3. listopadu 2016 5:58 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Vietnamská vysočina: Na motocyklu po Ho Chi Minově stezce mezi čajem a kávou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Lak Lake, Vietnam | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lak Lake, Vietnam | foto: Jaryn Capek

Unavený a špinavý se po více než sedmi dnech ocitám zpátky v místě mého přechodného bydliště, horském středisku Da Lat, který patří mezi hlavní metropole Centrální vietnamské vysočiny. Na tachografu mého motocyklů je číslice 1250 km. To je vzdálenost, kterou jsem překonal během uplynulého týdne.

Za tu dobu jsem nasbíral nespočetné číslo fotografií, protnul několik vesniček obývaných minoritními skupinami a nemalá část mého „moto-road-tripu“ se odehrála na světoznámé Ho Chi Minově silnici a já si tak splnil klukovský sen - cestovat Vietnamem na motocyklu.

Ho Chi Minhova stezka

Centrální vysočina se turismu otevřela poměrně nedávno a na stránkách průvodců je ji vždy věnováno pouze několik stránek. Za dob války s Amerikou se totiž místní náhorní plošiny staly terčem těžkého bombardování. Skrze několik okresu tudy procházela světové proslulá Ho Chi Minhova stezka (Ho Chi Minh‘s Trail), kterou komunistická vojska severu používala k zásobování svých spojeneckých sil na jihu Vietnamu.

Američané se snažili dlouho dostat oblast pod kontrolu, ale nikdy se jim to pořádně nepovedlo. Místní krajina místy na prach spálená napalmem nepůsobila po dekády vábně a vůbec pověst místa, kde o životy přišlo na statisíce lidí, nepřitahovala nové usedlíky. Po odchodu amerických vojsk byla oblast spálená na prach, na kilometrech se válela nevybuchlá munice a kam se dostala americká pěchota, tam zůstaly nášlapné miny.

Francouzská kolonizace

Po desetiletí zde přebývali pouze etnické skupiny, jako jsou K‘Ho, Tuong, Hre, Mnong, Drung a tak dále a tak dále. Za dob válečných spojenci Američanů a přeběhlíci do Kambodži se později vrátili na svá původní území, kde setrvali do přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. Tady se vietnamská vláda rozhodně znovuosídlit místní úrodnou a hornatou oblast, kterou francouzští kolonizátoři v devatenáctém století osadili čajem a kávovníky. Přichází velká migrační vlna že severu, z velké části lidí z hlavního města Hanoje. Ty, jak se předpokládalo, vytlačí horské kmeny hlouběji do hor nebo je donutí se nadobro asimilovat. Minoritní skupiny jako Montangards už dnes ve Vietnamu ‘na živo’ neuvidíte.

Válkou zpustošený region tak začne pomalu vzkvétat až do podob, která vám při návštěvě nedá na válku ani pomyslet. Za dvě desítky let zde vyrostla jedna velká metropole turismu Da Lat, která je dnes velice populární mezi vietnamskou populací a postupně nabírá na svém jménu i mezi západními turisty.

Ho Chi Minhova stezka

I mě samozřejmě lákala Ho Chi Minhova stezka. Chtěl jsem se na vlastní oči podívat tam, kde vedla strategický dobře promyšlená zásobovací smyčka, která nakonec Američany stála dominantní roli a postupnou ztrátu kontroly nad jižním Vietnamem. Od několika známých v Dá Latu jsem dostal pár tipů na nejzajímavější místa k zastavení a napakován na týden se vydávám nejprve na západ směrem na kambodžskou hranici a po několika hodinách měním směr na sever.

Mým prvním cílem má být Buon Ma Thout, město vzdálené od Dá Latu 220 km. Dalo by se to zvládnout za den, ale já dělím vzdálenost a na noc zůstávám u jezera Lak na nádherné náhorní plošině kolem dokola lemované horskými hřebeny a do nebe trčícími vrcholky. Po celodenní jízdě překrásnou krajinou, která místy připomínala Alpy, místy anglický Lake District a nebo šumavské luhy a háje, inspirován místním krajem se hodlám strávit večer s jednou z místních komunit Mnong. Rybáři a zemědělci od pradávna usazení kolem dokola jezera, působí nadmi ru přátelsky a jejich společnost je příjemným zpestřením večera.

Start v Da Latu, městě květin a lásky

Tây Nguyen se z vietnamštiny překládá jako Západní vysočina, místní však často referují termín Centrální vysočina. Ta se rozkládá na velikém systému devíti nezávislých náhorních plošin oddělených horskými hřebeny. Nadmořská výška se pohybuje mezi 600 až 2500 metry nad hladinou moře a pokud se rozhodnete tuto opomíjenou část Vietnamu navštívit, budete ji hledat 250 km severně největšího města v zemí Ho Chi Minhova Města (Saigonu) mezi pobřežím a kambodžskou hranici.

Částečně Vysočina sousedí s jižními částmi Laosu a tvoří ji pět nezávislých okresů - Lam Dong, Dák Lak, Dák Nong, Kón Tum, Gia Lai. Já si jako výchozí místo volím - mezi Vietnamskou omladinou známé jako město květin a lásky - Da Lat, správní město okresu Lam Dong.

