Zavřené čekárny a polosuché záchody: nejčastější hrůzy českých nádraží

Nádraží na Jižní Moravě

Na ukázku si stačí si projít čekárny na trase Brno – Jihlava.

Brno Horní Heršpice – nádraží jako před 25 lety. Ošuntělé zdi a poslední lavička, která se doposud nerozpadla. Trousko – letitá budka bez oken a dveří. Střelice – je vidět aktivita přednosty cosi přikrášlit, jen díky tomu budova poskytuje ubytování.

Omice - stejná budka bez oken a dveří. Tetčice – za posledních 25 let přibyla pouze světelná tabule. Rosice- suché záchody a oloupaný gabřinec. Skleněná čekárna (věčně uzavřená). Zastávka u Brna – prošlapaná podlaha a všechny vymoženosti nefunkční,  včetně uzavřeného hostince, který rovněž vzdoroval zubu času. Vysoké Popovice – likusák na spadnutí se suchým záchodem. Pokračování asi nemá cenu, jelikož bych se donekonečna opakoval.

Zastávka Branná

Polosuché WC na železniční stanici Branná na Jesenicku. Současný stav záchodků mi není znám (píše jeden ze čtenářů). Ale v roce 2013 již byly oficiálně mimo provoz. Nádražní budova je dost velká, proto je zarážející, že záchodky jsou umístěné bokem v jakési dřevěné kůlně. Ke splachování se používá konev s vodou.

Kbelík na splachování a toaletní papír - zastávka Branná

Polosuchý záchod - zastávka Branná

WC ženy - zastávka Branná

Pánské záchody. Stěna místo pisoáru- zastávka Branná

K dispozici je i pánská stěna určena k vykonání potřeby. Záchodky mě neuráží, vnímám je jako svědka minulosti. Vlakem jezdím rád. Určitý hnus mi nevadí. Tak jako mě nevytáčí vrásčitý obličej mé babičky, tak jsem si zvykl i na proměnlivou úroveň WC ve vlacích i na nádražích Českých drah.

Okolí Plzně

Zcela určitě se vám někdo musel ozvat s příkladem Plzně. Toto krajské město, město kultury 2015, se pyšní šedivě vykachličkovanými záchodky ve stylu 80. let. Ještě před pár měsíci bylo možné je používat po deváté hodině večerní, i když ženy musely chodit na pánské záchody. Smrad a špína, co se dá dělat. Před dvěma týdny jsem přijela vlakem v 9 hodin večer s velkým kufrem na kolečkách. Toalety zavřené s jedinou možností zajít na „security“ do čekárny. Kancelář ostrahy je v čekárně. Když otevřete dveře, vyvalí se na vás kouř z cigaret.

Ostraha mě doprovodila na toalety zaměstnanecké. Vedle hlavního vchodu do budovy jsou kovová vrata do nějaké chodby se schodištěm, za těmi záchod bez umyvadla a bez toaletního papíru. Co na to hygiena? Co na to taxikáři, kteří chodí do keříčku před budovou (spolu s bezdomovci)? Co na to budou říkat turisté až budou navštěvovat kulturní akce příští rok? Budova nádraží se přes noc uzavírá, ačkoli se prý pravidelně stává, že cestující, kteří přijedou nočními vlaky, často ze zahraničí, musí ven postranní uličkou.

Nádraží ve Varnsdorfu

Nádražím ve Varnsdorfu projíždějí regionální vlaky do Žitavy a Liberce financované z evropských peněz. Některé vyjíždějí z města Seifennersdorf v Sasku. Otřesná podívaná na nádraží samo, ale i jeho bezprostřední okolí. Město Varnsdorf je v této části srovnatelné s vyloučenými částmi měst jako je například Soho v Londýně nebo Bronx v New Yorku či předměstími v Paříži, kde probíhaly v minulosti nepokoje. Jde rovněž o praktický příklad, jak stát prostřednictvím příslušné organizace hospodaří se státním majetkem. To se musí vidět na vlastní oči. Fotografie nikdy nevystihne místo věrně.