Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vadí mi aféra kolem polského jídla a zvadlá zelenina v obchodech, říká Polka

Cestování

  6:11
Marta Hilgert se do Prahy přestěhovala za manželem. To, že občas musí čelit odlišnosti zvyků a kultury bere jako dobrodružství spojené s cestováním. „Nelze porozumět občanům, tradicím a zvykům konkrétního národa, pokud člověk nepozná jeho historii. Když průměrný Polák přečte dějiny husitských válek a jejích následky, začíná konečně chápat proč je odpor vůči církvi v Česku tak hluboce zakořeněn,“ říká.

Marta Hilgert foto: Archiv Marty Hilgert

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Před pár lety jsem spolu s dětmi navštívila manžela, který byl v tu dobu zaměstnán v Praze. Samozřejmě královské město mě úplně okouzlilo, jak svým bohatstvím a krásou, tak architekturou a přírodou. Byla jsem překvapená, že se uprostřed statutárního města může na kopci uchovat lesopark, kde pobíhají srnky a bydlí v hájence opravdový pan hajný. Druhým velkým šokem byl poloprázdný, zaprášený obchůdek ze zvadlou zeleninou na Žižkově, takový relikt minulé doby v srdci města. Později jsem s úlevou zjistila, že na Pankráci existuje trh, kde se stejně jako u nás prodává čerstvá zelenina a ovoce, a to rovnou od pěstitelů. Byla pro mě docela cizí představa, že uprostřed sezony rybízu, třesní, švestek od kterých se u nás nakláněly stromy, já budu nucená všechny dobroty nakupovat v hypermarketu, zabalené do plastu a cestující z destinací, které se spíš hodí na exotickou dovolenou.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodli, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Po dvou letech samotného bydlení s malými dětmi 600 km od jejich táty, jsem byla odhodlaná podstoupit cokoliv, jen aby naše rodina byla spolu. Do dneška obdivuji a moc si vážím práce a statečnosti všech rodičů samoživitelů, kteří celý ten psychický a logistický nátlak výchovy dítěte musejí zvládat sami. Myslím, že každý z nich si zaslouží, pokud ne medaili, tak alespoň všeobecnou úctu.