Nha Trang, Vietnam
Nha Trang, Vietnam

Na druhý den ráno se nechce, začínají se dostavovat první bolesti zad z „přeskakování“ děr v silnici, která místy vypadá jako by se tu válka zastavila minulý týden a ne před půl stoletím, ale nakonec po úžasném východu slunce, odrážím na další kilometry očarován místní krajinou, natěšen na tu co přijde v následujících dnech.

Teplotní změna v Centrální vysočině

Centrální vysočina má několik oblastí s odlišným klimatem a malé oblasti se subtropickým podnebím, což zaznamenávám druhý den kolem poledne, kdy slunce praží znatelně více než v Dá Latu, který má maličko jinou nadmořskou výšku. Ráž krajiny se také postupně mění, hory zůstávají někde za zády a čím víc se blížím k hranicím s Kambodžou tím víc se krajina placatí.

Horko je nesnesitelné a krotí ho až odpolední monzunová sprška, která vše svoji intenzitou ochladí na hranice dýchatelnosti. Tady si uvědomují, jak podstatný rozdíl je mezi teplotou v ne až tak vzdáleném Dá Latu a místním krajem. Rozdíl v nadmořské výšce je 500 metrů a teplota na teploměru se šplhá skoro o dvanáct stupňů výše. No, teplotně se mám na co těšit.

Po dvou dnech sbírání krajinek a toulání se po kopečcích a náhorních plošinách měním scenérii a po dní jízdy překonám sto padesát kilometrů a se západ slunce vyhlížím nad mořskou zátočinou nedaleko Nha Trang. Do města se nechystám, jeho komerční pověst sahá na stovky kilometrů daleko a já bych se rád vyhnul davům. Bílé písčité pláže mě zas tak úplně nelákají, nejsem až tak zcela plážový typ a noc trávím na neutrální půdě na okraji města a po sprše se ještě narychlo vracím ven, udělat něco fotografií a vetřít se do podvečerního života místních rybářů

Poslední komunita Hindu-Chám

Pobřežím se toulám další dva dny a kromě boje s horkem, které činí pobyt maličko nepříjemný, jsem v úžasu z místních písčitých dun, které sem tam ukrývají zapomenutou věž, která svým vzhledem nápadně připomíná ty, které jsou k vidění třeba v Angoru v Kambodži. Jsem totiž v bývalém království Champa, které do dnes osídlují roztroušené skupinky minority Chám. Ve dvanáctém, třináctém a čtrnáctém století zde sídlily následovníci Angorianské kultury a tehdejší království Champa se rozpínalo na převážně části, kterou dnes známé jako Jižní Vietnam. Hranici království dělilo s královstvím Angor a stejně tak jako Angkořané, Champové měli hodně společného s hinduistickou kulturou a oblastí dnešní východní Indie.

Rybářka, Vietnam

Já mířím do Phan Rang, sto padesát kilometrů jižně od Nha Trang. Tady přebývá poslední Hindu-Chám komunita v celé jihovýchodní Asii. Po dní stráveném po Chám obydlích a návštěvě několika pozůstatků věží se už nadobro rozlámaný z jízdy odebírám ke spánku a chystám se pomalu na poslední fázi jízdy, výstup zpět do horského prostředí.

Poslední, odpočinkový den

Poslední den na trase se vydávám navštívit některé z vyhlášených vodopádu, které se skrývají v propastech, kolikrát skrytých tak, že je snadné je přehlídnout v hlubokých borových lesích kolem dokola rozesetých. Než se v nich ztratím, zastavují na vinicích, které mě překvapí svoji přítomnosti po cestě a do zavazadla přibývá několik kilogramů sladkého hroznového vína obou barevných odstínů. Pokračuji a už potřetí se kompletně mění ráz krajiny a já z písčitého pobřeží projedu předhůřím, které mi silné připomíná nepálský Manang nebo země Dálného východu. Poušť. Skály. Červený a žlutý písek. Vyvřeliny. Klece a sucho.

Da Lat, Vietnam

To se na konci dne změní a přede mnou se vynořuje strmá horská stran, do které se zakousnu a po necelé hodině stojím na její hrané. Změnil jsem během hodiny nadmořskou výšku o šest set metrů a užívám si šálek místní organické kávy při úžasném výhledu až na osmdesát kilometrů vzdálené pobřeží. Z pláně vystupují jednotlivé pahorky, které v oparu vytvořeném v odpoledním slunci připomínají obří stany na doširoka rozprostřeném zeleném kempovém tábořišti za ranního rozbřesku.

Přijde mi až nemožné, jak barvitá krajina se kolem mne za sedm dní jízdy mihla. Momenty úžasu nad obklopující krajinou se střídali s přátelskosti místních lidí. Kraj zatím ne až tak zasaženy moderní dobou, pomalu se probouzející k životu, nabízí mnohem víc než jen několikadenní projížďku na motocyklu.

Jaryn Capek, HedvábnáStezka.cz
  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Ztratila jsem kamarádky po porodu. Lze se tomu vyhnout?
Ztratila jsem kamarádky po porodu. Lze se tomu vyhnout?

Vyšumění přátelství nemusí být jen vaše vina.

Najdete na Lidovky.cz