Lanškrounsko je současně také severním okrajem regionu zvaného Hřebečsko – podle nevelké, kdysi hornické obce nad Moravskou Třebovou; tu si ovšem v současnosti většina projíždějících mimoděk spojuje s tamním silničním tunelem. Nepříliš frekventované české jméno této oblasti je opisem názvu Schönhengstgau, jímž region – v minulosti převážně etnicky německý – nazývali jeho obyvatelé. Zdejší rodáci, žijící dnes převážně v jihozápadním Německu, stále s tímto krajem svých předků pociťují sounáležitost, jež se projevuje například v krajanských spolcích i v etnograficky koncipovaném Vlastivědném muzeu Hřebečska (Schönhengster Heimatmuseum) ve württemberském městě Göppingen.
Na někdejší zemské hranici
Sám Lanškroun, německy Landskron (Zemská koruna), zvýrazňoval význam sídla na hranici Čech, Moravy a Slezska. Stejně jako Svitavy a Moravská Třebová bylo toto město přirozeným historickým centrem Hřebečska – jako jediné leží na české straně někdejší zemské hranice, obě ostatní jsou historicky Morava. Už tato skutečnost – porovnána se současnou realitou – zpochybňuje smysluplnost aktuálního administrativního uspořádání (které ovšem pochází z doby komunismu), jež území absurdně přiřklo kraji Pardubickému.
Historický Lanškroun byl založen ve 13. století a překvapí zachovalým historickým centrem. Významnou stavbou je kostel svatého Václava na náměstí. Je ze 14. století, v roce 1645 vyhořel a poté byl opraven barokně. Na náměstí můžeme spatřit samozřejmě i další, často velmi výstavné historické budovy, mnohé ovšem pocházejí z pozdější doby, zvláště ze století devatenáctého.
Dominantou a asi nejkrásnější stavbou města je renesanční radnice na starobylém náměstí; je z let 1581–1582. S dějinami města seznamuje Městské muzeum. Budova muzea byla původně klášterem augustiniánů, na zámek byla přestavěna počátkem 17. století.
Krvavý soud
Muzeum je mimořádně zajímavé. Má čtyři stálé expozice a kromě nich přináší v průběhu roku více specializovaných výstav, uměleckých i vlastivědných. Velmi zajímavá je například expozice – obecně poměrně nepříliš známé – sklářské výroby v regionu. Serióznost muzejní koncepce dokládá i reflexe německé historie města; na druhé straně ovšem tím méně pochopitelná je absence jakékoli zmínky o poválečných excesech. Akty poválečné msty jsou známy jako lanškrounský krvavý soud. Několikadenní lynčování započalo 17. května 1945. Byly při něm usmrceny více než tři desítky občanů, jejichž mateřským jazykem byla němčina.
Poslední březnovou neděli je možné si v muzeu prohlédnout končící etnografickou výstavu Za zimních večerů v chalupách: zajímavé poučení o regionálních zvycích, bydlení, tradicích, řemeslech – a směřuje víceméně od adventu až k Velikonocům.
Šamot z Mladějova
Za vidění stojí i Průmyslové muzeum v nedalekém Mladějově, včetně mladějovské úzkorozchodné parní železnice, jež je mimořádnou technickou památkou. Stavěli ji za první světové války a dokončena byla roku 1920. Její význam je spjat s výrobou šamotu v Mladějově.
Zhruba v polovině 19. století tomu tehdy – na panství knížete Liechtensteina – předcházel objev ložisek hnědého uhlí v podzemí Hřebečovského vrchu. V průběhu důlní činnosti se těžba dostávala do stále větších hloubek a tehdy, zhruba v 80. letech 19. století, byly pod vrstvami uhlí objeveny vydatné sloje lupku, žáruvzdorného jílovce. Aktuální potřeba rozvíjející se hutní výroby si žádala stále vyšší dodávky šamotu pro žáruvzdorné vyzdívky. Šamotka vzniklá v Mladějově dodávala materiál vysoké kvality a pro lepší zásobování i expedici vznikla – jako odbočka z dráhy Třebovice–Prostějov – zmíněná úzkokolejka. Spojovala těžbu v Hřebči s mladějovskou výrobnou (v ní byla výroba ukončena v r. 1991). Nedávno byla díky entuziasmu příznivců a nadšenců dráha opravena a obnovena. Je dlouhá 11 km. Návštěvníkům se v kraji nejnověji nabízejí i Hřebečské důlní stezky, jež seznamují s historií důlní činnosti na Hřebečsku.
