Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vysněný cíl. Škoda tour skončila u čínských hranic

Cestování

  7:00
Kazachstán je velká země, a jak se liší krajiny na obou koncích, liší se i jejich lidé. Rysy tváří se z evropských mění na asijské. Vrásky a starosti střídá klid. Husté lesy přecházejí v pouště, aby se úplně na východě mohly zvednout v horské velikány. Ani při projetí Evropy napříč, neuvidíte tolik kontrastů.

Kazachstán je zemí mnoha tváří foto: Jiří Folbrecht

Můžete jet hodiny a kolem vás je jen nekončící krajina. Když už jsme potkali vesničku, byly to malé cihlové domečky s barevnými střechami a plechovým plotem  postavené podle skrytého řádu, bez ulic, bez názvů. Lidé tady pozemky neřeší a postaví si dům prostě tam, kde chtějí. Za vesnicí byl vždy hřbitov, který vypadal jako zmenšené hrady. Některé byly nové, jiné už polorozpadlé a zchátralé.

ČTĚTE TAKÉ:

Naproti tomu města v Kazachstánu jsou úplně něco jiného. Tepou vlastním životem. Nejvíce jsme to pocítili v Turkistánu. Řidiči dodávek vyřvávali názvy měst, dokud se nezaplnily všechna místa, nikam se nejelo, a nikomu to hlavně nevadilo. Nikde jsme neviděli nervózně přešlapující cestující. Auta tvořila jízdní pruhy podle potřeby. Jednou to byly dva pruhy v každém směru, jindy tři tam a jeden zpátky. Do toho se mezi auty proplétaly vozíky s čerstvým chlebem a lidé proudili z jedné strany na druhou, z krámku do krámku. Nejvíce to vystihli kluci, když prohlásili, že na naších ulicích nikdo není, a tady jsou všichni. Ulice byla světem sama pro sebe.

Každý den si pro nás prostě připravil něco naprosto nového. A my jsme se pomalu přibližovali k našemu cíli, jehož dosažení bylo trochu otazníkem. Doneslo se k nám totiž, že už 100 kilometrů od hranic je zóna, kam se bez čínského víza nedostaneme. Proplétali jsme se mezi kopci a za každou zatáčkou čekali tu závoru, který nás dál nepustí.

Nádherné večery se zapadajícím sluncem

Údolí chránily pěti tisícové zasněžené hory na prahu Himalájí a my jsme jeli stále dál. Podél cesty jsme míjeli kamenné kilometrovníky, 50 km…35 km…10 km…byli jsme nervózní. Opravdu nervózní, jako když očekáváte velké věci…2 km…1 km. A najednou tam stál. Velký kovový nápis Narynkol. Dokázali jsme to! Po 14 dnech a 8 749 kilometrech jsme dojeli škodovkou k hranicím Číny. To, co bylo v zimě snem, kdy jsme se rozhodli jet v září do Kazachstánu, bylo teď víc než skutečné. Překonali jsme předsudky, možnosti auta i sami sebe. A zažili jsme neopakovatelné věci.

Vysněný cíl! Narynkol - hraniční město s Čínou

Michael ve Volgogradu měl pravdu, když řekl, že při cestování poznáte jiná místa, ale hlavně potkáte nové lidi. A ti z toho dělají něco úžasného, protože věta: "Nazdar kluci, kam míříte?" 300 kilometrů od čínských hranic...Nebo tři čeští motorkáři na benzínce na Krymu ve vás vyvolají pocity, které už zůstanou navždy. A až zase přijde ten zimní večer, kdy mráz kreslí na sklo, vzpomeneme si na tváře, velbloudy líně přežvykující u cesty a na klid Kazachstánu.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.