Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

V Belgii mají jen hladkou mouku, upéct koláč byl problém, říká Češka

Češi v cizině

  6:06
Martina Krhlová se do Bruselu přestěhovala kvůli práci, je totiž asistentkou poslankyně Evropského Parlamentu Martiny Dlabajové. „Splnil se tím můj sen. Zároveň ale vím, že práce v Evropském parlamentu není na celý život. Tedy alespoň ne pro mne. Je to dost náročné a stresující zaměstnání. Není výjimkou, že z práce odcházíte v deset hodin večer, během plenárního zasedání ve Štrasburku klidně i později. A i když máte volno, stejně se neubráníte kontrolování mailů. To už je taková profesní deformace,“ říká.

Martina Krhlová foto: Archiv Martiny Krhlové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Asi první drama, které nastalo hned po mém příjezdu do Bruselu. Schůzka ohledně mého „domluveného“ budoucího bydlení, na kterou jsem se vláčela s pětadvacetikilovým kufrem a jen o pár kilo lehčí krosnou na zádech přímo z letiště, na poslední chvíli nedopadla, což upřímně řečeno není v Belgii žádným velkým překvapením. A tak se stalo, že jsem se najednou ocitla sama pozdě večer v pravém belgickém dešti na neznámé zastávce autobusu... Co teď?! Říkala jsem si, že taková situace mě jako zkušenou Belgičanku nemůže rozhodit. Na druhou stranu jsem ale byla i realistka. Věděla jsem, že všechny studentské ubytovny jsou dávno dopředu zarezervované a do hotelu, za který bych vydala všechny své peníze, se mi nechtělo. Nakonec jsem se sklopenýma ušima vytočila číslo své budoucí estonské kolegyně, která se nade mnou slitovala a nabídla mi přístřešek. Je pravda, že první setkání s novou kolegyní jsem si představovala trochu jinak, než rozmáčená pozdě v noci v jejím bytě.

Martina Krhlová

Martina Krhlová pochází z Jevíčka Zde také absolvovala místní osmileté gymnázium. Už od střední školy bylo jejím tajným přáním získat pracovní zkušenost v institucích Evropské unie, a proto se její vzdělání i další kroky začaly postupně ubírat tímto směrem. Studovala Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Do Belgie odcestovala poprvé začátkem roku 2013 v rámci výměnného studijního programu Erasmus. Přestože si zpočátku představovala atraktivnější destinace a snila o studentských piknicích ve stínu Eiffelovky, Belgie se pro jí nakonec stala osudnou. Do Bruselu se odstěhovala na konci srpna 2015 a už tam zůstala. Z čtyřměsíční stáže se stala stáž roční a nakonec si ji poslankyně Dlabajová nechala jako svoji asistentku.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Asi podávání rukou. Teď nemyslím v pracovních vztazích, ale během pozdravu s přáteli, přání k narozeninám, ale i s lidmi, kteří jsou pro vás relativně cizí. Když jsem ještě v Belgii na škole chtěla spolužačce potřást k narozeninám rukou, podívala se na mě s nechápajícím výrazem. My Češi zkrátka nejsme tak „kontaktní“ národ jako Belgičané, kteří se líbají a objímají na pozdrav i několikrát denně. A to i mladí kluci nebo i starší páni. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem si na tento fakt zvykla. Vidět svoje spolužáky, kteří se líbají na pozdrav předtím, než zasednou do lavice, bylo pro mě ze začátku hodně zvláštní. Dnes už je to pro mě naprostá přirozenost. Teď pro změnu koukají jak na blázna zase na mě, když přijedu do Česka.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Určitě ano. To, že mi paní poslankyně Dlabajová dala prostřednictvím jejího projektu tuto šanci, vnímám jako velkou příležitost a obrovskou životní zkušenost, které si nesmírně vážím. Opravdu se mně tím splnil můj sen. Zároveň ale sama vím, že práce v Evropském parlamentu není na celý život. Tedy alespoň ne pro mne. Je to dost náročné a stresující zaměstnání. Není výjimkou, že z práce odcházíte v deset hodin večer, během plenárního zasedání ve Štrasburku klidně i později. A i když máte volno, stejně se neubráníte kontrolování mailů. To už je taková profesní deformace. Ten život v Bruselu, a v evropských institucích obzvlášť, je obecně o dost hektičtější než u nás. Na osobní život a vaše zájmy vám tu příliš mnoho času nezbyde, i proto se tu možná necítíte až tak silně zakořeněni. I přestože mi Belgie k srdci přirostla opravdu hodně a mám k ní citové vazby, jako svůj pravý domov ji asi nikdy úplně vnímat nebudu. Možná i kvůli tomu věčně depresivnímu počasí.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Já miluji svíčkovou a je pravda, že omáček tu moc není a knedlík tu nikdy nikdo neviděl. Určitě ale nestrádám. České jídlo mi rodiče při každé návštěvě vynahradí do zásoby a já ani necítím potřebu jej vyhledávat nebo vařit. Trochu mi tady ze začátku chyběl obyčejný rohlík, ale dá se to přežít i bez něj. U čeho jsem ovšem narazila, bylo pečení. Jednou jsem chtěla pro své přátele upéct drobenkový koláč a nezadařilo se. V Belgii totiž neexistuje rozdělení na hladkou, polohrubou a hrubou mouku. Mají tu de facto jen hladkou asi ve třech obměnách podle účelu pečení - chleba, dezerty s koláči a třetí univerzální... Takže z mého drobenkového koláče bylo spečené cosi, co kolem drobenky neprošlo ani zdálky.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám a rodinný život v Belgii ani neplánuji. A pokud bych tu děti měla, určitě bych je česky učila, respektive s nimi doma ani jinak nekomunikovala. Přišlo by mi dost líto, kdyby nebyli schopni běžné konverzace se svojí rodinou v Česku.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
No, ještě během Erasmu v Lutychu to bylo dost tristní. Tam se mi dostávalo reakcí ve stylu: „Aha, myslíš Čečensko?“ V Bruselu už to bylo o něco lepší. Zde lidé reagují alespoň na Československo. Teď to samozřejmě říkám s menší nadsázkou, ale i přesto se s těmito reakcemi setkávám dodnes. A upřímně to nechápu. Vždyť jsme spolu v jednom unijním celku a od sebe nás dělí jen Německo?! Na druhou stranu ale dostávám na Česko i spoustu pozitivních ohlasů. Všichni jsou zamilovaní do Prahy, dobrého levného piva a krásných Češek.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politika je součástí mé každodenní práce, přesto tu národní úroveň do detailu nesleduji. Politická kultura se od té naší liší hodně, už jen proto, že Belgie je federací skládající se ze dvou jazykově odlišných regionů Valonska a Vlámska a bruselského regionu. Ten je kapitolou sám o sobě. Mimo to, že je Brusel rozdělený na valonskou a vlámskou část a všechny nápisy jsou psány dvojjazyčně, je Brusel skutečným multikulturním městem. Fakt, že v Belgii působí šest vlád různých úrovní, stejně tak i šest parlamentů, na organizovanosti této země moc nepřidá. Ve své podstatě jsou navíc jak Valoni, tak i Vlámové jako dva kohouti na jednom smetišti. Soupeří spolu úplně ve všem a jediné, na čem se shodnou, je to, že by si nejraději každý šel svou cestou. Pravda, nějaká podobnost s naší vládou by se asi najít dala.

Autor: