Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Ve Španělsku se dá chodit v podpatcích všude, to mi v Praze chybí, říká Češka

Češi v cizině

  6:01
Veronika Ondrůjová se nejdříve přestěhovala do Anglie, potom následovala Itálie, Španělsko a Švýcarsko. „Myslím, že by se lidé ze zahraničí měli vracet domů. Zvedlo by to náladu společnosti a především: zahraniční zkušenost, je zahraniční zkušenost,“ říká.

Veronika Ondrůjová (vpravo) foto: Archiv Veroniky Ondrůjové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování?
První destinací mimo českou zemi byla Anglie. První dny si vybavuji barvitě. Připadla jsem si jako Alenka v říši divů a oprávněně. Přece jen jsem žila nedaleko místa, kde Charles Lutwidge Dodgson (Lewis Carol), knihy psal. Na kolena dostala londýnská angličtina. Pochopila jsem, že ani gymnaziální ani univerzitní výuka mě na každodenní situace opravdu nepřipravila. Samotné začlenění do společnosti bylo úžasné a naprosto bezproblémové. Žasla jsem nad ochotou úřadů, stačilo prostě mluvit a respektovat okolí. Navíc vám stačí oběhnout byrokratické kolečko jen jednou a víc nic. Anglie byla celá o učení o životě, společnosti, možnosti volby a vlastních rozhodnutí.

Další zemí byla Itálie - přesněji Friuli (Furlánsko). Itálii bych mohla charakterizovat chutí žít a užívat radostí až do detailů, samozřejmě s ohledem na tradice a respektem k historii. Jídlo a víno, které vás uspokojí a bez obav, že vám něco utečete, stolujete dvě hodiny.

A do třetice jsem se vydala opět na sever jižní země. Destinací bylo Euskali (Baskitsko). Jednalo se o druhý semestr magisterského studia. Rok ve Španělsku byl opravdu nabitý událostmi, poznáním a rozverností patřícím studentům. Naprosto mě překvapila pozitivní dravost, proaktivnost a uvědomění si hodnot kvality života a ekonomického rozvoje tamních aktérů. V té době jsem se jen utvrdila v “představě”, že vše je možné, když se chce. Další zemí, která se mi dostává pod kůži je Švýcarsko - přesněji řečeno italský kanton. Snoubí se tam struktura a mechanismy Anglie s chutěmi Itálie. Pokud byste mi dala na výběr ze všech jmenovaných zemí, musela bych si hodit kostkou. V každé z nich zůstalo kus mě a každá z nich mě formovala a žije stále ve mně.

Kdo je Veronika Ondrůjová?

Pochází z malé vesnice na Jižní Moravě. Pracuje v oblasti marketingových komunikací. Kombinovat zdánlivě nekombinovatelné je podle jejích slov smyslem života. Říká o sobě, že je eklektickým idealistou - sbírá zkušenosti, znalosti a inspirace z různých zdrojů.

Lidovky.cz: Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Nejvíce se mi vryly do paměti místa, architektura, nálada, vůně, chutě a samozřejmě veškeré pocity a emoce, které se mi s danými místy spojily.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Spíše narážím zas a znova zpět v České republice. Jsem pozitivně naladěný člověk. U nás se usmívat není “normální” zvyklostí... já mám úsměv ráda, jde tak vše mnohem snadněji a lépe. A navíc se tady nedá běhat po městě na podpatcích. Víceméně celý pobyt v Baskitsku jsem strávila o deset centimetrů vyšší... ne že bych potřebovala přidávat na výšce, ale jen tak. Musím říci, že ve všech zemích se lidé velmi elegantně oblékali a strojili. Všichni! Bez výjimky! Oblečení bylo sladěné, mělo strukturu, jasně čitelný význam a styl. Což tady také neexistuje, pevně doufám, že i Češi odloží outdoor oblečení a boty ve městě... brzy.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Vrátila jsem se před čtyřmi léty. Celé dva roky jsem přemítalo “proč”. V současné chvíli věřím, že moje rozhodnutí smysl a přínos mělo. Po pravdě by se ze zahraničí mělo vracet více lidí, zvedlo by to náladu společnosti a především: zahraniční zkušenost, je zahraniční zkušenost.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Jednoznačně polévky - babiččiny klasické venkovské polévky. Avšak musím přiznat, že v Anglii jsem se naučila více experimentovat s ingrediencemi a polévky rozmixovat, což zpět v České republice oceňuje především babička. V Itálii jsem se naučila jednoduchosti. Přistupuji k vaření jako k životu - eklekticky - přebírám „to nejlepší“ a vařím z toho ten správný mix, recepty moc nenásleduji (jsou pro mne jen vodítkem - berličkou). Sázím na intuici, náladu, chutě, inspirace... samozřejmě není nad čerstvé suroviny.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Ne, nemám. Pakliže bych kdy měla a vyrůstaly by v multikulturní společnosti, byla bych velmi spokojená, čím více jazyků, tím více možností... díky vymoženostem doby se svět zmenšil, můžeme cestovat, studovat, pracovat, kdekoli se nám zlíbí a jazyky jsou samozřejmě výhodou, především pocházíme-li z tak malé země. Angličtina a němčina by měly být automaticky vyučovány již od školky.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
V latinské Americe si vybavili sportovce éry minulé. V Anglii jsem se setkala s několika potomky letců druhé světové války, tedy téma bylo jasné, samozřejmě se lidem vybavili sportovci a v neposlední řadě pivo a romantická Praha. V Itálii pak krása moravských žen a dívek, Grand Prix a pivo, na univerzitě sounáležitost s Habsburky a společnou minulostí. Po pravdě sever Itálie, Slovinsko a Rakousko je s naší malou zemi opravdu velmi propojené, odráží se na kuchyni, zvyklostech a snad trochu i otevřenosti a přátelství. Ve Španělsku pak Mendele a vědci. Hodně záleželo, v jaké skupině lidí jsem se pohybovala, od toho se odvíjela témata komunikace a samozřejmě znalosti.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Ano, nepatřím mezi politikou žijící lidi, nicméně sleduji neustále, co se děje na starém kontinentě, navíc preferuji zahraniční tisk. A ano, každá země má svoje specifika, svoje problémy, aféry a tak dále.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!