Nová výprava tentokrát vyráží o kousek dál, za polární kruh, kde budou naším cílem národní parky Rago, Abisko a souostroví Lofoty.
Po únavném a časově náročném přejezdu Polska, způsobeném četnými objížďkami, kvůli stavbě nových úseků dálnice, dojíždíme do přístavu Gdańsk tak akorát na čas. Dlouho dopředu zaplacená kajuta se po únavě z dlouhé cesty autem v příšerném vedru ukáže jako velice dobrá volba, takže se ihned zabydlujeme a jde se do sprch a na večeři. Trajekt do švédského Nynäshamnu odplouvá v 18.hodin a jelikož prospíme v temné klimatizované kabině v podpalubí celou noc, celá osmnáctihodinová plavba nám tak docela utíká. Jako logistiku výpravy je mi mužstvem navržena medaile za výtečné logistické zajištění cesty.
Vylodění ve Švédsku
Když se po poledni druhého dne konečně vyloďujeme v přístavu Nynäshamn na švédském břehu, je před námi přejezd 1260 km do prvního tábora v Národním parku Rago. Podle navigace, kterou jsme pojmenovali Máňa, uháníme rychlostní silnicí E4 podél východního pobřeží Švédska směrem na Stockholm a Uppsalu. Je dohodnuto pokračovat v jízdě co nejdéle a před setměním najít vhodné místo na přespání. Setmění ovšem stále nepřichází a obloha je nadále taková nějaká konstantní– přijíždíme totiž do období polárního dne. Nakonec je za městečkem Gävle nalezeno u silnice výborné odpočívadlo s WC a umývárnou s teplou vodou, takže stavíme stany, vaříme večerní polévku a jde se na kutě.
Někteří zapřisáhlí odmítači časného vstávání jsou polárním sluncem tak vykolejeni, že aniž to tuší, vstávají dobrovolně do bílého dne již před pátou hodinou ranní. Uháníme dál Švédskem několik set kilometrů, než se náš směr stočí u města Umea vlevo na E12 do vnitrozemí, směr Mo i Rana k norské hranici. Tankování na kreditní kartu u švédské samoobslužné pumpy se stává naší druhou maturitou; stále se něco učíme a přesto je to pokaždé jinak. Jednou vypne pumpa přesun PHM do nádrže dřív, než je tato plná a nikdo neví proč, podruhé zas nevydá terminál žádný doklad o zaplacení tankování.
Počasí se ještě před norskou hranicí začíná kazit, takže norský polární kruh nakonec překračujeme v dešti. Což nám ovšem nezabrání vyšlápnout si k obelisku nad velikým monumentálním infocentrem u silničního odpočívadla s prodejnami a restauracemi a patřičně se zadokumentovat. Odpoledne konečně dojíždíme do městečka Fauske, ležícího na břehu fjordu. To se stane naší základnou k výletům do národního parku Rago. Máme tu zajištěny turistické chatky v kempu, který pro vcelku nejasnou adresu na voucheru hodnou chvíli hledáme.
Na čerpací stanici nám naprosto suverénně udává správný směr nečekaně veselá a jak posléze zjišťujeme, spíše ovíněná Norka, jejíž rada nás zavedla zcela do..pryč. Pokud by tedy někdo z cestovatelů chtěl využít ubytování v kempu Fauske vězte, že jej naleznete po přejetí železnémo mostu v zatáčce nad městem, vpravo ukrytý v hájku. V recepci kempu nám neochotná stará Norka zkrátila uvítací ceremoniál na kouknutí do voucheru, hození klíčů od chatek na stůl a rukou ukázáním, kam že to máme zmizet. Turistické chatky jsou sice skromné, ale pro náš účel dostačující; hlavně že máme střechu nad hlavou, možnost si uvařit a dobít baterie do fotoaparátů. Expedice je rozdělena do dvou chatek podle typu spánkové laboratoře.
NP Rago: dolinou Storskogdalen - cesta do pravěku
Východiskem jediné značené okružní turistické stezky národním parkem Rago je osada Lakshol v údolí Storskogdalen. Z Fauske vyrážíme asi 30 km po magistrále E6, vedoucí směrem na Narvik, kdy po vyjetí z tunelu Tennfloget je na mostě odbočka místní silničky č.617, jež po chvíli vjíždí do dalšího tunelu a končí u osady Lakshol s kempem a menším parkovištěm. Počasí je ucházející, to znamená, že alespoň prozatím neprší.Od turistické informační tabule na konci parkoviště vyrážíme červeně značenou lesní cestou nejprve strmě do kopce; nestačíme se ještě pořádně rozehřát a jsme nahoře, na začátku širokého kaňonu řeky Laksåga. Vstup do kaňonu připomíná skutečně cestu do pravěku - po podmáčené pěšině, kterou těžko přejdeme suchou nohou vcházíme do divokého, lidskou rukou nedotčeného smíšeného lesa zakrslých bříz, olší a borovic, kde nám kapradiny místy sahají do pasu.
