Černá Desná pramení nedaleko Smědavy u Studénky, pod horou Jizera. Dříve bývala daleko menším tokem, to ale jen do doby, než si postupně přivlastnila část horního povodí Černé říčky. Stejně jako ostatní vodní toky v Jizerských horách způsobovala časté povodně. Protéká přehradou Souš a dále hlubokým údolím mezi horou Novina a Dlouhým kopcem. V obci Desná se spojuje s říčkou Bílá Desná.
Povodně a přehrady
V Jizerských horách byly meteorologické záznamy vedeny od roku 1846. Když po rekordních deštích z 30. července 1897 (naměřeno 310 mm srážek) způsobila následná povodeň ohromné škody, padlo rozhodnutí vystavět na Černé i Bílé Desné přehrady. Dokončeny byly v roce 1915. Přehrada na Bílé Desné se zhruba po roce protrhla, přehrada Souš na Černé Desné slouží stále. Jde o zemní sypanou hráz, jednu z prvních v Evropě. Z obav, aby se neopakovala katastrofa na Bílé Desné, kdy voda smetla stovku domů, byla brzy po dokončení (v letech 1924–1927) provedena důkladná rekonstrukce.
Hráz byla navýšena, zesílena a opatřena drenážním systémem. Přehrada sloužila i rekreaci, na břehu stály chatky, byla zde půjčovna loděk. Další rekonstrukce proběhla v letech 1971–1974. Nádrž nadále slouží především jako zdroj pitné vody, kterou je po úpravě zásobován Jablonec nad Nisou a Tanvald. Přítok je nadlepšován spojovací štolou z Protržené přehrady na BíléDesné. Voda je přímo v nádrži každoročně upravována mletým vápencem.
Většinu vody z Černé Desné tedy vypijí lidé, v přehradě je tudíž zakázáno koupání. Zbytek protéká dále peřejnatým korytem, které si řeka vytvořila v horninách krkonošsko-jizerského plutonu, v tomto případě v žule. Žula se zde rozpadá do bloků, které se svahovými pohyby pomalu posunují do údolí, směrem ke korytu řeky. Ta je potom postupně opracovává a rozmělňuje. Díky vysokému průtoku v Černé Desné je údolí na mnoha místech prohloubeno až na skalní podklad. Na dvou kilometrech jsou zde peřeje, tůněamalé i větší vodopády. Místy teče voda po šikmých skalních plotnách. V důsledku říčního pirátství je údolí sevřené, vodní tok má velký spád.
Ozdoby z ledu
Pozoruhodná část toku Černé Desné začíná kousek pod posledními domy města Desná a provede vás po ní červená turistická značka. Naleznete zde malebné údolí s vodopády, jež bylo v roce 2013 vyhlášeno přírodní památkou. Vodopády jsou zde celkem čtyři.
Nejvýše položený je Hrncový vodopád, vysoký cca 3 m. Je u něj velmi dobře vyvinutý obří hrnec. Vznikl tak, že jej krouživý pohyb vody pomocí kamenů vymlel do žulového podloží. Hned pod ním je Bukový vodopád o výšce 3,6 metrů, který teče po strmém skalním podloží. Největší je Dlouhý vodopád, celkem 11 metrů vysoký (jeho horní část je vlastně peřej). Je asi 10 metrů široký a za nižšího vodního stavu se rozpadá na několik ramen. Vodopád náleží do první desítky největších českých vodopádů, a to nejen díky mohutnosti, ale i průtokem vody.
Poslední je Plotnový vodopád, který se skládá ze dvou stupňů o celkové výšce 4 metry. Vodopády jsou nejkrásnější v době jarního tání, po vydatných deštích nebo tehdy, když je z přehrady vypouštěno větší množství vody. Zvláštní půvab má řeka v zimě, když mrznoucí vodní tříšť vytváří zajímavé ledové ozdoby. Po skalách a kamenech stékají drobné pramínky vody. V létě se v takových místech zelenají mechy, v zimě jsou zde rampouchy, ledové záclony a kaskády.
Vodu z řeky využívaly dříve vodní mlýny, dnes jsou to malé vodní elektrárny. Náhon však začíná až pod peřejnatým úsekem řeky a její divoký ráz nenarušují. Cesta podle vody je stará historická stezka ze Souše do Heleštejnu. Zároveň s její obnovou byla obnovena i naučná stezka.
Když už budete v Desné, můžete si připomenout místní sklářskou historii. Jako muzeum dnes slouží Riedlova vila, již nechal v italském stylu postavit coby honosné sídlo významný sklářský průmyslník Josef Riedl.
