„Koupíme letenky? A na jaké kolo? Druhé? To je asi důležitější, ne?“ přemýšlí nahlas moje spolubydlící a mně dochází, že to myslí vážně. Ostatně co by ne? Kupujeme letenky do New Yorku, z Islandu je přímý spoj a do Čech se nám tak krátce po Vánocích znovu nechce. Navíc máme ubytování u známého, kousek od ambasády. Volební misi spojíme i s operní. Naše kanadská spolubydlící, sopranistka, si koupila lístek do MET. Zní to jako perfektní výlet, moje první cesta do Spojených států.
Šok z velkých porcí i budov
Když jsme ve čtvrtek opouštěly Island, bylo slunečno. Jak typické. Odjíždíte, tak se udělá hezky. Unavené a hladové se ocitáme v obřím městě, jako pro rezidenty maličkého Reykjavíku je to trošku šok. A ty dvě chtějí k večeři burger a hranolky. Doteď jsem si říkala, jak je to skvělé, že na Islandu není jediná restaurace klaunského řetězce s mega porcemi koly. Začínám se těšit domů. Docela brzy…
Zemanova ‚odporná kampaň‘ ukázala mnohé o stavu demokracie, píše Washington Post |
Pátek je náš volební den! Před samotnou volbou jsme se ale stihly pokochat výhledem na město z Empire State Building, nakoupit, dát si oběd, projít se po Times Square, vypít dost kávy (v tomhle případě mi americká velikost vážně nevadí). Cestou domů v podvečer odvolíme.
Times Square, NY
Volit a na pivo
Před ambasádou to začalo docela nenápadně. „Dobrý večer!“ říká slečna stojící u vchodu. Zas po nějaké době slyšíme mateřštinu a jdeme dál. Před komisi jdeme samy dvě. Ivetu komisařka z neznámých důvodů přejmenuje na „Luciu“. Asi už jsou unavení. Doufám, že to není spíš únava z nicnedělání. Účast je prý ale lepší než den předchozí. „Dneska je to lepší, kolem 240 lidí, možná 250,“ shodují se komisaři a diví se, že jsme přiletěli volit z Islandu. Jejich překvapení ale ještě vůbec nic není…
Po splnění občanské povinnosti se jdeme odměnit českým pivem do vedlejší restaurace. Ač jsme ještě neměly hlad, tataráku a buchtičkám se šodó se nedalo odolat. Při pití prvního piva se rozhlížíme kolem sebe a tipujeme, kdo je Čech. Zdálo se to tak půl napůl. Časem se prostor zaplňuje a další příchozí čekají na stůl.
Ze zvědavosti se ptám servírky, jestli je tu během voleb rušněji. „Ani ne, máme plno často. Diskuse tu probíhají, slyším to na baru, ale nic divokého. Co vím, tak drtivá většina volí Drahoše. Slyšela jsem ale i dva lidi, co zmínili, že volili Zemana.“ Pak mě odkázala na dlouhý stůl v zadní části restaurace, kde se pomalu scházela Československá společnost pro vědy a umění.
Chceme elektronické volby!
„Hlavně nám všem vadí, že není možné volit elektronicky. Spousta Čechů, co žije v USA, musela dojet sem. A také jich ale spousta asi nevolila. Ale aspoň jich bylo víc než v tom prvním kole, protože je to teď důležitější,“ slyšela jsem první stížnost na komplikace. V tom jsme se s ní samozřejmě shodly. Dalo by se volit i z Islandu a vše by bylo bez problému.
  |
Po tom, co jsme se ale jako „české Islanďanky“ uvedly, jsme byly představeny snad každému nově příchozímu. A že jich bylo požehnaně. „Účast na srazu je dnes vyšší, kvůli volbám přišlo víc lidí. Ale o politice se nějak výrazně moc nebavíme. Samozřejmě to sledujeme, volíme… Ale není to tak, že bychom vedli nějaké velké diskuse. Ono je to pro každého z nás tak nějak jasné, koho volit,“ řekla Suzanna Halsey, která mimo jiné učí češtinu.
Nejděsivější scénář
Pár komentářů, které předem předpokládané sympatie potvrzovaly, ale padlo. „Já vám nechci brát naděje, ale myslím, že to zas vyhraje. A pak bude Zeman prostě loutkou lidí, které má kolem sebe… Jakože: Tady to podepiš… Což už teď nejspíš vlastně je… A není to jako v USA, kde se za určitých podmínek v případě i nějaké zdravotní neschopnosti dal prezident odvolat…“ Nejděsivějším pravděpodobným scénářem znovuzvolení současného prezidenta je podle přítomných zvýšení důležitosti premiérského postu, obzvláště po posledních volbách do Parlamentu.
Pohlednice z cestPohlednice z cest je rubrika serveru Lidovky.cz. Přinášíme v ní zajímavé postřehy a střípky z našich cest. Ukážeme vám netradiční česká i světová místa. Hlavně ta, která stojí za návštěvu! |
S takovou skupinkou se lehce zapovídá, ale hůř loučí. Než jsme se odlepily od stolu, trvalo to asi hodinu. Jen co jsme došly k věšáku s kabáty, odchytli nás další Češi. Tentokrát kolegové na služební cestě, kteří se po volbách stavili na pivo. Nakonec jsme se rozloučili árií. Naše Kanaďanka tak má za sebou první koncert téměř výhradně pro české publikum. Celý ten dav na chvíli ztichl. A my odešly. V nejlepší náladě, pořád doufající ve výsledek, který si přáli Češi mimo Česko.
Další den ráno newyorského času začalo sčítání. Hotovo bylo, když jsme se přišly kochat výhledem na Sochu Svobody. V tu chvíli se nějak se ztratila chuť na další večerní pivo vedle české ambasády.
Pohlednice z cest na větší mapě
