Vadí mi česká nadřazenost nad cizinci, říká Polák

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Československo jsem v dětství znal z vyprávění mé matky, která sem dost často jezdila služebně a zásobovala mne arašídy, čokoládou a oblečením. Při první návštěvě Československa mne překvapily červené hvězdy na uličních lampách.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Do Prahy jsem přijel v roce 1994 jako čerstvý absolvent Varšavské univerzity na postgraduální studium, stipendium Georga Sorose. Už po vystoupení z vlaku ve mně něco na tramvajové zastávce v Bolzanově ulici hrklo. Pomyslel jsem si, že asi jen studiem můj pobyt v Praze neskončí...

V mládí člověk nabírá poznatky velmi rychle a rychle je chce uplatnit. Dále jsem vycházel z toho, že ve věku 24 let je to asi poslední šance začít žít v jiné zemi a někam to dotáhnout. Posledním důvodem bylo to, že moje babička žila v Mnichově a nebyla to taková vzdálenost jako z Varšavy. Varšava tehdy byla dynamickým městem, kdežto v Praze byl klid, odpovídající německým městům. Dnes se to už zhoršilo. Řadu plánů, které jsem tady měl, další studium, hudební vzdělání, jsem však neuskutečnil.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Udávání jeden druhého a nadřazenost nad cizinci, nedostatek sebekritiky, úlisnost, zametání pod koberec, v některých kruzích i chamtivost. Obvyklé "když se vám něco nelíbí, tak můžete odjet", ovšem to vesměs říkají ti, kteří sami do Prahy přišli za prací. Moje matka mi velmi často opakovala, že Češi byli zahleděni do západního Německa, když v obchodě prosila o zboží v němčině, tak bylo, když v polštině, tak nebylo. Dnes ty vzorce nejsou a každý si dělá, co chce.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jací podle vás jsou?
Vztahy se dříve nebo později rozpadávají jednak z důvodů nesených dnešní uspěchanou dobou, jednak z důvodů pracovních, kde muž nemůže být hlavou domácnosti, protože vesměs vždy nevydělává tolik, co jeho český protějšek, jednak z důvodu vyšší zranitelnosti cizince ve vztahu, obzvlášť když nepřijede z domoviny s mošnou peněz. Když se to v rodině neřeší, pak je to v pořádku a vzácné. Trochu jiná situace je, když cizinec podniká, tam už je ta dravost, která je naopak Čechům dost cizí. Z doslechu vím, že čeští muži jsou pasivní, schází mi tady polská galantnost. Možná za to mohly mýty o jeřábnicích, které vykonávají plán na 210 % a ještě kojí miminka.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Primárně jsou Češi velmi slušní. Není tu ale vzájemné respektování. A sousedské vztahy? To je kapitola sama pro sebe. Zhoršení hospodářské situace země se s odstupem času odráží i na mezilidských vztazích. Chování některých seniorů v pražských hromadných prostředcích je toho příkladem. Ti lidé spoléhají vnitřně na pomoc státu, které se jim nedostává po letech práce a během nemocí. Obdobně matky s kočárky, které si myslí, že pomáhat jim je skoro povinnost každého, byť kočárek je napěchovaný i nákupem z diskontu. Mladá a střední generace, která má to štěstí, že práci má, může být rovněž unavená po celém pracovním dni. Halekání do mobilů... Či např. kdo jde první ve dveřích... Jediným odborníkem na dobré chování je pan Ladislav Špaček. To je málo, slušné chování se má vynášet z domova, není to zátěž, jak si lidé myslí, usnadňuje to život ve společnosti. Obávám se však, že v českých rodinách nejsou vzorce, což je také dáno honbou za zaměstnáním, únavou, nedostatkem peněz a přemrštěnými životními standardy.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Spíše bych to charakterizoval jako černý humor. V podstatě je obdobný polskému humoru.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Ano, myslím si, že je to dokonce povinností každého, kdo žije v nějaké zemi, orientovat se v jejích dějinách, protože pomáhají cizinci zařadit se do společnosti. Chodil jsem do kurzu průvodce Prahou, díky němuž jsem nejenom začal rozumět městu jako takovému ale i české mentalitě či jiným návaznostem díky přednáškám z historie. Služebně cestuji skoro každý den po Středočeském kraji, a tak poznávám i mimopražské lokality.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
V Polsku česká kuchyně nemá bohužel valné ohodnocení, a to z důvodu nedostatku zeleniny, zeleninových salátů. "Chuť" cizí země se poznává podle základních potravin, pečiva, mléčných výrobků. Chléb s kmínem byl pro mne zpočátku nezvyklý. Taktéž bledé, nedopečené rohlíky, kterých je tady většina. Překvapilo mne rovněž, že české pivo také mnohdy mým polským či francouzským kamarádům nechutná. Český mok je slabší. Ovšem třeba je to hledání "své" značky. Po dobu života tady mám vypracovanou pivní odolnost v počtu vypitých piv během jednoho sezení, ač často pivo nepiji.

Český šok Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí? Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Získal jsem českou státní příslušnost a během státoobčanského slibu jsem sliboval věrnost České republice.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Znalost české politiky musí následovat znalost češtiny. Pro cizince z bývalého východního bloku současná česká politika je obdobná té, kterou mají v zemích původu. Lidé ze Západu ani českou politiku nevnímají, nelze jí úplně rozumět. Česká republika se zpravidla ohrazovala od východního bloku, ovšem nemá místo nikde jinde. Česká společnost nebyla schopna přijmout liberalizaci státu, naopak na něj dále spoléhá a státní kasa je prázdná. Podnikatelé velmi často pocházejí z bývalých stranických rodin. V politice neplatí idea, nýbrž peníze.

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Ano, češtinu se učím každý den, nemám ale k ní tak srdečný vztah, jako jsem měl v dětství např. k ruštině, která je mým druhým jazykem. Česká mluvnice je komplikovaná, ale i nepřehledná. Často i samotní Češi nejsou schopni vysvětlit mluvnické jevy. Mám známého, se kterým už léta konzultuji záludnosti češtiny.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Vždy je něco za něco. Zastávám názor, že nelze sedět na dvou místech současně a je třeba se s jakoukoliv realitou smířit. Proto se mi po ničem nestýská. Proč?