5. července 2018 6:47 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Kraj jako z pohádky, ztracený za devatero horami. Taneční zázrak uprostřed lesů

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Lesní zázrak zachráněný před zkázou. Výletníci nyní v Tančírně naleznou... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lesní zázrak zachráněný před zkázou. Výletníci nyní v Tančírně naleznou... | foto: Wikimedia Commons

Ztracená v údolí, zarostlá kopřivami, odsouzená k zániku. Přesně tak před pár lety vypadala bývalá Tančírna v Račím údolí. Věděl o ní málokdo a ještě méně bylo těch, kdo se na ni jeli podívat. Ale hlavně při pohledu na zuboženou stavbu téměř nikdo nevěřil, že se ji podaří zachránit.

Kdyby Tančírna stála někde ve středních Čechách, v některém ze zámeckých parků anebo kousek za Českým Krumlovem či Kutnou Horou, patřila by k vyhlášeným výletním místům. Proč její příběh ale ani dnes téměř nikdo nezná? Důvod je prostý: stojí totiž v Rychlebských horách, v nejodlehlejším a nejopuštěnějším koutu naší vlasti.

V zemi nikoho

Je to kraj jako z pohádky, ztracený za devatero horami a devatero řekami. Říká se, že když Pánbůh tvořil svět, na tuhle krajinu zapomněl. Vzpomněl si teprve tehdy, když zaslechl lidi reptat, že nemají z čeho žít. Přikázal tedy čertům, kteří si škudlili poklady a lákali na ně dušičky do pekla, aby něco z nich rozsypali po horách a údolích. Jenže rohatým se nechtělo plýtvat zlatem a drahokamy, a tak místo toho rozhazovali po lesích kamení; z pokladů utrousili jen tolik, aby se na sluníčku trochu blýskaly. Čerti zalezli do pekla a mnuli si pracky, jak toho starého dobráka převezli, lidé reptali dál a oklamaný Pánbůh se rozhodl, že na to musí jít jinak. Vzal tedy to, co mu zbylo na dně měšce, a naděloval sám. Chudému kraji dal křišťálově čistou vodu, zdravý vzduch, vzácné rostliny, divoká zvířata a nakonec i krásu, která očaruje oči a vyléčí duši. A úplně ze samého dna měšce dokázal vyštrachat i špetičku zlata: lidé ho tu po staletí rýžovali z potoků a řek.

Tančírna dnes

Probíhají tu koncerty, čaje, hudební a taneční vystoupení, workshopy, jarmarky, svatby a jiné soukromé i veřejné akce. Pokud náhodou bude hlavní sál zavřený, kavárna a informační centrum mívají otevřeno vždy. Zázemí tu nacházejí turisté, cyklisté i běžkaři, nechybí ani expozice věnovaná Rychlebským horám a historii objektu. Tančírna je zkrátka jedinečná; ani nepřekvapí, že již rok po svém znovuotevření získala v anketě Sedm divů Olomouckého kraje s přehledem první místo, a zařadila se tak k dalším oceněným místům,.

V zapomenuté zemi narazíte na kamení všude: jsou tu skály, lomy i bludné kameny, skalní mísy a sluje a kámen zvoní i ve jménech zdejších vesnic. A právě pod jednou takovou skálou s vysokou kolmou stěnou, které se říká Čertovy kazatelny, se táhne Račí údolí s hustými, zčásti původními pralesními lesy. Na jeho začátku leží rekreační areál Isolde, kousek za ním objevíte parkoviště s pramenem a bude vám zbývat jen posledních pár set metrů k Tančírně, pohádkovému domu uprostřed lesa.

Kdysi jedno z nejoblíbenějších a dnes opět jedno z nejkrásnějších míst Rychlebských hor vzniklo v letech 1906–1907. Dřevěnou budovu s řadou vyřezávaných ornamentů a velkým tanečním sálem s nádhernými vitrážovými okny nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg Kopp a podle něj se budově začalo říkat Georgshalle. Dobové pohlednice si ničím nezadají s alpskými scenériemi, ostatně i o Tančírně se občas píše jako o „budově postavené ve švýcarském slohu“. Dodejme, že tu tehdy nestála sama: bývalá pekárna s prádelnou se proměnila v malý lokál zvaný Jägerstube, Myslivecká jizba, vedle byl dům podkoního a stáj pro koně, dnešní hájovna a poblíž stávalo ještě pár výletních restaurací. Pro obyvatele Javorníku, Vidnavy a dalších měst a vesnic v okolí se Račí údolí stalo vyhlášeným cílem nedělních procházek.

