8. února 2017 6:15 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Z kanclu kolem světa. ‘Cestu jsme vymysleli u piva a vrátili jsme se po dvou letech’

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Určitě bych jel na cestu znovu. Když jsem dával dohromady materiály na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Určitě bych jel na cestu znovu. Když jsem dával dohromady materiály na... | foto: travel4ever

Rozhodli se vybočit ze stereotypu a zvednout se ze židlí. Opustili zaměstnáni a vydali se na cestu kolem světa. „Cesta nakonec trvala 26 měsíců. Bylo to o půl roku déle, než jsme původně plánovali. Potřebovali jsme však více času na práci na Zélandu, abychom to celé vůbec mohli uskutečnit,“ říká Karel Štěpánek v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Proč jste se rozhodli jen tak z ničeho nic vyrazit na cestu kolem světa? Co bylo tím prvním impulsem?
Ono to nebylo úplně z ničeho nic. My jsme vždycky hodně cestovali už na vysoké škole. Několikrát jsme pracovali přes léto v USA a v Kanadě a pak cestovali například na Aljašku, Havaj, Srí Lanku či Island. Když jsme si našli seriózní práci v Praze, nemohli jsme se smířit s představou pár týdnů dovolené. Už dlouho nás lákala Austrálie a Nový Zéland, na které ale potřebujete více času. Že se bude jednat o cestu kolem světa, jsme vymysleli až s Davidem u piva. K Novému Zélandu jsme postupně přidali Asii a Jižní Ameriku a cestovatelský projekt byl na světě!

Lidovky.cz: Procestovali jste 25 zemí. Kolik to všechno stálo peněz?
Ze dvou let práce po vysoké škole jsme měli každý našetřeno asi 200 tisíc korun, dalších asi 400 tisíc jsme vydělali až na Novém Zélandu. Osvědčilo se nám pracovat ve vyspělejší zemi a peníze pak utratit například v Asii nebo Jižní Americe. Za týden práce na Novém Zélandu jsme si vydělávali i tisíc dolarů týdně. Museli jsme však pracovat dost tvrdě u dvou zaměstnavatelů. Samozřejmě také záleží na stylu cestování. My jsme hodně jezdili stopem, vařili si a spali ve stanu. To vám hodně srazí náklady, ale i komfort, na který jste zvyklí z domova.

Nejšílenější pro mě ale byl výstup na šestitisícovou horu Huayna Potosí v Bolívii. Výstup byl pro nás velmi náročný, především díky vysoké nadmořské výšce. Na samotném vrcholu jsem si pak při focení vrcholového fota vyhodil rameno. Mám s tím trochu problémy, ale nechci se kvůli tomu omezovat.

Lidovky.cz: Jak jste nejčastěji cestovali?
Na Novém Zélandu a v Austrálii jsme cestovali koupeným autem. Výhodou bylo, že jsme se složili na benzín a vždy našli bezplatné místo na kempování. Ubytování v těchto zemích je totiž velice drahé. Poté jsme pochopili, že pokud má člověk auto, stává se nezávislým na okolí a nakonec skončí sám. Řekli jsme si, že už žádné auto nechceme a vyrazili jsme do Asie a poté z Argentiny do Mexika stopem. Poznali jsme tak mnoho lidí, příběhů a míst, o kterých se nám ani nezdálo. Občas nás někdo pozval i přespat k sobě domů, což bylo úžasné.

Lidovky.cz: Jak dlouho cesta trvala?
Cesta nakonec trvala 26 měsíců. Bylo to o půl roku déle, než jsme původně plánovali. Potřebovali jsme však více času na práci na Zélandu, abychom to celé vůbec mohli uskutečnit.

Lidovky.cz: Co nejšílenějšího se vám na cestách přihodilo?
Přihodilo se toho samozřejmě hodně, přes vykradení auta na Zélandu i s pasem, přepadení v Chile, či výbuchu sopky v Indonésii a následné ztrátě letů. To vše k cestování patří a nesmí to člověka odradit. Nejšílenější pro mě ale byl výstup na šestitisícovou horu Huayna Potosí v Bolívii. Výstup byl pro nás velmi náročný, především díky vysoké nadmořské výšce. Na samotném vrcholu jsem si pak při focení vrcholového fota vyhodil rameno. Mám s tím trochu problémy, ale nechci se kvůli tomu omezovat. Naštěstí se mi rameno podařilo rychle nahodit zpět. Stejně mi ale při té extrémní situaci v šestitisících metrech dost zatrnulo!

