Žádné vepřové ani hořčice. Život v Kataru je ale i tak úžasný, místní milují trdelník, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Samozřejmě, že ano. Nikdy na to nezapomenu. Bála sem se nového začátku, jak se zabydlím, jak zvládnu trénink, který jsem musela splnit k tomu, abych mohla pracovat jako letuška, jestli si najdu nové kamarády a tak dále. Nakonec vše dopadlo skvěle a dneska už mám Katar jako nový domov a vždy se tam strašně rada vracím. Jakmile letadlo přistane v Kataru, už se vidím ve vlastní posteli u sebe DOMA. Takže ano, zvykla jsem si velmi rychle.

Lidovky.cz: Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Žiji v muslimské zemi, tudíž tu neexistuje nošení oblečení, které by jakkoli odhalovalo kolena či ramena. Tento fakt jsem ale věděla, protože jsem studovala v Dubaji, kde je to podobné. Jsem ale velmi přizpůsobivý člověk, co se týká jiných kultur, tudíž jsem si nemusela dlouho zvykat a dneska mi přijde naprosto normální obléknout si riflové kalhoty i přesto, že je venku 48 stupňů.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Teď to neplánuji. Miluji svoji zemi, miluji Prahu a najednou si strašně užívám mluvit česky, ale momentálně jsem šťastná za to, ze mám možnost procestovat celý svět, poznávat nové lidi a kultury a že můžu právě Katar nazývat svých druhým domovem. Nikdy neříkej nikdy, jednou se třeba vrátím, ale nemyslím si, že to bude někdy v blízké budoucnosti.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Existuje. A je jich hned několik. Miluji kotlety na smetaně. A vepřové se v muslimské zemi nedá sehnat. Takže maminčiny kotlety mám vždy objednané dopředu, když zrovna plánuji cestu do Čech. Dále mi také chybí pravá vepřová slanina a kremžská hořčice. Z pití je to ice tea, které prostě nikde nechutná tak skvěle, jako v Čechách. Když se dívám teď zpětně na ten výčet jídel, které jsem napsala, zní to, jako bych nejedla nic jiného než vepřové a pravou českou kuchyni a to není pravda.

Naučila jsem se jíst rýži, kterou tady připravují na několik způsobů, a opravdu jsem si ji oblíbila. Takže bez vepřového  se přežít dá. Českou kuchyni nahrazuji indickou, pákistánskou a arabskou kuchyní a je to docela legrace, protože ten, kdo mě zná, tak ví, že jsem tahle jídla nikdy nejedla a vše oranžové bylo pro mě curry. Na Vánoce jsem se pokoušela o bramborový salát, ale bez celeru, hořčice a žluté cibule to prostě nebylo ono. Všem mým kamarádům chutnal, ale já měla v hlavě stále ten maminčin úžasný salát, který prostě chutná i vypadá jinak.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, ale v budoucnu bych určitě chtěla a už teď vím, že s nimi budu mluvit česky i anglicky, aby dostaly oba jazyky do uší co nejdříve a zautomatizovaly si je.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Krásné ženy, nejlepší pivo, Praha jakožto nejhezčí město, trdelník a Teplice, které jsou Araby velmi navštěvované kvůli lázním.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji a vždy jsem sledovala, protože jsem studovala blízkovýchodní studia v Plzni. Vždy mě tamní politika a kultura velmi zajímala. Kultura i politika je odlišná, ale přes všechny odlišnosti se cítím bezpečně, spokojeně a šťastně. Nemusela jsem si dlouho zvykat, protože jsem byla psychicky připravena na takovou změnu a věděla jsem, do jaké země se stěhuji. Rozumím tomu, že třeba Katar by nebyl na žití pro každého, ale já jsem se tady našla a jsem tu nadmíru spokojená.