Martinik: špička mezi rumy
Ostrov známý také sopkou Mont Pelee, jejíž výbuch před lety udělal z prosperujícího přístavu Saint-Pierre novodobé Pompeje, s rumem začal už na počátku 17. století. Tehdy tu francouzští kolonisté založili plantáže a začali se staral o to, co budou večer pít. I dnes, jak mi řekl místní rybář Jen-Luc Eugene, obyvatelé ostrova pijí rum každý den, protože z něj získávají svůj temperament. Všechny zdejší destilovny jsou přístupné a můžeme se v nich podle libosti procházet. Pokud je ale chceme vidět v plném provozu, musíme přiletět mezi únorem a červnem, doba sklizně cukrové třtiny je totiž krátká.
Guadeloupe: srdce Malých Antil
Z okénka přistávajícího letadla připomíná tvar tohoto ostrova motýlka, který usedl na tyrkysovém sametu – ve skutečnosti jde totiž o ostrovy dva, oddělené tenkým proužkem moře, kterému se tradičně říká Slaná řeka. Sedm tisíc kilometrů daleko od mateřské Francie, vmáčknutý mezi Karibské moře a Atlantický oceán, na první pohled Guadeloupe vypadá jako rodný bratr Martiniku – města tu často mají stejná jména, krajina, především v západní části ostrova, vypadá stejně, i kreolská kultura, utvářená africkými a francouzskými vlivy, je táž. Jen rumy chutnají trochu jinak.
Panenské ostrovy: z ruky do ruky
Ostrovy pojmenované po svaté Uršule a jejích 11 tisících panen měnily majitele tak často, až obyvatelům přecházel zrak. Každý, kdo k některému z ostrovů dorazil s válečnou lodí, se jej pokusil získat pro sebe. Západní ostrovy patřily Dánům, a kdyby se po ukončení otroctví nezačal hroutit obchod s cukrem, vlastnili by je dodnes a místní rum by měl na etiketě dánskou vlajku. Takhle jej raději v roce 1917 prodali Američanům. Zdejší rum Cruzan rozhodně není k zahození. Jen nevěřte reklamám, v nichž se přičinlivě seká místní cukrová třtina – při přípravě Cruzanu se používají lehké rumy z melasy dovážené z Brazílie.
Karibik: kolébka "pekelného nápoje"
V Pravdivé a přesné historii ostrova Barbados britského spisovatele Richarda Ligona z roku 1657 najdeme první informace o pálení rumu. Výrobci to tehdy brali svižně, destilační přístroj si objednali z katalogu a potom se svěřili do rukou prozřetelnosti. Koneckonců nevyráběli jemný likér, ale destilovali přebytky, kterými by jinak krmili dobytek. Ač se mu říkalo "pekelný nápoj", karibský rum se brzy proslavil a dostal i první národní jména – pro Španěly byl berbaje, pro Portugalce cachaca, na Martiniku guildhive, jinde eau-de-vie či rumbullion. Přestože dnes destilovny rumu najdeme téměř na celém světě, jeho epicentrem zůstává Karibik. Zaslouženě.
