16. července 2012 13:30 Lidovky.cz > Cestování > Cestopisy

Ugandská Kampala: doprava často lepší než v Česku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Doprava v Ugandě funguje skvěle. Stačí si stoupnout na ulici a do pár minut vás nabere místní taxi. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Doprava v Ugandě funguje skvěle. Stačí si stoupnout na ulici a do pár minut vás nabere místní taxi. | foto: Tomáš Hájek, Lidové noviny

Většina lidí v Čechách ani neví, kde leží Uganda. Právě do této východoafrické země se vydala skupina zástupců české nevládní organizace NaZemi. Jejím cílem je především poznat podmínky a fungování pěstitelů zapojených do systému fair trade. Čtenářům Lidovek.cz však přinese i postřehy z běžného života místních lidí. Věříme, že se nám také podaří vyvrátit některé stereotypy spojené s životem v Africe.

Naše výpava se po příletu usadila v Mazzoldi House v hlavním městě Kampale. Kontakt nám zprostředkovala Arcidiecézní charita Praha, která odtud řídí některé své projekty v Ugandě. Bez váhání jsme se vydali do ulic hlavního města plni očekávání i obav. Cestu totiž předcházela řada zkazek o různých nebezpečích a nástrahách. Přestože jsme v Kampale teprve třetí den, již nyní se dá říct, že řada z nich je notně nadnesených.

Kampala je město srovnatelné s řadou jiných hlavních měst celého světa a ani její obyvatelé se nijak nevymykají. Naopak, během posledních tří dnů, byť šlo o víkend, se nám podařilo zařídit internetové připojení na našem tabletu Samsung, telefonujeme do Čech z ugandské simkarty, stravujeme se s místními a hromadná doprava zde funguje možná ještě lépe než v některých českých městech. Prostě si stoupnete na ulici a do pár minut vás nabere místní taxi nebo tolik využívané mototaxi boda-boda. Vše zmíněné nám pomáhá lépe poznat zdejší realitu.

Členové výpravy s místními průvodci.

Přestože Kampala není běžné turistické město s památkami a jinými atrakcemi, rozhodně stojí za prozkoumání. Často stačí si jen sednout na ulici, do kavárny nebo se dát do řeči s prodejcem bot či taxikářem. Stejně jako v jiných zemích globálního Jihu, i tady se život odehrává na ulici. I v té nejzapadlejší je často větší ruch než v centru Prahy v pravé poledne.

Neděli jsme strávili doprovázeni dvěma ugandskými průvodci, Hillarym a Raymondem. Společně jsme zašli do jednoho z místních kostelů na tradiční místní mši, nahlédli jsme do základní školy, kde Hillary učí. Jen malý kousek odtud je obří slum, kterému místní říkají Soweto. Podle Hillaryho v něm žije asi milion lidí, kteří každodenní život musí zvládnout často jen s jedním dolarem. Jednoduché příbytky připomínají kůlny zbité z desek a všeho, co je po ruce. V mnoha z nich bydlí i desetičlenné rodiny. Podmínky, ve kterých zde lidé žijí, si většina Evropanů nedokáže vůbec představit. Paradoxem je, že na kopci přímo nad slumem leží nejluxusnější část Kampaly.

Naše další kroky směřovaly k největšímu africkému jezeru Lake Victoria. Jako každý den, i v neděli se v místní rybářské vesnici Ggaba konal rybí trh. Mezi úlovky nechyběly ani obří kusy o váze několika desítek kilogramů. Zajímavé bylo, že ryby se neprodávají na váhu, ale cena se dohaduje u každého úlovku zvlášť Všechny naše dosavadní zážitky v nás vzbudily ještě větší chuť poznat co nejvíce z toho, co Uganda nabízí.

  • 0Diskuse




ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra
ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra

Náš syn oslavil první narozeniny a rozběhla se další velká epizoda v jeho i našem životě. Ta měla mít trvání rok a půl. Abych nastínila situaci. Moje máti, a i ta manželova, jsou staré školy s utkvělou představou, že batole by mělo s první sfouknutou svíčkou odhodit pleny. Proto jsem si téměř každý telefonát vyposlechla (moje máti) nebo v každé druhé textovce dočetla (manželova máti), že bychom se už měli na to „lulání“ zaměřit.