  |
Podél břehu meandrující průzračně čisté dravé horské řeky procházíme úzkou pěšinou mezi množstvím obřích balvanů různých velikostí a tvarů, porostlých mechovými koberci i zakrslými stromky, zatímco z vysokých žulových skalních stěn, svírajících široký kaňon padají dolů masy vody ve vodopádech. Žádný pravěký tvor tu na nás sice nevyskočil, zato zaútočilo hejno žravých komárů zvíci Grippenů, takže nezbývá než rychle nasadit obranný sprej značky Predátor, jenž byl dle výrobce sice zkoušen v lužních lesích jižní Moravy, avšak norské útočníky zastavuje. My tím pádem můžeme pokračovat dál a věnovat se fotografování. Načež se po chvíli objevuje druhý nepřítel; zprvu sice nijak silný, avšak vytrvalý déšť. Přesto topoříme stativy a okouzleni okolní přírodou fotografujeme. Jako solidní ochranu fotoaparátů na stativech před houstnoucím deštěm patentuji kryt z návleků na boty, kterýžto nám udělá velice dobrou službu.
Výprava je vybavena i malými vysílačkami, jejichž využití mezi čelní skupinou „hoňáků“ a uzavírajícím konvojem je zde na místě. Po dvou kilometrech přecházíme po houpavém závěsném mostě na druhý břeh řeky a pokračujeme pěšinou, jež se často stává potůčkem a každý krok je proto třeba zvažovat. Dolina vodou přímo překypuje; široká meandrující řeka zaplavuje i okrajové mokřady, takže i povalový chodníček z tenkých desek se ocitá pod vodou. Před skalním prahem v horní části kaňonu nás voda definitivně zastavuje; a to jak voda pod nohami, tak i ta, padající shora. Pěšina, pokračující vlevo k ústí bočního sevřeného údolí Nordskardet je bez vysokých gumáků dál neprůchodná. Zpáteční cesta již probíhá v silném dešti, takže dolů do Lakshole se nevrací nit suchá. Naštěstí jsou chatky v kempu vytápěné, takže kromě přípravy večeře se všude suší věci.
NP Rago: Vzhůru do hor k vodopádu Litlverivassfossen
K nástupu na tuto túru se opět přesouváme silnicí směrem na Lakshol; tentokrát chceme vyrazit do hor z opačného konce značeného okruhu národním parkem. I když knižní průvodce nedoporučuje vydávat se na tento jediný značený okruh z opačného směru z důvodu špatně označeného nástupu, my správnou stezku nacházíme rychle. Její východisko je asi kilometr před osadou Lakshol; při průjezdu osadou Nordfjord mineme most přes říčku a po zhruba pěti stech metrech se zprava objeví ve svahu zhora stékající potůček, za nímž se nachází sloupek s východiskem značené cesty. Poměrně širokou lesní cestou docela slušně stoupáme mezi kapradinami až na mýtinu, odkud již dál pokračuje pouze úzká pěšina osikovým a březovým porostem.
Další cesta by se dala nazvat jako putování za králem Šumavy, neboť procházíme podmáčeným rašeliništním terénem a je třeba sledovat kromě značek i každý krok. Menší problém nám činí přechod silně podmáčené větší náhorní louky, kde je potřeba se držet v oblouku doprava a vnořit se do hustého lesíku, kterým sejdeme k potoku. Po jeho překročení pěšina pozvolna šněruje mezi žulovými skalními bloky až k žebříku, po němž vylezeme na vrchol poměrně úzkého žulového hřebene. Jeho přechod je slušným adrenalinovým zážitkem, zejména za mokra. Lze jej však bezpečně obejít po značené stezce průrvou mezi skalami. Fantastický pohled, který se z vrcholu otevře na silně meandrující tyrkysově zbarvenou řeku v údolí, sevřeném skalními stěnami, evokuje dojem kanadské přírody na Aljašce. Nadšeně sledujeme tu krásu dole pod námi, fotografujeme, kocháme se a relaxujeme.
Počasí se začíná pozvolna měnit, což je v těchto severských krajinách jev poměrně běžný. Jelikož je však již na dohled náhorní jezero Litlverivatnet, z něhož padá nádherný závoj vodopádu Litlverivassfossen hluboko do údolí, zvedáme se a pokračujeme k němu. Sestup po nakloněných kamenných plotnách může být ovšem za mokra či deště poněkd ošemetný. Ze závěsného můstku nad výtokem z jezera sledujeme masy vody, padající po skále do 250-ti metrové hloubky údolí Storskogdalen. Zpáteční cesta s vidinou možnosti promoknutí z viditelně se blížících mraků nám kupodivu zabere pouze dvě hodiny, oproti v průvodci uváděným třem hodinám.