Nikdo se zatím do kanceláře nevrátil. Přes zimu teď tři pracujeme alespoň na pár dní na horách. Přes týden pořádám cestovatelské přednášky po Česku a píši nejrůznější články z cest.
Cesta nakonec trvala 26 měsíců. Bylo to o půl roku déle, než jsme původně plánovali. Potřebovali jsme však více času na práci na Zélandu, abychom to celé vůbec mohli uskutečnit.

Lidovky.cz: Kdybyste se měl rozhodnout znovu, vyrazil byste na tu samou cestu?
Určitě bych jel na cestu znovu. Když jsem dával dohromady materiály na cestovatelskou projekci, uvědomil jsem si, kolik jsme toho za ty dva roky zažili. Z cesty máme neuvěřitelné množství zážitků, zkušeností a kamarádů. Chtěli jsme navštívit daleké země Oceánie a Jižní Ameriky a na to je potřeba hlavně čas. Výpověď z práce proto byla jediným řešením. V dnešní době je k dispozici mnoho pracovních programů, a tak si můžete zbytek chybějících peněz vydělat přímo na cestě. Nemá cenu do nekonečna čekat. To bychom třeba nevyjeli nikdy.

Lidovky.cz: Jeli jste ve čtyřech. Myslíte si, že by měl podobnou cestu absolvovat jednou za život každý? Ve které zemi se vám nejvíce líbilo a proč?
Určitě neříkám, že každý musí absolvovat cestu na dva roky. Bylo to místy i velice náročné a člověk musí cestování milovat. Nějakou cestu za hranice by měl ale určitě absolvovat každý. Neuvěřitelně vám to rozšíří obzor a otevře oči. Budete si pak vážit toho, co tu máme. Pít vodu z kohoutku, vhodit papír do záchodu, nebo se osprchovat teplou vodou jsou věci, které bereme jako samozřejmost. Bohužel ve velké části světa tomu tak není. Nejvíce se mi líbilo v Peru, neboť se tato země má vše, na co si vzpomenete. Nachází se tam úžasné vysoké hory, oceán, poušť i Amazonský prales. Navíc jsou tam přátelští lidé, úžasná kultura a dobré jídlo.

Lidovky.cz: Kdybyste si měl vybrat jediné místo na zemi, kde byste chtěl žít?
Ze zemí, které jsem navštívil, bych nejspíše volil Austrálii. Lidé tam mají hodně vysoký životní standard, vysoké mzdy, krásnou přírodu, teplo, oceán, vše dobře funguje, mluví se tam anglicky a je to blízko úžasné jihovýchodní Asii. Jedinou nevýhodou je velká vzdálenost od Evropy a domova.

Cesta nakonec trvala 26 měsíců. Bylo to o půl roku déle, než jsme původně plánovali. Potřebovali jsme však více času na práci na Zélandu, abychom to celé vůbec mohli uskutečnit.

Lidovky.cz: Sebrali jste s kamarády, opustili práci v „officech“. Co chcete dělat teď po návratu. Čím se chcete živit? Nebo se vrátíte zpět ke své předchozí práci?
Nikdo se zatím do kanceláře nevrátil. Přes zimu teď tři pracujeme alespoň na pár dní na horách. Přes týden pořádám cestovatelské přednášky po Česku a píši nejrůznější články z cest. Také se hodně zaměřuji na tvorbu videí z navštívených zemí. Materiálů z dvouleté cesty máme obrovské množství a rádi bychom je ukázali i ostatním lidem, aby v nich mohli najít inspiraci pro své cesty. V hlavě mám už další cestovatelský plán. Mohu prozradit, že to bude buď Indie, nebo Afrika. Nejspíš to zase spojím s několikaměsíční prací v zahraničí, protože jsme se samozřejmě vrátili s nulou na účtu. Jestli se poté vrátím ke kancelářské práci, se teprve uvidí.

apeAlena Pecháčková
  • 0Diskuse






REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz