Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Zápisky z Ukrajiny: My nejsme Evropa. Leda tak geograficky

Cestování

  6:39
VINNYCJA - Na Ukrajinu jsem odjela učit češtinu místní doktory, studenty a obecně lidi toužící po trochu jiném životě. Hodiny mi daly možnost nejen nahlédnout do životů dalších lidí, ale i do způsobu jejich myšlení. Zároveň mi odpověděly na spoustu otázek a umožnily mi poznat další zemi, tak jak se mi to třeba během Erasmu v Maďarsku nepodařilo.

Nádraží v Izmajilu. foto: Šarlota Šudrychová, Lidovky.cz

Ukrajina, to není jenom boršč. Krymsko-tatarská kuchyně láká na čebureky či jazmu

I když už jsem tu celkem tři měsíce a od Ukrajinců jsem si vyslechla řadu informací včetně toho, jak málo tu v průměru dostávají doktoři (3500 hřiven) nebo že banky jsou tu nestabilní a peníze by v nich nechával jen blázen, jedna z těch posledních mě ale víc než zarazila. S jedním z mých studentů jsme si o čemsi podívali, když jsem chtěla podotknout, že v západní Evropě to funguje jinak. On mi však skočil do řeči a poznamenal, že Evropa je v tom jiná. Ne západní Evropa, ne střední, ale Evropa jako taková.

„Ukrajina je přece v Evropě,” reagovala jsem. „Možná tak geograficky, ale jinak nejsme Evropa,” odpověděl.

Mezi důvody, které vypočítal, patřil třeba rozdílný způsob myšlení nebo to, jak se lidé u nás usmívají. „Na Ukrajině se v autobusech nikdo neusmívá, když jsem byl v Česku lidé se tvářili jinak.” Jeho slova mě poměrně překvapila, neboť právě kamenné tváře v MHD bývají jednou z věcí, které cizince na Česku šokují.

Veřejná doprava ve Vinnycji.

Máme to v sobě

O tématu jsem diskutovala i s dalšími lidmi, kteří vytáhli argumenty jako obrovská korupce nebo relativní mladost země. „Jsme mladá země, je to jen přes pětadvacet let, co jsme se odtrhli od Sovětského svazu. Máme to v sobě.”

Jeden z lvovských rynků.

Problém vnímají i v chování lidí a o tom, že na západě je to „takové hezčí”. Pravdou je, že co se týče ekologie, má Ukrajina ještě, co dohánět. Tady se totiž například na třídění nehraje. Ke každému jednomu jablku, co si chcete koupit ke svačině vám automaticky dávají sáček (což mě alespoň donutilo naučit se, děkuji, ale sáček nepotřebuji) a kolem košů to občas nevypadá úplně nejlépe.

LEKCE ČEŠTINY A RUŠTINY

Více o tom, jak na Ukrajině učím češtinu nebo jak se tu učím rusky si můžete přečíst na mém blogu Zrzka za knihami.

„Stačí se podívat, kolik je třeba kolem univerzity všude nedopalků a odpadků vtlačených do spár mezi zdi a ploty.”

Sama jsem také před dvěma lety zažila v Berďansku situaci, kdy malá holčička po dopití odhodila láhev na hromadu odpadků a její matka ji na to absolutně nic neřekla.

Azovské pobřeží v Berďansku.

Na čem se ovšem shodnou je, že mladá generace je v tomhle ohledu, co do smýšlení o sobě jako o součásti Evropy, trochu jiná.

To je Ukrajina

Už předtím jsem ovšem na tohle téma narazila, aniž bych si jej pořádně uvědomovala, a to prostřednictvím oblíbené věty: To je Ukrajina. Tuhle větu jsem zde slyšela tolikrát, že kdybych za ní pokaždé dostala hřivnu, nashromáždím si pořádný štos bankovek. Naposledy se tak stalo, když jsem studentům vyprávěla o své snaze dostat se z Ukrajiny do Rumunska. Na přímém přechodu totiž oba státy ještě pořád pracují a otázkou je, jak dlouho budou. V současnosti je nutné překročit nejprve hranice do Moldavska a hned na to do Rumunska. Pokud tak člověk míří z ukrajinského Izmajilu do rumunské Tulcey, musí si připravit přibližně tři hodiny navíc, než by bylo nutné. Alespoň k takovému výpočtu jsem po absolvování cesty dospěla.

Pokrovský chrám v Izmajilu.

A právě při cestě z ukrajinského Reni do Izmajilu, odkud jsem se z Rumunska vracela, jsem se zapovídala s jednou slečnou. Mluvily jsme o ruštině, o tom, jak se tu snažím něco málo naučit, když podotkla, že na ruštinu nestačí jen umět gramatiku, ale je k ní potřeba i ona pověstná ruská duše. Na to, jsem ovšem chtěla reagovat tím, že v těchhle končinách je jaksi ruština o trochu užitečnější než angličtina. Předběhla mě však s tím, že chápe, že v Evropě se angličtina užije víc. Což mě znovu dovedlo k tomu, že si Ukrajinci nemyslí, že by byli součástí Evropy.

Den Evropy

O to víc mě pak překvapilo, když jsem zjistila, že 18. května se ve Vinnycji, kde učím, slaví Den Evropy. Hlavní ulice byla kompletně uzavřená pro auta a hromadnou dopravu. Trolejbusy, autobusy a tramvaje na sobě měly dvě vlajky - jednu se symbolem města a jednu Evropské unie. Když jsem se pak ptala, jak je to s takovým postojem možné, bylo mi vysvětleno, že Ukrajinci mají rádi takovéhle akce. Jeden student mi pak ještě řekl, že prostřednictvím takovýchle událostí politici rádi odvrací pozornost od těch důležitých věcí.