9. srpna 2018 6:49 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Zámek z lásky, čert k výročí. Litomyšl slaví a legenda o vzniku Portmonea

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Na obnově sgrafitové fasády litomyšlského zámku pracoval i Olbram Zoubek, jehož... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Na obnově sgrafitové fasády litomyšlského zámku pracoval i Olbram Zoubek, jehož... | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Co mají společného zámek Humprecht u Sobotky, letohrádek Hvězda na Bílé Hoře v Praze a renesanční zámek v Litomyšli?

Provází je legendy, že šlo o dary z lásky od bohatých pánů pro jejich krásné dámy. Na zámku v Litomyšli navíc letos slaví 450 let od položení základního kamene. Snadno si spočítáte, že se tak stalo v roce 1568, a dokonce známe i přesné datum: 18. března. Podobně jako jiní významní investoři – vyjádřeno současným jazykem – si i Vratislav z Pernštejna s časem zahájení stavby litomyšlského zámku nechal poradit od astrologů. 

Rady před cestou

  • Zámek Litomyšl, otevřeno denně kromě pondělí, základní okruh 150 a 110 Kč, letní pozastavení do konce prázdnin vždy v 10.35, 12.35 a 14.35 za jednotné vstupné 90 Kč, www.zamek-litomysl.cz
  • Rodný byt Bedřicha Smetany (vstup z prvního zámeckého nádvoří) a regionální muzeum, místo konání řady zajímavých výstav (Za oknem mrazilo srpnové slunce aneb Rok 1968 v Litomyšli, výstava Dioramata, stroječky, hračky, letní dětská herna) a také místo, kde najdete Rócafé, cukrárnu, kavárnu a čajovnu, www.rml.cz 
  • Portmoneum – Museum Josefa Váchala, otevřeno denně kromě pondělí, vstupné 60 a 40 Kč, vždy první čtvrtek v měsíci vstup zdarma, www.portmoneum.cz

Zřejmě měli šťastnou ruku: renesanční skvost, jejž navrhl italský architekt Giovanni Battista Aostalli de Sala, lidé navštěvují dodnes a v roce 1999 byl díky jedinečné architektuře zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Hlavní prohlídkovou trasu doplňuje prodloužená trasa a také zkrácené prohlídky, takzvaná letní pozastavení. Ty uvítají především rodiny s menšími dětmi nebo ti, kteří se na zámku chtějí zastavit jen nakrátko – protože Litomyšl nabízí spousty dalších pěkných míst k prozkoumání.

Kolem zámku a podzámčím

Obejděte si zámek kolem dokola a zkuste uhodnout, kolik sgrafitových „psaníček“ pokrývá jeho zdi? Prý jich je kolem osmi tisíc, každé měří přibližně metr čtvereční a autorem byl patrně jakýsi Šimon Vlach. Jeho portrét se šaškovskou čepicí a nápisem „Šimon Vlach ztřeštěnej“ najdete pod okny kaple na jihovýchodním nároží. Není to jediná zvláštnost, která zámecké zdi zdobí. Řada pověstí o ukrytém pokladu provází poslední obraz ve třetím pásu výjevů o ctnostech antických a renesančních válečníků na severní stěně vnitřního zámeckého nádvoří. Zčásti zakrytá okapovou rourou se tu skví postava tajemného rytíře s kočkou či opicí za krkem; bohatství prý získá ten, kdo rozluští záhadných pět G nad jeho hlavou.

Pro Litomyšl tak typická renesanční sgrafitová fasáda byla dlouho schovaná pod omítkou. Obnovy se dočkala až v 70. a 80. letech 20. století. Pracoval na ní například Olbram Zoubek. Pět jeho soch zdobí Klášterní zahrady, které se rozkládají kousek od zámku mezi piaristickou kolejí a chrámem Povýšení sv. Kříže. Je to krásné místo s pěkným výhledem, kavárnou a fontánou, kde zní hudba, a vy si tu můžete odpočinout.

Portmoneum

Když z Klášterních zahrad zamíříte na východ, projdete uzoučkou Prkennou a zamíříte ulicí T. Novákové doprava, po pár krocích dojdete k Portmoneu, přízemnímu domečku č. 75. Zvláštní jméno a nenápadná fasáda nijak neprozrazují, že uvnitř se skrývá rarita jinde nevídaná: stropy a stěny interiérů totiž vyzdobil fantastickými, sytě barevnými malbami spisovatel, malíř a grafik Josef Váchal (1884–1969).

Ze stěn cení zuby ďáblové a skřeti, nechybí ani klasické křesťanské motivy, doplněné prvky z jiných náboženství.

Raritní Portmoneum mělo být původně Váchaleum

Vznik Portmonea provází historie jednoho zničeného přátelství. V domě totiž žil úředník, soukromý tiskař a sběratel umění Josef Portmon (1893–1968), Váchalův přítel a obdivovatel jeho tvorby. Obdiv zašel tak daleko, že v letech 1920–1924 nechal Váchala vymalovat několik místností, které rovněž doplnil originální nábytek. Portmon tu údajně plánoval otevřít Váchaleum, muzeum dokonale ilustrující přítelovo umění. Jenže Váchal rád provokoval: když v roce 1924 vydal svůj Krvavý román (proslavilo jej hlavně vydání v roce 1990 nakladatelstvím Paseka), Portmona zvěčnil na jeho stránkách jako škudlivého hraběte Portmona žijícího v Portmoneu. Přátelství byl konec, Váchaleum nikdy nevzniklo, ovšem Portmoneum žije dál.

Kromě toho se v Portmoneu pořádají zajímavé výstavy; letos až do konce října je to Mystika v horách a dřevě ukrytá, fotografie Rostislava Bartoně ze Šumavy a Orlických hor, provázené sochařskými díly Jiřího Janočka. Díla propojená váchalovskou mystikou vznikla přímo pro muzeum, včetně čerta, kterého si Portman přál mít ve výklenku a za svého života se ho nedočkal. Dostal ho tedy nyní, k výročí padesáti let od úmrtí.

Eva Obůrková, Spisovatelka, ilustrátorka, cestovatelka
  • 0Diskuse