Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

V Indonésii chtějí všichni bílou pleť a na veřejnosti se nelíbají, říká Češka

Češi v cizině

  6:37
Zuzana Lhotová žila v Tanzánii, kde objevila kouzlo tradičních látek a založila vlastní značku. V současnosti žije a tvoří v Indonésii. „Tady chtějí všichni bílou pleť. Kolikrát jsem slyšela od místních, ať nosím na motorce dlouhé rukávy, že začínám hnědnout,“ popisuje v dalším díle seriálu Češi v cizině.

Zuzana Lhotová foto: Archiv Zuzany Lhotové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Dřív už jsem bydlela v Tanzanii, takže když jsem přiletěla do Indonésie, první dny pro mě byly hodně o srovnávání podstatě nesrovnatelného. Přijela jsem přes stipendijní program studovat tradiční batiku, takže první, co mi ulpělo v paměti, byl kampus a poněkud zmatená organizace. Pomalu se jsem začala ujišťovat v tom, že v Indonésii se neobejde žádná událost bez jídla a dlouhých proslovů. Ale právě to, že na každém setkání dostanete jídlo, mě velmi těšilo. Pamatuji si taky první noc v javánské vesnici, kdy jsme s kamarádkou spaly v našem domě a uslyšely intenzivní a rytmické bouchání. Vyběhly jsme z domu a vyděšeně koukaly kolem. Druhý den nám sousedi vysvětlili, že to je hlídací a poplašný systém. Když je ve vesnici klid, bouchání má jistý rytmus, zatímco třeba při zemětřesení je rytmus zase jiný. Ten varovný jsme zažily jen jednou, právě při zemětřesení - a můžu říct, hned jsem jej a jeho naléhavost poznala… Třásl se celý dům, takže bylo jasné, že je potřeba utíkat.

Kdo je Zuzana Lhotová?

Zuzana Lhotová (30) pochází z Kladna a studovala antropologii na Karlově Univerzitě v Praze. V rámci studia se dostala do Tanzanie, kde dělala výzkum mezi malíři Tingatinga. Během těchto cest objevila kouzlo látek a začala navrhovat pro svoji značku Chizika. Poté odjela do Indonésie, studovat návrhářství a tradiční techniku voskové batiky na Uměleckém Institutu v Yogyakartě. V současné době stále žije a tvoří v Indonésii. Pracuje s látkami, které barví pouze přírodními pigmenty z kůry, listů a plodů a poté ručně barví. Snaží se spolupracovat s místními řemeslníky, aby se naučila co nejvíce z tradičního řemesla a zároveň podpořila místní ekonomiku.

Zuzana Lhotová

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
No to mě napadá hned několik. Líbání pod rozkvetlým stromem. Tady se rozhodně na veřejnosti nelíbá. Pak velikonoční tradice vyšupání, to zatím nepochopil nikdo z mých zahraničních kamarádů ani v rámci Evropy. A pak opalování, tady chtějí všichni bílou pleť. Kolikrát jsem slyšela od místních, ať nosím na motorce dlouhé rukávy, že začínám hnědnout. Většina kosmetických produktů je s bělící složkou, takže touha po tom se trochu opálit, se tu nesetkala s pochopením. 

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Teď jsem zrovna v procesu rozhodování. Žít v zahraničí se pro mě stalo už součástí mého životního stylu a mám to ráda. Dodává mi to spoustu inspirace pro tvoření a nutí mě to pořád se snažit dívat na světem novým, zdejším pohledem. Zároveň je těžké žít daleko od rodiny. Moji rodiče jsou starší a já cítím potřebu být jim na blízku. Do Čech se tedy vrátím brzy, ale paradox je, že to pro mě bude pořádná exotika a mám z toho trochu obavy.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
České jídlo mi opravdu chybí. Indonéské jídlo je dobré, ale není moc různorodé. Prostě rýže a rýže a zase ta rýže. Takže mi hodně chybí knedlíky a hlavě český chleba. Když přijedu do Čech, vždycky přiberu, protože musím sníst všechno, co pak zase několik měsíců nebudu mít možnost. Já moc nevařím, můj přítel vaří skvěle, tak mu to ráda přenechávám. Pro kamarády jsem ale vařila štědrovečerní večeři - řízek a bramborový salát a napekla jsem cukroví. Všichni říkali, jak jim to chutnalo. V Indonésii je to slušnost, takže pravdu vlastně nevím. No, nikdy mě o uvaření večeře už nepožádali, takže asi tak. 

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti ještě nemám. Můj přítel je Portugalec, takže doma vůbec česky nemluvím. Nemám v Jakartě žádné české přátele. Takže česky mluvím jen do telefonu s rodinou. Můžu říct, čeština mi opravdu chybí.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Když řeknu, že jsem z Čech a lidé to zopakuji: „Ceko (ČR v Indonéštině)? Hmmm…“, tak to vím, že nemají páru kde to je. Když vědí, většinou totiž řeknou: „Ohh Czechoslovakia“ a pak vychrlí jméno nějakého fotbalisty. Mám už to nacvičené jak básničku, vysvětlit, kdy a jak došlo k rozdělení a, že se Slovenskem jsme už jen sousedi. 

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku v Indonésii sleduji a to hlavně protože na základě toho vždy přehodnocuji, jak dlouho tu ještě zůstanu. Už když jsem dostala stipendium od indonéské vlády, podepisovala jsem papír, kde jeden z odstavců byl o tom, že se nebudu zapojovat do nějakých politicky laděných aktivit. I bez papíru jsem velmi citlivá k tomu, co smím a nesmím říkat a svoje názory říkám pouze kamarádům. A to není úplně dobrý pocit. Indonésani jsou hodně citliví co se týče otázek náboženství. Náboženství je důležitou složkou života, ať už veřejného, nebo toho soukromého a v politice se toto nastavení silně odráží.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!