Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

V Grónsku o naší zemi nic nevědí a pasy jsou zbytečné, říká Čech

USA

  6:08
Jaromír Liška žil na Islandu a v Grónsku, kam odcestoval kvůli práci. „Už na letišti mě nepříjemně zaskočily miliony komárů, které se zde v létě vyrojí. Přestože teplota se i v „parném“ místním létě pohybovala pod deseti stupni a v zátoce pod hotelem plavaly neustále obrovské a vysoké ledové kry,“ říká.

chřest foto: Archiv Jaromíra Lišky

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Do Grónska jsem se sice nestěhoval, bylo by to asi velmi pošetilé rozhodnutí. Ale určitě jsem tam chtěl strávit alespoň nějaký čas. Odmalička jsem se chtěl na ten obrovský ostrov podívat - už díky hodinám zeměpisu, při nichž jsem nechápal, že je Grónsko na mapě celé bílé a přitom nám učitel říkal, že název tohoto ostrova znamená „Zelená země“. Až o mnoho let později jsem se dozvěděl z historické literatury, že jméno dal této zemi vikingský cestovatel Eirík Rudý, který ostrov objevil kolem roku 985 n.l. V té době bylo v Grónsku údajně mnohem teplejší klima, zejména díky intenzívnějšímu Golfskému proudu, kdy okolní moře mohlo být až o 20 stupňů teplejší než dnes a tudíž i pevninská vegetace byla bujná a ostrovní pobřeží úplně zelené.

Kdo je Jaromír Liška?

Jaromír Liška pracuje externě pro mezinárodní ekologickou organizaci Greenpeace jako specialista na odstraňování ekologických zátěží způsobených nevhodnou a bezohlednou lidskou činností. V červenci byl přizván na expedici do Grónska, která v oblasti Kulusuk - Tasiilaq prováděla expertízy místa, kde byla v provozu v době druhé světové války a těsně po ní americká vojenská základna. Dodnes tam po ní zbyly tisíce prázdných ocelových zásobovacích barelů a zbytky stavebních materiálů. Tyto se v chladném grónském počasí rozkládají opravdu velmi pomalu a představují dodnes značné ohrožení okolní přírody.

Do Grónska jsme přiletěli s celou expedicí malým linkovým letadlem soukromé islandské společnosti Flugfélag Íslands a už to přistání na tzv. ‚mezinárodním letišti“ Kulusuk bylo poměrně krkolomné. Je totiž posazeno mezi vysokými kopci a má jenom písko-štěrkovou přistávací dráhu. Nejvíce mne překvapilo a ulpělo v paměti, jak nás u „pasového“ odbavení přivítal místní podsaditý a přitom hodně vysoký Inuita, který ale žádný cestovní pas vidět nechtěl. Zajímala ho jen státní příslušnost členů naší skupiny, protože vyplňoval jakousi statistiku příchozích - neznámo pro koho. Ono stejně není kam z Grónska utéct a těžko by se tam přijel skrývat nějaký výtečník. Tak k čemu pas? Problém ale nastal v okamžiku, kdy jsem Inuitovi oznámil „Česká republika“. To mu poklesla čelist a vůbec nevěděl, co a kde si má pod tím pojem představit. Měl v tom svém záznamním listu jenom několik obrázků státních vlajek, ke kterým dělal čárky podle počtu příslušníků toho kterého státu, kteří do Kulusuku přiletěli. V seznamu ale byly pouze domácí Dánsko (autonomní Grónsko spravuje Dánské království), ostatní skandinávské země, USA, Británie, Čína... a Řecko. Řecko mne udivovalo, ale později jsem pochopil, že Inuita měl na svém seznamu zemí jen ty, z kterých tam jezdí turistické skupiny. Sám jsem pak v hotelu potkal právě ty zmíněné Řeky a Číňany, třebaže z Taiwanu. Po krátkém marném vysvětlování jsem se tedy nechal připsat pod islandskou vlajku, protože z Islandu jsem koneckonců do Grónska přicestoval. Druhým nezapomenutelným dojmem z prvního doteku s Grónskem byl hotel Kulusuk, kde jsme byli ubytováni. Zvenčí je ta budova divná - dřevěná. A vypadá jako velká a silně ošuntělá horská bouda, ale uvnitř je hotel perfektně a luxusně vybaven - vším z Dánska včetně zásob jídla a nápojů. Původně byl postaven někdy v 50. letech 20. stoleti jako americké vojenské ubytovací zařízení, dnes je ale plně využíván jen jako civilní a zejména turistický objekt.

Již na letišti mne ale nepříjemně zaskočily miliony komárů, které se zde v létě vyrojí. Tedy přestože teplota se i v „parném“ místním létě pohybovala pod deseti stupni a v zátoce pod hotelem plavaly neustále obrovské a vysoké ledové kry. Dodnes mi není jasné, čí krev ti místní komáři sají, když po žádném „pořádném“ zvířeti ani dostatku lidí nebylo v celé oblasti ani vidu, ani slechu. Pouze různých druhů ptáků bylo vidět poměrně dost. Komáři ale byli pro mne zdejším největším problémem, protože jsou neodbytní, létají vám do uší i úst, napadají každý centimetr vaší odkryté pokožky a celou dobu máte minimálně jednu vaší ruku zaměstnanou jejich odháněním.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ani ne. Nemám až dosud žádnou rodinu a vzhledem ke zkušenostem s českou politikou a vývojem společnosti v posledních mnoha letech vyznávám lendlovskou filosofii, že člověk je doma tam, kde se cítí dobře. A mně vyhovuje celkem ve všem Island, i přes místní finanční krizi posledních let a s ní spojený strmý pád islandské měny.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Moc mi na Islandu chybí český chleba a ostatní naše tradiční české pečivo - vypečené křupavé rohlíky či dalamánky. Taky bílé vinné klobásy a lahodná jemná paštika Májka. Vařím si sám husté vývarové polévky, které jsem ale nikdy moc nikomu nenabízel.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháte, když řeknete, že jste z Česka?
Tak v Grónsku jsem celkem na žádné asociace na Česko nenarazil. O existenci Česka v Kulusuku a okolí věděli jenom členové hotelového personálu a pilot malého letadla, s kterým jsme létali na tu opuštěnou americkou základnu, kde se ještě dalo přistávat na Američany postavené ranveji. Zdálo se mi, že místním Inuitům je celkem „jedno“ nejen Česko, ale v podstatě i celý další okolní svět. Pro mne naopak padla moje dosavadní osobní představa, že místní „Eskymáci“ jezdí zabalení do bílých medvědích kůží na saních, tažených psy. Pokud to vůbec někdy byla pravda, tak dnes už určitě není. Místní Inuity z obce Kulusuk (což je zhruba 300 domorodých obyvatel a 100 velkých psů, tedy každou noc neuvěřitelný zvukový koncert) vidíte jezdit už zásadně na motorových čtyřkolkách japonské výroby. Obyvatelé Kulusuku už taky dávno nebydlí v ledovém iglú, ale v hezkých barevných dřevěných domcích. Přitom v dalekém širokém okolí nevidíte jediný strom, jenom kamení a mech. U mnoha domků jsou pak překvapivě často postaveny na pozemních stojanech velké parabolické antény pro příjem satelitního signálu. Elektrárna nikde žádná, ale na kopci nad vesnicí je nainstalován výkonný elektrický dieselagregát, který trvale zásobuje vedle vlastní vesnice i přilehlý hotel, letiště, hangáry a další technické zázemí. Zvuk běžícího dieselagregátu není naštěstí v hotelu ani vesnici skoro slyšet.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Ne, grónskou politiku nesleduji. A měl jsem takový dojem, že ve mnou navštívené oblasti je politika jakýmsi vzdáleným šumem a místní obyvatelé mají poněkud důležitější a hodnotnější starosti. Třeba se zásobami na zimu a skutečností, že k nejbližšímu lékaři do Tasiilaqu musí kličkovat po vodě na člunu mezi krami a poměrně dost dlouhou dobu. Vím pouze, že po referendu v roce 1982 vystoupilo Grónsko z Evropských společenství, ale díky dánskému občanství jsou Gróňané, kterých je snad asi 60 000, nadále občany Evropské unie.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte „Češi ve světě“.

Autor: