolí Ledro v italském Trentinu.

Sto let staré vzpomínky. Ženy, děti a starci museli ze dne na den opustit své domovy. foto: Radek Kedroň, Lidovky.cz

Podvečerními ulicemi se plouží zástup starců, žen a dětí. Na sobě mají obstarožní sukně, vlňáky, na nohou okopané škrpály a na hlavách vesnické šátky. Do kroku je popohání vojáci v rakousko-uherských uniformách. Zastaví se až před kostelem Zvěstování Panny Marie v Mezzolagu, kde jim starosta s farářem za zády přečte císařský výnos o vysídlení. Do čtyřiadvaceti hodin musí opustit své rodné vesnice. Malé holčičky se do své role položí na tolik, že nefalšovaně brečí.

Ponurý výjev je součástí rekonstrukce, při níž 150 figurantů přetočilo hodiny o sto let zpátky. O uplynulém víkendu si připomněli, že přesně 23. května 1915 museli jejich předci opustit své domovy v okolí jezera Ledro a vydali se na strastiplnou pouť do neznáma - do vzdálené české kotliny.

Jako před sto lety. Starosta oznamuje obyvatelům údolí Ledra, že musí do 24...
Jako před sto lety. Figuranti v dobových šatech naslouchají nařízení, podle...

Válečná zóna

Většina Čechů zná Ledro a nedalekou Gardu především jako vyhlášenou bikerskou, windsurfařskou a lezeckou oblast, zkrátka tělocvičnu Itálie pod širým nebem. O historickém poutu, které Čechy s Trentinskými pojí, se ví málo. Především na české straně. V Ledru jsou připomínky dramatické události viditelné dodnes. Via Chyňava. Via Příbram. Via Nový Knín, hlásají uliční cedule v severoitalských Dolomitech. Jde o města a vesnice, kam téměř tři tisícovky ledrenských občanů nechaly rakouské úřady vysídlit. Z jejich pastvin, zahrad, ulic se totiž během první světové války stala bojová zóna. Na hřebeni nad jezerem se zakopala rakouská císařská armáda, na protějším zase Italové a přes opuštěné domy se navzájem ostřelovali.

V údolí Ledro pojmenovali ulice podle českých měst a vesnic, které před sto lety poskytly azyl vysídlencům.

Oficíři původně tamějším lidem slibovali, že odjedou na tři týdny, maximálně na tři měsíce. Jenže ze tří měsíců nakonec byla tři léta. Mnozí z nich do té doby nevycestovali dál než do Trenta, hlavního města provincie, a najednou mířili do daleké země s rozdílnými zvyky i jazykem. S sebou si mohli vzít maximálně patnáctikilové zavazadlo a jídlo na dva dny. V liduprázdném údolí nechali vše. Nábytek, zvířata i nářadí, kterým si vydělávali na živobytí.

V českých a moravských vesnicích, sužovaných rovněž válečnými útrapami, na ně nikdo s otevřenou náručí nečekal. Naopak. Několikadenní cesta v dobytčácích se podepsala na jejich vzhledu, prý ze všeho nejvíc se svými ranci připomínali kočovné cikány. Nastěhovali je proto do hostinců či škol. Často jednu jedinou místnost obývalo i několik rodin. Jak vzpomínali pamětníci, přes počáteční nedůvěru si nakonec Čechy získali svou pracovitostí, skromností a zbožností. Pomáhali na polích i na statcích. A sdíleli s nimi stejnou bolest: čeští i trentinští muži bojovali, a hlavně umírali, na frontě za císaře pána.

Gnocchi Boemi

Ledro na dlani

Údolí Valle di Ledro se nachází  v horách jen kousek na západ od Gardy. Jeho srdcem je jezero Ledro, o poznání menší a klidnější než jeho slavný sourozenec. 

Jak se tam dostat?

Trentina se můžete vydat vlakem po trase Mnichov-Brennero-Verona nebo autem (750 km). 

Co vyzkoušet?

Rodinná lékárna Foletto vyrábí ovocné sirupy a likéry, z nichž nejznámější je specilita této oblasti - likér Picco Rosso. Jednašedesáti procentní pálenka z jahod a malin se hodí například ke zmrzlinám. 

Více informací v češtině najdete na vallediledro.com

Když se rakousko-habsburská monarchie zhroutila a oni se po více než třech letech mohli vrátit do svých vesniček zničených válečným šílenstvím, mnozí už uměli česky, znali lidové písničky. Po dlouhá léta si pak se svými českými dobrodinci psali. Ale nejen to.

K Ledru si přivezli například tradiční české recepty. Guláš, lívance, knedlíky. Stačí zapříst hovor se současníky, kteří se přišli podívat na ponurý průvod připomínající bolestný exodus, a je hned jasné, že stoleté vzpomínání na Čechy není jen marketingovým tahem, který má přilákat další české turisty (ti si sem už ostatně cestu našli dávno, mimo jiné díky rozeklaným štítům Dolomit a původním italským delikatesám).

Vyprávění prarodičů se u Ledra předávalo z generace na generaci. „Nic z toho jsme nezapomněli,“ říká Stefanie Oradini a s roztomilým přízvukem loví z paměti česká slova: „Jak-se-maš? Brambori. Chleba“. A nakonec nabídne i typický český knedlík. V nabídce ledrenských restauracích je jej možné najít jako „Gnocchi Boemi“. Autor textu musí přiznat, že pod impozantními skalními věžemi Brenty chutnají tak nějak jinak. Lépe.

Stopy války. Nad jezerem Ledro jsou dodnes k vidění zákopy, z nichž údolí ostřelovali rakouští a italští vojáci.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!