Detail rozbitých skel před rekonstrukc

Poválečná léta a druhá polovina století tanečkům nepřála, a tak Tančírnu potkal stejný osud jako řadu jiných míst v bývalých Sudetech. Patřila lesům, zemědělskému družstvu a nakonec železničářům, v jejichž „péči“ se definitivně proměnila v ruinu. Kdysi kvetoucí, parkově upravené údolí nabízelo obraz zmaru a kdekdo nechápal, že takovou nádheru nechá někdo chátrat.

Konec zlých časů

Tančírna by možná nakonec spadla, nebýt toho, že se objevilo pár nápadů, kam že by se dala přestěhovat (Ostrava? Loučná nad Desnou?) a co všechno by z ní mohlo být (areál pro volný čas? klubovna?). To probudilo místní, kteří se rozhodli budovu zachránit sami. Obec Bernartice ji koupila od Českých drah, Brontosauři ji provizorně opravili a pak následovalo pět žádostí o dotaci na její opravu. Uspěla až ta šestá a roku 2014 začala rekonstrukce. O rok později vstala Tančírna z mrtvých. Přijeďte se s jejím příběhem seznámit, stojí to za to – a to včetně starých fotografií z dob před rekonstrukcí. Neuvěříte vlastním očím.

Sedm divů Rychlebských hor

Hlavní hřebenovka Rychlebských hor patří k nejkrásnějším a nejopuštěnějším u nás. Hlavní hřbet se táhne od Ramzovského sedla směrem na sever až k Bílé Vodě a tvoří hranici mezi Českem a Polskem. Cestou se podíváte třeba na vrchol Borůvkové hory s rozhlednou a turistickou útulnou. Místo je památné i tím, že se tu před rokem 1989 setkávali čeští a polští disidenti včetně Václava Havla a předáka polské Solidarity Adama Michnika.

Ze zříceniny hradu Frýdberk v Žulové zbyla jen gotická věž. Dnes je z ní kuriozita: v 19. století postavili na vršek věže zvonici, k věži přilepili další budovu a z hradu se rázem stal kostel sv. Josefa.

Posezení pro obry aneb obří stůl a dvě židle stojí na vrcholu Lánského vrchu (GPS 50.3264067N, 17.0718539E) mezi Žulovou a Vlčicí. Uvidíte je už z daleka a odtud zase do širého okolí. V dnešní době potěší, že jde o nápad pár nadšenců, nikoli o reklamu nábytkářské firmy!

Základnou rozsáhlé sítě singltreků Rychlebské stezky je Černá Voda; najdete tu informační centrum, půjčovnu celoodpružených kol, občerstvení, cykloprodejnu i prostor pro mytí kol. Stezky míří na jih na úbočí Studničního vrchu i na sever ke Smolnému vrchu. Na jeho vrcholku najdete Venušiny misky, v nichž údajně perou prádlo zdejší skalní skřítkové. Jejich hlavním úkolem je poťouchle číhat a poplést vaše stezky.

Kdybyste zabloudili, nic vás prý nevyvede ze spleti tajemných stezek lépe než věž kostela na vrcholku Boží hory. Novogotický kostel na kopci nad Žulovou vznikl v letech 1878–80.

Nejlepší neoficiální koupaliště je ve vidnavské Kaolince (GPS 50.3601331N, 17.1904231E). Mléčně bílá voda s rozpuštěným kaolínem dělá dobře pleti, vysoké břehy tvoří ledovcová moréna s množstvím exotických hornin.

Stejné balvany z ledovcové morény využili ve Vidnavě pro dlažbu na zdejším náměstí; ty ze severských hornin mají typickou červenou barvu. V centru náměstí, v místě křížení silnic, kdysi stával obří bludný balvan. V čase trhů se na něm prodávalo máslo.

Eva Obůrková, spisovatelka, ilustrátorka, cestovatelka
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz