Jeden z nejsilnějších zážitků pro mě byl, když nám láma sdělil, že druhý den pojedeme na koních na celodenní výlet navštívit posvátné místo. Brzo ráno již bylo před domem přistaveno několik koní i s průvodci. Celkem nás vyjelo asi patnáct. Stoupali jsme do kopců několik hodin, koníci byli menší a dobře vychovaní, drželi se v řadě za sebou. Za jedním z kopců se nám otevřel nádherný pohled do menšího údolíčka, všude rostly tisíce květů ve všech barvách, nikde žádné stromy, jenom zelená tráva a nizoučké keře. Celá jedna strana údolí byla poseta praporky, na kterých jsou napsány modlitby.
  |
Buddhisté věří, že vítr posílá tyto modlitby do celého světa. Stál tam chrám, ze kterého vyšel stařičký „indián“ s dlouhými šedými vlasy a vítal nás s rozzářeným úsměvem. Měla jsem pocit, že jsem se přenesla do filmu o mém oblíbeném hrdinovi Vinnetouovi Poklad na stříbrném jezeře. Přesně tahle scéna se odehrála na konci filmu, kdy bandité najdou tajnou jeskyni a vítá je naprosto stejný indián jako tady v Tibetu. Dokonce i pohyb ruky na uvítanou, kdy pokrčí pravou ruku, dlaň si položí na srdce a pak ji natáhne do strany, byl dokonale stejný. Užasle jsem se na něho dívala, ta scenérie přírody a chrámu byla dechberoucí.
Anna DzurendaAnna Dzurenda se od dětství vrcholově věnovala sportovní gymnastice a atletice. Po vysoké škole začala podnikat a nyní je spolumajitelkou společnosti WE ARE SMART SPACES, zastupující kromě jiných značek luxusní audio video produkty Bang & Olufsen. Anna Dzurenda je nejen podnikatelkou, ale také úspěšnou golfistkou. S jejím milovaným sportem se seznámila až ve 38 letech, v současnosti je pětinásobnou Mistryní České republiky a na Mistrovství Evropy seniorek v r. 2017 se umístila na 12. místě. Anna vychovává syna a dceru, ve třetím manželství žije šťastně už 17 let. Jejím koníčkem je zájem o tajuplné stránky života, o dokonalou organizaci celého mystéria lidského Bytí. Jak sama říká, je otevřená světu a všemu co jí nabízí. Právě proto si odskočila i ke psaní, a vydala knihu Pohádky mého života. |
Pochopila jsem, že ten muž na tomto místě žije celý život a udržuje posvátný oheň, aby nikdy nevyhasnul. Pociťovala jsem hlubokou pokoru k tomu všemu, co jsem měla před sebou. Muže, ze kterého čišela naprostá vyrovnanost a přijetí jeho životního poslání. Hlavou mi běžely otázky, jak asi prožívá dny, měsíce a roky? Na chvilku jsem mu i záviděla, že žije něco velmi výjimečného.
Zažívání prostoru, čistého bytí, jasného poslání a smyslu života... Na zpáteční cestě se začalo měnit počasí, foukal vítr a lehce zapršelo. Klesali jsme na koních opět několik hodin, až se před námi ve zhruba tříkilometrové vzdálenosti otevřelo údolí s vesnicí, kde jsme pobývali. Láma jel v čele výpravy. Nad vesnicí hustě pršelo.
Škoda, celou cestu jsme měli hezké počasí a teď na závěr zmokneme? Pokračovali jsme dál, já byla plně zabrána do zdolávání strmých stezek, kterými jsme sestupovali, a dávala jsem pozor, kam můj koník šlape. Náhle jsem si uvědomila, že jsme pořád v suchu. Zvedla jsem zrak, podívala se napravo, kde na kopcích pršelo. Podívala se nalevo, kde také na kopcích pršelo. Kdysi jsem četla o indiánském šamanovi, tzv. kurandero, prý je jako energetický had, který má nesmírnou moc. Poroučí řekám, oblakům, větru i dešti. Dokáže to pouze zasvěcenec, protože živly se k němu mohou přiblížit jen skrze znalosti, moudrost, lásku a vůli.
Tak přesně tohle jsem před sebou viděla. Napadlo mě jediné, nejenom že láma umí číst myšlenky, ale umí i rozestoupit mraky. Rychle jsem zavolala na Luka, aby to fotil. Vytáhl fotoaparát a zjistil, že se mu právě vybila baterie.
Další povídání o cestě se dočtete v knize Pohádky mého života. www.pohadkymehozivota.cz
