Necháte-li se zlákat tóny houslí a píšťal hudebníků, jež uvnitř s největší pravděpodobností právě hrají tradiční skočné irské písně, všeobecné veselí a optimismus vás chytí a nepustí až do rána. (Lépe řečeno zhruba do jedenácté hodiny večerní, kdy většina dublinských hospod ve všední dny zavírá.) K whiskey se ale nejspíš nedostanete.
Pohlednice z cestPohlednice z cest je rubrika serveru Lidovky.cz. Přinášíme v ní zajímavé postřehy a střípky z našich cest. Ukážeme vám netradiční česká i světová místa. Hlavně ta, která stojí za návštěvu! A pochlubit se svými zážitky z cest můžete i vy. Vyberte jednu nejlepší fotografii místa, o kterém byste chtěli říci ostatním, napište k ní krátký text (maximálně 1200 znaků) a pošlete nám ji na adresu internet@lidovky.cz |
Levnější, chutnější a mezi místními také výrazně populárnější je nasládlé irské pivo značky Guinness, jejíž majitelé v průběhu staletí mimochodem skoupili mnoho významných budov v Dublinu, mají svá vlastní prominentní místa v monumentální Katedrále Svatého Patrika a souvisí třeba také se slavnou Guinnessovou knihou rekordů.
Je příznačné, že nejbohatšími Iry všech dob byli výrobci alkoholu. Celým Dublinem se totiž lne atmosféra radosti ze života, optimismu, veselí a tolerance. Každý, o koho zavadíte pohledem, se na vás zeširoka usměje a občas se s vámi také dá do řeči, vyptává se, odkud jste, a projeví znalost několika českých slov (což je poměrně překvapivé, obzvlášť v porovnání s Francií či Itálií, kde jsou čeští turisté stále ještě považováni za Čechoslováky). Výlohy knihkupectví a nápisy na zdech zase prozrazují liberální a pokrokové smýšlení Dubliňanů. Irové jsou velcí feministé, a není se čemu divit – od roku 1990 stály víc než dvacet let v čele jejich státu ženy.
I pro ty, kdo nejsou fanoušky popíjení v pubech, nabízí město mnoho lákadel. Klasickými turistickými atrakcemi jsou náboženské stavby, například Christ Church či již zmiňovaná gotická Katedrála Svatého Patrika, Národní galerie s (možná až příliš) rozsáhlou sbírkou obrazů z období od šestnáctého do jednadvacátého století nebo Dublinský hrad, dřívější symbol britské moci. Zajímavé je také Muzeum spisovatelů, reflektující hrdost Irů na své národní umělce.
Můžete si v něm prohlédnout první vydání románů i osobní věci slavných autorů od Jonathana Swifta přes Oscara Wildea až po G. B. Shawa. Příznivci Wildea se mohou po návštěvě muzea podívat na dům, v němž spisovatel strávil dětství, čtenáři modernější literatury zase ocení samostatné Muzeum Jamese Joyce. Mimochodem, sochu tohoto romanopisce s vycházkovou holí v ruce lze najít kousek od hlavní třídy O ́Connelly Street a Dubliňané jí láskyplně přezdívají „prick with the stick“.
Pohlednice z cest na větší mapě
Jedno je ovšem jisté. Ať už si v Dublinu naplánujete cokoli (a někdy stačí třeba jen posedávat v romantickém parku St. Stephens Green a pozorovat místní mládež, jak se baví nácvikem parkouru), po pár dnech či spíše hodinách si všimnete, že místa kolem sebe začínáte poznávat, a jakmile se zorientujete v ulicích, uvědomíte si, že váš hotel, oblíbená restaurace i většina památek jsou od sebe vzdáleny jen několik minut chůze.
Je to tak – hlavní město Irska se svou velikostí blíží Brnu a i duchem zůstává spíše takovým velkým maloměstem. Na rozdíl od jiných evropských metropolí zde nejsou žádné davy turistů vytlačující původní obyvatele do předměstských čtvrtí a srdce Dublinu je tak stále skrznaskrz irské, živé a pulzující.