Marta Hilgert

Pochází z polské Vratislavi, kde vystudovala magisterské studium v oboru kulturologie Pracovala v polských nakladelství jako editorka, redaktorka a copy writer. Má dvě děti, praxi v překladech a vyučování polštiny a hlavu plnou nápadů. Poslední dobou pracuje jako grafička a výtvarnice, a je ráda, že „jazyk designu nemá žádné háčky a čárky“. Říká o sobě „late bloomer“ – někdo, kdo pomalu, ale nepřetržitě odhaluje své schopnosti a se učí novým věcem.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Jsem od přírody milovník lidí. Mám Česko moc ráda. Jsem tu hostem a snažím se chovat jako host. Čelit odlišnosti zvyků a kultury je součástí dobrodružství, kterým je cestování. Lidé kolem mne jsou slušní a při pořádání o pomoc jí většinou neodmítají. Nikdo mi nikdy nevyčítal tanky na Václaváku a osudný rok 1968. Asi jediná věc, která mě opravdu mrzí je to, že tolik lidí poslední dobou kritizuje polské jídlo. A to jen kvůli nečestnosti některých výrobců a dodavatelů. Ta špatná pověst se bohužel dotýká i dětí mých polských kamarádů, které jsou šikanovány ve školách. Každý stát ve svých dějinách byl párkrát místem narození jak světců a hrdinů... tak podvodníků. Je velká škoda, že to polsko-české přátelství se tak nešťastně udávilo hrudkou soli. Na druhou stranu Poláci pořád s oblibou a důvěrou kupují nejen české škodovky, ale i český alkohol, a to bez ohledu na to, co provedlo pár nečestných mužů s českým občanstvím.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Pokud jde o vztahy, pro běžnou Polku ta všeobecná zdejší nezávaznost je na začátku nemalým překvapením. Společný život bez registrace partnerství dává obou stranám svobodu – mohou odejít kdykoliv. Bohužel v praxi, kdy se objeví dítě, takové rozhodnutí pro ženu není už jen otázkou stěhování. Myslím si, že v tom kritizovaném tradičním manželství nejde jenom o kulaté razítko a vpis do matriky, ale o psychologický faktor. Daleko vážněji bereme to, do čeho jsme se oficiálně zavázali. Na druhou stranu se nedivím tomu, jak je vnímána instituce manželství ve státě, kde se občan může rovnou podívat do ložnice lídra politické strany. Myslím, že nejen v Polsku, ale i v několika jiných zemích by se hlava vlády nepředváděla s milenkou a nově narozeným dítětem v náručí. Netvrdím, že zbytek světa je čestnější, věrnější či hodnotnější. Jde tu jen o všeobecnou toleranci k nevěře a dvojímu životu, kterého oběťmi jsou ve většině případů právě žena a děti, jak ty manželčiny, tak i milenčiny.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Systém společného zabezpečení v Polsku a úroveň života naších důchodců lze srovnat s českým. Nemáme chalupy a tím pádem polský důchodce odpočívá na lavičce u paneláku anebo družstevní zahrádce, a ne pod vlastním stromem na chatě u přehrady. Úcta a ochota pomáhat starším a handikepovaným je samozřejmostí. Stejně jako i tady, těhotná anebo starší žena smí očekávat, že se pro ni uvolní místo na sedačce i bez toho, že by nevšímavého mládence upozornila pomocí deštníku, což se jednou stalo v pražském metru mému kamarádovi Angličanovi. Pokud jde o mezilidské vztahy, tak Češi jsou shovívaví. Rok a déle trvá, až vás někdo pozve k sobě domů, nemluvě o zdvořilém ačkoliv dlouhodobém vykání mezi kamarády či sousedy stejného věku a pohlaví. Názor, že „můj dům je můj hrad“ v Polsku není populární. Když mi někdo padne do oka, zvu dotyčnou na kafe, ihned si tykáme a jsme od tohoto dne kamarádky, co si nouzově pohlídají děti a svěří některá tajemství.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Český humor je podobný tomu našemu, je inteligentní a ironický. Myslím hlavně na vtipy z období komunismu, kdy se politicky podezřelé názory nesměly říkat na rovinu, bylo potřeba je skrývat mezí řádky a spoléhat na bystrost a vnímavost posluchačů... a také tupost nebo odvahu cenzorů. Fenomén Járy Cimrmana a fakt, že se před deseti lety právě tato fiktivní postava univerzálního českého génia vyšplhala na první místo v celonárodní anketě “Největší Čech” je právě tím, co mám na vašem národním charakterů nejradši. Umíte namíchat humor se špetkou lidového moudra a sebekritiky. Jsem věrnou obdivovatelkou talentu Zdenka Svěráka a Petra Zelenky. Žánr hořké komedie je pro mě osvěžující novinkou. My v Polsku umíme být bud’ legrační anebo bolestivě tragičtí. Jsme také asi více vystresovaní tím naším úsilím dohnat západní Evropu s jejím vysokým HDP. Vy Češi jste jiní. Klid, blaho a pohoda je indikátorem vašeho životního úspěchu. Vy ani nemáte ve svém slovníku anglický termín “rate race”, který znamená dravou soutěž přes mrtvoly. To, co pro nás v Polsku je smutná ačkoliv běžná pracovní záležitost, obzvlášť, kdy člověk chce dělat kariéru v hlavním městě, tady je jen znamením několika obětí špatné korporátní politiky.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Nelze porozumět občanům, tradicím a zvykům konkrétního národa, pokud člověk nepozná jeho historii. Když průměrný Polák přečte dějiny husitských válek a jejích následky, začíná konečně chápat proč je odpor vůči církvi v Česku tak hluboce zakořeněn. V Polsku víra a církev byla během století mnohokrát útočištěm vlastenectví, polské kultury, jazyka a odboje. Nebyla synonymem habsburské vlády, germanizace a příčinou migrace protestantů-intelektuálů.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
České pivo je vynikající, stejně, jako moravské víno, které bylo pro mě největším kulinářským objevem. Pokud jde o jídlo, nikdy neodolám pečenému kolenu a nakládanému hermelínu. Asi jediná věc, která mi tady opravdu chybí, jsou ryby a čerstvé saláty. Na polském talíři čerstvá zelenina obnáší skoro polovinu objemu a průměrná restaurace má pro něj v jídelníčku rezervovanou celou stránku.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Mám moc ráda Prahu, své české známé, moravské pahorky a vinné sklípky. Obdivuji zdejší bohatou kulturu a všechna renesanční městečka, hrady a přírodní památky. Bohužel v dnešní době globalizace a změněných požadavků trhu práce asi nikdo s jistotou nemůže říct, že někde zůstane na vždy. V tomto roce, po školení pro cizince zorganizovaným agenturou GLE, jsem se rozhodla, že začnu podnikat v oboru grafický design a web design, které již několik let jsou mou vášní. Právě pro případ životních změn, jsem zvolila práci, kterou lze vykonávat on-line. Česko je bezpečná, zajímavá země. Nezuří tady válka, podnebí je mírné a zdravotní služby na vysoké úrovní, ale nevím, je-li to země, ve které mi bude dáno zasadit strom, postavit dům a zestárnout.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Sleduji ji, ale protože nemám volební právo, místní událostí a ty časté ozvěny korupčních afér nezvedají můj krevní tlak tak rychle, jak mým kamarádům. My Poláci jsme vám vždy záviděli zesnulého prezidenta Václava Havla. Teď už asi nemáme co závidět.

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Pokud nám cizincům v nějaké zemí něco vadí, ve většině případů se jedna spíš o kulturní odlišnost a chybějící znalost této země. Často tu hlavní překážkou k opravdovému, citovému “zabydlení” je právě jazyk. Je to klíč do sousedských vztahů, obzvlášť, kdy docela často se ti naší spoluobčané, prodavači anebo slečny na úřadech předem děsí, že budou muset komunikovat s námi v angličtině, kterou naposledy slyšeli ve škole. Mám z češtiny státnici a jsem ráda, že se nejen domluvím, ale se můžu smát v jednom z padesáti pražských divadel, číst Hrabala v originále a poslouchat vyprávění o víně během ochutnávky. Pro všechny Slovany výuka češtiny, alespoň na začátku, je mnohem jednodušší než pro jiné národnosti. Na druhou stranu, když slyším česky mluvící Asiaty, myslím si, že není nic nemožného pro statečného a odhodlaného studenta.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
My jsme trochu jak Italové východní Evropy. Máme rádi zábavu, jsme hlasití, trochu nepředvídatelní, zřídka plánujeme dopředu. Jsme mistři improvizace. Nepanikaříme, když se nám země třese pod nohama. Na historická zemětřesení jsme přece odborníci. Nestýská se mi po nepořádku. Mám ráda tu českou vyrovnanost, tichou frontu jak před vstupem do autobusu, tak na rockový koncert a jízdu po městě podle silničních pravidel... Asi každý cizinec nejvíce postrádá své bydlící za rohem, přátele z dětství, stárnoucí rodiče a ten pocit, že jsem u sebe, že nikomu nevadí můj přízvuk, cizí rodné číslo a chybějící česká pracovní minulost.

ČESKÝ ŠOK

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.