Server Lidovky.cz vám přináší svědectví dvou Čechů a jedné Čechoameričanky, kteří na vlastní kůži zažívají extrémní americké mrazy. O dalších Češích v cizině si můžete přečíst zde.
Monika Kvěchová, New York
Nejdřív to byla velká legrace, že zatímco v ČR máte jaro, my si tu můžeme hrát na eskymáky. V tuhle dobu už je to spíš otravné, starám se o 20měsíční holčičku a té nevysvětlíte, že je venku neuvěřitelná zima.
New York pod sněhem.
Když byly hlášené ty sněhové bouře, všichni si z toho dělali legraci. Nikdo tu moc ty výstrahy nebere vážně, alespoň ne v New Jersey, stejné to tehdy bylo se Sandy a jak to nakonec dopadlo. Strávila jsem Silvestr na kulturní akci, kdy jsem musela přecházet mezi budovami, a už tehdy jsem opravdu mrzla.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že některé země v seriálu chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete, a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Přesto to Američany nezastavilo od toho, aby přivítali Nový rok se vší parádou. Ve čtvrtek 23. prosince mi přišla zpráva, abych si dala nabít vše, co se dá, že se očekávají vánice. Vzhledem k tomu, že po sněhu nebylo ani památky a 22.12. jsme tu měli 18 stupňů, mi to přišlo úsměvné. Když jsem se ráno probudila a viděla jsem tu kopu sněhu, tak jsem si říkala "díkybohu, že nespadl proud," protože jejich vedení nad zemí nic nevydrží.
Teploměr nám ukazoval -12 stupňů a pro nás to znamenalo jediné, zůstat v baráku. Z televize se k nám donášely zprávy o zavřených školách (jsem au-pair a spousta dalších holek tím byla ovlivněna, neumím si představit, jak to řeší rodiče bez au-pair či chůvy), zrušených letech (opět se to přihodilo i au-pair a nejvíce překvapující pro nás bylo zjištění, že americké aerolinky nenabízejí ubytování), nehodách na silnicích a doporučeních, jak se v těchto dnech chovat.
Monika Kvěchová, New York
V pondělí 6.1. se teploty vyšplhaly na +14 stupňů a celý den propršelo. Chtělo se nám oddechnout, že už je to za námi, ale bohužel předpověď tvrdila něco jiného. A já se dnes opět probudila do -12. Opět vznikla situace, kdy bylo doporučeno nevycházet, školy zavřené, protože se bojí pustit autobusy na namrzlé vozovky... Mojí host mum zrušili služební cestu a nás čekal další dlouhý den v baráku. Můj pokoj je ve spodní části a je studený, i když topím. Do postele ulehám s teplými ponožkami a s nadějí, že už ta zima zase odejde.
Tohle střídání počasí má na svědomí taky naše nachlazení - prošla si tím malá, kterou hlídám, její otec i já. A moc tomu nepomáhají americké návyky, jako třeba chození bez ponožek. Díkybohu žiju v New Jersey kde je "jen" -14, nechtěla bych se v tuhle chvíli nacházet třeba v Minnesotě...
Vladimír Zavadil, Nová Anglie
Bydlíme již od jara roku 1989 ve státě Vermont, Nová Anglie, předtím od roku 1983 jsme žili v New York City, od roku 1992 jsme ve vlastním domku. Ten údiv, jaký vidím v tisku americkém i evropském, se opakuje každý rok. Mě to nepřekvapuje, prostě je zima, a v zimě má být sníh... a mráz... a hodně sněhu... a velký mráz.
Poslední sněhová bouře, Hercules, nebyla zde ničím výjimečným, spíš průměr, žádné drámo. V Brookline, vesničce, kde bydlím, náš cestář Mr. Clark pluhoval silnici, takže byla sjízdná bez problémů celou dobu. Ovšem jsou zde časté výpadky elektriky. Nejsem žádný zálesák, ale přizpůsoben na to jsem.
Vždy je třeba mít dostatek vody v kýblech na spláchnutí toalety. Dostatek vody pitné, ne žádné balené, ale ze studně. Když se voda vypotřebuje a elektrika stále nefunguje, je deset metrů od domku potok s pitnou vodou.
Vladimír Zavadil z Nové Anglie prohazuje cestu k ptačím krmítkům.
Pochopitelně, když elektrika nefunguje, tak nenaskočí ani bojler a topení, to se řeší oblečením. S vařením problém není díky plynovému sporáku a troubě. Že nefunguje TV či PC je nám fuk. Dostatek lamp a svíček to jistí... a v neposlední řadě bohatá knihovna. Mám rád sněhové bouře, za den nebo za dva jsou pryč a venku je
krása, zimní pohádka.
Momentální mrazy -25 stupňů jsou extrém, ale ten je každý rok, několikrát za zimu, pak se vrátí běžná zimní teplota - 10 C . Musím ještě podotknout, že o staré či nemocné lidi a nemohoucí je tu postaráno, ale to platí celý rok. Vozí se jim teplé jídlo, zdravotní péče, mají spojení na "našeho" sheriffa. Vermont je holt trochu, nebo spíš dost jiný než zbytek USA .
Ariana Packer, Čechoameričanka z Connecticutu:
Teploty jsou tak nízké, že jsme nemohli venčit naše nové štěňátko. Stačila minuta venku a naše psí slečna už stáhla ocas a začala bolestí "plakat" a výt. Musíme jí tedy navlékat psí obleček a kabátek a na packy připevnit ponožky. Teprve pak je ochotná jít s nám alespoň na minutu či dvě ven, často dokonce začne jíst sníh.
Štěně Ariany Packer z Connecticutu je připravené na zimu důkladně
Jinak spousta škol je zavřených, protože je příliš chladno na to, aby studenti čekali na zastávkách. Jeden den bylo třeba 52 stupňů Fahrenheita (cca 11 stupňů Celsia) a pršelo, ale do šesté hodiny odpoledne spadla teplota až na 5 stupňů (minus 15 Celsia), takže všechny silnice zmrzly a byly jako bruslařský stadion.
